tag:blogger.com,1999:blog-61196026822159966372024-02-21T09:14:27.625+01:00blog Craft CZ & SKToto je oficiální blog značky Craft v České a Slovenské republice. Naleznete zde osobně zabarvené články z pera podporovaných sportovců, testy a komentáře k chystaným novinkám a vše ostatní co se nevleze na Facebook a zároveň se nehodí pro oficiální web craft.cz.Martin Marekhttp://www.blogger.com/profile/06593717623386028338noreply@blogger.comBlogger25125tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-17253336551165296732018-03-20T09:37:00.003+01:002018-03-22T23:58:27.285+01:00Recenze bot CRAFT V175 Lite<div style="text-align: justify;">
V jednoduchosti je síla, aspoň takhle mě v minulosti inspiroval pan Tomáš Baťa při přemýšlení a modelování prvních skic novým modelů obuvi. Stejnou filosofii zvolil také tým designérů v Craftu při návrhu historicky první běžecké boty ze své produkce. Snoubí se zde typicky skandinávská střídmost, konzervativnost, elegance a smysl pro maximální funkčnost.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten požadavek vytvořit běžeckou botu z dílny Craftu přišel tak trochu náhodou. Craft dlouhodobě podporuje švédský národní XC tým a odsud poprvé zazněl požadavek na běžeckou botu. Když pak začal Craft podporovat švédský a norský atletický svaz, bylo jasno…</div>
<div style="text-align: justify;">
Charakter střídmosti a konzervativnosti už byly zmíněny a prolínají se také celým produktem. Přece jen se tu ale najde jeden primát. VIBRAM megagrip.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwIW-iUEcXD7CacFdpE_onCri-6044zSa-Al3SwIRYRfma_AGofAZAH3nCj6SE0X6Kl_S4ANIvXPyDMcPSdyqwpsz6r5Y7ZuIsEBPg1RUuou5vmnAMDmWE4BdvL3ep4bHWeYwnhqH5088/s1600/DSC07461.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwIW-iUEcXD7CacFdpE_onCri-6044zSa-Al3SwIRYRfma_AGofAZAH3nCj6SE0X6Kl_S4ANIvXPyDMcPSdyqwpsz6r5Y7ZuIsEBPg1RUuou5vmnAMDmWE4BdvL3ep4bHWeYwnhqH5088/s640/DSC07461.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Craft je prvním výrobcem silniční obuvi, který přichází s touhle outdoorovou lahůdkou do silničního prostředí. Decentní, zónovaný vzorek nabízí parádní přilnavost na tvrdém povrchu od betonu, přes asfalt až po mokré kočičí hlavy. Využití této boty v trailu, třeba i lehkém, je velký kompromis.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mezipodešev, která má v každé běžecké botě zajistit komfort, tlumení a ochranu chodidel, je zde složena ze 4 dílů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiozFCVv9m7bMVN_wg52j0Yx-uNGxJMqcBbcPVvotSbb4a2PfCIQIfvLWToY6qkLv0yuvleROKz0C1wq77ndvL-w_vvx7RPYUf4OBf74EP9195QZvg9XyfxSQmL6hhhGdYy0JFQqQ5-oYM/s1600/V175lite_parts.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1132" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiozFCVv9m7bMVN_wg52j0Yx-uNGxJMqcBbcPVvotSbb4a2PfCIQIfvLWToY6qkLv0yuvleROKz0C1wq77ndvL-w_vvx7RPYUf4OBf74EP9195QZvg9XyfxSQmL6hhhGdYy0JFQqQ5-oYM/s640/V175lite_parts.png" width="452" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKX_IdwcRSkfIYZXF3tdnqiWGwPmgCOZWcd97-AJmAAyl0DJ5Ww8kddpypccVPKHP4T3tBBz6xUFG2h5Y_2IaWCq_yIN7WkZbU8m5ZCVRXC4S3xcccTQpGETyo2vbk3ZrIb4aH10D73Us/s1600/DSC07463.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKX_IdwcRSkfIYZXF3tdnqiWGwPmgCOZWcd97-AJmAAyl0DJ5Ww8kddpypccVPKHP4T3tBBz6xUFG2h5Y_2IaWCq_yIN7WkZbU8m5ZCVRXC4S3xcccTQpGETyo2vbk3ZrIb4aH10D73Us/s640/DSC07463.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Celkové parametry mezipodešve předurčují využití boty pro pravidelné běžce a běžkyně. Výška mezipodešve v patě je 18 mm, výška mezipodešve ve špičce pak 12 mm, odpovídající drop tedy 6 mm. Díl mezipodešve, na který je nalepena podešev má lehce tvrdší směs, která má zajistit stabilitu, má výbornou tvarovou paměť, ale nečekejte zde žádné pronační výztuhy. Na tento pak navazuje tenčí a tvarově výraznější díl mezipodešve vyrobený z lehce měkčí směsi, který navyšuje komfort a lépe splývá s tvarem chodidel. Ve střední části je polymerový klínek, který má lépe spojit tyto dva hlavní prvky mezipodešve, a výrazně tak přispívá k optimální torzní tuhosti celé mezipodešve, od jejího středu. Pod příčnou klenbou, je vložen poslední, 2 mm vysoký díl z termoplastického polyurethanu, který navyšuje komfort pod příčnou klenbou v odrazové fázi běhu. Celá konstrukce mezipodešve zůstává neutrální.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT3PScRIU9lq9qb97bqy6yHFQDIWiwvGsSbPCYUteGv2a31ueho9TZmHJib90WwKqlk1fbpYugl99OJsi_AjdJqN1Fhdk1nbIqtiNZzzrTfPAj7brMLuUTNnmC17TPT3Ft2YiPOWZbJ4Q/s1600/DSC07464.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT3PScRIU9lq9qb97bqy6yHFQDIWiwvGsSbPCYUteGv2a31ueho9TZmHJib90WwKqlk1fbpYugl99OJsi_AjdJqN1Fhdk1nbIqtiNZzzrTfPAj7brMLuUTNnmC17TPT3Ft2YiPOWZbJ4Q/s640/DSC07464.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIXDCt6x6wqWAyjgJ5qjuRv0MVyBQcN10cUNelTS4ycK2rcFBds56HDvgyJHAQ4xFAm3mg41I2zwHGxBT6_XPZK25KX6WP85z4VvdnVGcN4wuhoxU3wbSShFEu6RoKRQ-NHRwiKRes3Ck/s1600/DSC07465.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIXDCt6x6wqWAyjgJ5qjuRv0MVyBQcN10cUNelTS4ycK2rcFBds56HDvgyJHAQ4xFAm3mg41I2zwHGxBT6_XPZK25KX6WP85z4VvdnVGcN4wuhoxU3wbSShFEu6RoKRQ-NHRwiKRes3Ck/s640/DSC07465.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9b0qLKrVEK-CV4Sz2BuyNEvk4gwnaXjszGd9hOuDOSS0OgQYtdl9iE5UIKvIHs55MR0D0XzKDOgsjFuGTQ7ZzBw8mkZIHVFrqXpUxncI8kUcjHTt99DkcFTTCVAnpM6N4s6GyQcOaAfE/s1600/DSC07483.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9b0qLKrVEK-CV4Sz2BuyNEvk4gwnaXjszGd9hOuDOSS0OgQYtdl9iE5UIKvIHs55MR0D0XzKDOgsjFuGTQ7ZzBw8mkZIHVFrqXpUxncI8kUcjHTt99DkcFTTCVAnpM6N4s6GyQcOaAfE/s640/DSC07483.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguPlPaJTCd18KRdwcKc-_hONZLlYQwtv5-IHLDvXIhb-cEXGJxd6d12GTvycpNxBcff7bSb975XFvlTSDwDQE5Be2uhU1myFf6VYTftp3X79MNmFhgZA9qgCglOudsl_6BUiXORnvGmmw/s1600/DSC07489.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguPlPaJTCd18KRdwcKc-_hONZLlYQwtv5-IHLDvXIhb-cEXGJxd6d12GTvycpNxBcff7bSb975XFvlTSDwDQE5Be2uhU1myFf6VYTftp3X79MNmFhgZA9qgCglOudsl_6BUiXORnvGmmw/s640/DSC07489.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Svršek boty je napnut na středně širokém kopytě. Tvar kopyta, podle kterého je bota vyráběna, celkem věrně kopíruje současný průměrný anatomický tvar chodidel evropské populace. Sendvič nylonového ripstopu a kvalitní prodyšné podšívky nabízí výbornou materiálovou pevnost. Díky zesílení termoplastickými výztuhami podél celého obvodu přední části svršku, která ve spodní nártové části a v kotníkovém hrdlu navazuje na nebývale pevné šněrování, je docíleno výborné stabilitě svršku. Tuto stabilitu také významně podporuje externí plastový opatek. Vysoká pevnost materiálů byla zmíněna, na druhou stranu je potřeba poznamenat, že díky pevným materiálům je lehce snížena prodyšnost. Parametry prodyšnosti a pevnosti svrškového materiálu jsou bohužel na opačných stranách osy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXzY2NsO0a_AkQMccbx5hw1ycSeduJQPwCd8sScSBvBocXpG75uko1hdNilCPwBdjFreTqURTomlCiB5nPh9hZ73qHweJwpCyjBi8FddOpnjHMmw5TK_qCAo4Hx_R8v-CWQmm8TXUFt-Q/s1600/DSC07486.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXzY2NsO0a_AkQMccbx5hw1ycSeduJQPwCd8sScSBvBocXpG75uko1hdNilCPwBdjFreTqURTomlCiB5nPh9hZ73qHweJwpCyjBi8FddOpnjHMmw5TK_qCAo4Hx_R8v-CWQmm8TXUFt-Q/s640/DSC07486.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9QwwOIu6qWjQBCjpCvx4Fm35l8T5L-0GpbXjkm_VlKPveVshlV-9g5Dt4vqV74H5UZqOt08llQ_-Xs0R1Xx4z_ZyYP6iLrAD2VnFMOw15PR20KWZCqyVmxkyHgERwmVCGyKLsCBl3kkA/s1600/DSC07485.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9QwwOIu6qWjQBCjpCvx4Fm35l8T5L-0GpbXjkm_VlKPveVshlV-9g5Dt4vqV74H5UZqOt08llQ_-Xs0R1Xx4z_ZyYP6iLrAD2VnFMOw15PR20KWZCqyVmxkyHgERwmVCGyKLsCBl3kkA/s640/DSC07485.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizlFYdaqj9H7g3jmdBVWwSJ-1Ogg28DsmzWWFfAWuf10RdQGRk7vFNeWKB6PYeu93s5s0xfFPATSfYcMg3KME7YjxeNu1SrvCUReojCgNWkce1BtxwcUIfTXCqFmyHb4M-3DanJ7FlNpQ/s1600/DSC07474.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1072" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizlFYdaqj9H7g3jmdBVWwSJ-1Ogg28DsmzWWFfAWuf10RdQGRk7vFNeWKB6PYeu93s5s0xfFPATSfYcMg3KME7YjxeNu1SrvCUReojCgNWkce1BtxwcUIfTXCqFmyHb4M-3DanJ7FlNpQ/s640/DSC07474.JPG" width="428" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0X97oal_-LZjLjJi_cgmZENwrevr27QQZafGbdwyw2QUylYN8xxEzX3uSlQ-2bJcgAzqaeuI0bsmCe9R6-WIXGHgqdhFhXdyNsbVx7xpqq41aM8JMmxFmr17awsFlDpntKK5Gq-GQjII/s1600/DSC07484.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0X97oal_-LZjLjJi_cgmZENwrevr27QQZafGbdwyw2QUylYN8xxEzX3uSlQ-2bJcgAzqaeuI0bsmCe9R6-WIXGHgqdhFhXdyNsbVx7xpqq41aM8JMmxFmr17awsFlDpntKK5Gq-GQjII/s640/DSC07484.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vnitřní lůžko paty boty je nebývale polstrováno. Balzám na paty, papučky, prostě jeden z prvních, okamžitě viditelných benefitů této boty. Fixace kotníku v botě je vyřešena vystřihnutím a prodloužením posledních dírky šněrování, které tak tvoří jakýsi „zámek“, který velmi citlivě, ale stabilně ukotví nárt v botě a přitom zůstává plně zachována hybnost kotníku. Při zašněrování boty pak leží smyčka na tomto „zámku“ a suk zašněrované boty natlačí na nárt. Komfortu zde pochopitelně přispívá také celkem masivní konstrukce jazyka.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCA8-c56bl63xPHn2aWgtqXmlf0bYjAIZrfnZisQyy9_WoGHty-bvKTbN5cyfnhY_J23QyhS51JDsiXyMt_Y9y0UHGYjywlM9DPX_nrMSePVIoIv41dhn0ZdpmrlbrbZ8_GUH5W_rCBtk/s1600/DSC07466.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCA8-c56bl63xPHn2aWgtqXmlf0bYjAIZrfnZisQyy9_WoGHty-bvKTbN5cyfnhY_J23QyhS51JDsiXyMt_Y9y0UHGYjywlM9DPX_nrMSePVIoIv41dhn0ZdpmrlbrbZ8_GUH5W_rCBtk/s640/DSC07466.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBGfHBDimhtW6EkCUmYGKTCEqiZU2SLr0uWUguYnyDvrKwxnrW1LaEBIj2W-iVXSs9zmkwLC0WuX_9LfrNqFwyk74dBT03RaHJ9NYwq3q_owb10Zm8wA-kD_L6rTib4dWqYgqmSWMXf7Y/s1600/DSC07472.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBGfHBDimhtW6EkCUmYGKTCEqiZU2SLr0uWUguYnyDvrKwxnrW1LaEBIj2W-iVXSs9zmkwLC0WuX_9LfrNqFwyk74dBT03RaHJ9NYwq3q_owb10Zm8wA-kD_L6rTib4dWqYgqmSWMXf7Y/s640/DSC07472.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSjrM4mxykaxULld4skKcX3yy4ijSMrGrDlyRM7TI9juC85rPzT2AUmehIeLGdvIoE59em_PXuU7ONnmEswL4HArAISMqyFKy-HI4S92Ko8idnvlbiXwC_IIpeY2rHr073PETcMUG64oo/s1600/DSC07469.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1072" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSjrM4mxykaxULld4skKcX3yy4ijSMrGrDlyRM7TI9juC85rPzT2AUmehIeLGdvIoE59em_PXuU7ONnmEswL4HArAISMqyFKy-HI4S92Ko8idnvlbiXwC_IIpeY2rHr073PETcMUG64oo/s400/DSC07469.JPG" width="267" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdporiKEnZntaC5HQOXYAv4w278oWODWSaEMHP01lUUaZBqXjPYR9jXC-PQM6udl-ZS-76liesXH-OO8miuad3MsJathlH__kumrevS87OcxjGn8W-ldZQWFYIDQkMnjO9w71JRquZJpQ/s1600/DSC07490.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1072" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdporiKEnZntaC5HQOXYAv4w278oWODWSaEMHP01lUUaZBqXjPYR9jXC-PQM6udl-ZS-76liesXH-OO8miuad3MsJathlH__kumrevS87OcxjGn8W-ldZQWFYIDQkMnjO9w71JRquZJpQ/s400/DSC07490.JPG" width="267" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivJCQzG6zIGFTJ-GNftrXg_3fxbS148a7MkOiQ9xiE4kNIjOmGAbeDIB2qc6ACCfOwkZXuDauNKvBrXinc6-DDw_VN99IirUfWV6quaYmg4bmJwgcyxJslNIaj_HiGz_ge7CK-Y9mmW6w/s1600/DSC07491.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1072" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivJCQzG6zIGFTJ-GNftrXg_3fxbS148a7MkOiQ9xiE4kNIjOmGAbeDIB2qc6ACCfOwkZXuDauNKvBrXinc6-DDw_VN99IirUfWV6quaYmg4bmJwgcyxJslNIaj_HiGz_ge7CK-Y9mmW6w/s640/DSC07491.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Komu je tato bota určena? Sám Craft vytváří nějakou obecnou kategorii „pravidelný běžec/běžkyně, neutrální došlap, váha 60-85 kg, silnice, objem do půlmaratonu. Po reálných zkušenostech můžu konstatovat, že tohle zařazení +- odpovídá. Kdo zná funkčnost Craftu v kategorii prádlo, běžecké, cyklistické a běžkařské oblečení, bude příjemně překvapen také funkčností běžecké boty. Udržení této mantry bylo také cílem. V podstatě jedinou zásadní výtku, kterou je důležité zmínit je parametr nižší prodyšnosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h4 style="text-align: justify;">
Celkové hodnocení</h4>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieFaRjB1Eh4UoBSwrc8Ju8Vj-H85RwL_gKp_8j7eixkangieO_R07wdceu7libpzKrG5X5Ah3q7Kiklf1OHwiBGQ08Do4kV8gnX-jQGiewA6Xl0TSGc5t0jjxOdurMEveGRnlwkIqkQM4/s1600/hodnocen%25C3%25AD_v175.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="1208" height="338" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieFaRjB1Eh4UoBSwrc8Ju8Vj-H85RwL_gKp_8j7eixkangieO_R07wdceu7libpzKrG5X5Ah3q7Kiklf1OHwiBGQ08Do4kV8gnX-jQGiewA6Xl0TSGc5t0jjxOdurMEveGRnlwkIqkQM4/s640/hodnocen%25C3%25AD_v175.png" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hodnotící kritéria</div>
<div style="text-align: justify;">
1 základ</div>
<div style="text-align: justify;">
2 kompromisní řešení</div>
<div style="text-align: justify;">
3 neurazí/nenadchne</div>
<div style="text-align: justify;">
4 výborné</div>
<div style="text-align: justify;">
5 bezkonkurenční</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A video na závěr...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/QrUNzfsWS-Q/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/QrUNzfsWS-Q?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-75346371821581306932016-10-02T07:46:00.001+02:002016-10-02T07:46:20.163+02:00Maruška Jiřičková: Moje první stovka<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Ponitrianská
stovka je závod zařazený do CSUT (česko-slovenský pohár
v ultratrailu). A parametry o délce 107 km a 4000m nasvědčují,
že to nebude lehký úkol. Start závodu je situován v Handlové
a vede přes významná pohoří Vtáčnik a Velký Tribeč s cílem
v Nitre.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Rekordní
účast 5. ročníku čítala 240 závodníků, z toho 21 žen.
Současně se jedná o jeden z kvalifikačních závodů na UTMB
(Ultratrail du Mont Blanc). Limit závodu byl stanoven na 28 hodin a
limit pro získání bodů pro UTMB 24 hodin.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Rozhodnutí
běžet Ponitrianskou stovku padlo na poslední chvíli díky
zrušenému Nezmar Ultraskymaratonu v Beskydech a tak se na
cestu připojuju k mým báječným kamarádkám Verče, Andree
a Dáše. Cestu nám dost protáhnou zácpy na déjedničce a tak se
do Handlové dostáváme až po půlnoci. Ubytovna je i přes večerku
pořád otevřená, ale výhra to teda není. Ruch neustává,
neustále se trousící závodníci dělají hluk a spánek už
vzdáváme. Ráno nás vítá silný déšť. No pěkně nám to
začíná… </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIgRdB50zyA3FL9pq94XUD7l4ClKvvkCipRCTvm8Exi9xQAA_26NqjQM17gsneUp3xshrDqZYliQXMx9FPvrIlozlr2KNZpCykFE3nOPoU0vbe50fbB7iYvQbphyriTeUm0MOQRQVpnAs/s1600/p%25C5%2599ed+startem.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIgRdB50zyA3FL9pq94XUD7l4ClKvvkCipRCTvm8Exi9xQAA_26NqjQM17gsneUp3xshrDqZYliQXMx9FPvrIlozlr2KNZpCykFE3nOPoU0vbe50fbB7iYvQbphyriTeUm0MOQRQVpnAs/s640/p%25C5%2599ed+startem.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
7:00
START! Nervozita jakoby se výstřelem rozpustila, na holky ještě
v klidu zavolám „tak ahoj zítra“ a vybíháme. Z Handlové
mírným kopečkem stoupáme k prvnímu kontrolnímu bodu na Tri
Studničky. Kontrola probíhá označením orienťáckými
kleštičkami visícími na rozcestníku na kontrolní kartu, kterou
neseme sebou. Ještě že jsem viděla ty před sebou, jinak bych to
proběhla bez označení. Musím si dávat bacha, jinak mě čeká
penalizace 3 hodiny a tak si od teď pečlivě hlídám itinerář.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Stoupání
na úchvatné pohoří Vtáčnik sebou přináší vydatný déšť.
Než se vydrápu nahoru, mám tak zkřehlé ruce, že mi kontrolní
kartu musí procvaknout závodník dobíhající za mnou. Při seběhu
už tak lije, že si dlaní dělám kšilt před očima, protože mám
strach, že mi to vypláchne kontaktní čočky z očí.
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Oblast
Vtáčniku je prý známá výskytem medvědů, měly jsme z toho
docela vítr a tak jsme ještě na poslední chvíli nakoupily
v rybářských potřebách rolničky. Nevím jak ostatním, ale
mě po tom slejváku přestala cinkat a tak se snažím zuby nehty
udržet kohokoliv.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
První
velká občerstvovačka přichází ve Velkém poli. Když přibíhám,
míjím vedoucí ženu, která se už vydává zpátky na trať.
Mají tady spoustu dobrot. Chleba s Nutelou je nej. Taky meloun
a kešu nejsou k zahození.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB11-6anjyJE0BXWL-fqNP4L_zAAc28wGlhnDQKppCn1HLHnaMDoSqHPUeAzAwocjHr9gk2E7sz5hDIPwgRJ2HduFq3J5pGeQieW8htBU3ucW2OLxD5Mrc1GcmGR9KElGbxbI6XMqD5o4/s1600/su%25C5%25A5%252C+bl%25C3%25A1to%252C+mlha+a+d%25C3%25A9%25C5%25A1t+n%25C3%25A1s+prov%25C3%25A1zel+po+cel%25C3%25BD+z%25C3%25A1vod.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB11-6anjyJE0BXWL-fqNP4L_zAAc28wGlhnDQKppCn1HLHnaMDoSqHPUeAzAwocjHr9gk2E7sz5hDIPwgRJ2HduFq3J5pGeQieW8htBU3ucW2OLxD5Mrc1GcmGR9KElGbxbI6XMqD5o4/s640/su%25C5%25A5%252C+bl%25C3%25A1to%252C+mlha+a+d%25C3%25A9%25C5%25A1t+n%25C3%25A1s+prov%25C3%25A1zel+po+cel%25C3%25BD+z%25C3%25A1vod.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
V denní
části závodu se míjím s různými závodníky, hodně
povídáme a odvádíme pozornost od prvních bolístek a známek
únavy. Až do 60. km se mi to daří celkem v pohodě, ale pak
se začíná projevovat stále silnější bolest kolen, na některých
úsecích mám problém s orientací v terénu a
nadcházející tma tomu taky nepřidává. Do toho pořád ten déšť,
který z některých úseků udělal doslova bahenní lázeň.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Z obávaného
pohoří Tribeč, o kterém se můžeme dozvědět, že je přezdívané
jako slovenský bermudský trojúhelník díky tomu, že se tu
záhadně ztratilo poměrně velké množství lidí, které už
nikdy nikdo neviděl se s úlevou, ale zato značnou bolestí
dostávám na občerstvovačku Remitáž, která se nachází
přibližně na 90 km. Byl to s ohledem k mým kolenům
hodně dlouhý a bolestivý seběh a tak kvituju, že mě čeká
pořádný stoupání přes Žibricu až na Zobor. Zapínám čelovku
a to je naposled na hodně dlouhou dobu, co jsem potkala živou duši.
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Pro
změnu se snáší déšť a hodně hustá mlha. Na stromech jsou
naštěstí nastřílený reflexky, takže nemusím řešit
neviditelný turistický značky. Když se po mazlavým blátě
vyškrábu k rozcestníku Pod Žibricou, bláhově si myslím,
že to nejhorší mám za sebou. Začíná stoupání, který se
v botách bez agresivního vzorku a bez holí stává poměrně
nebezpečný. Držím se všemožných kořenů, větviček i trávy,
hlavně neujet. Podklad se podobá změklýmu máslu, stačí jeden
chybný pohyb a jedu.
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Chce
se mi brečet. Nadávám na všechno možný, ale nejvíc sama sobě.
Myslím na holky, kde teď asi jsou a jak se s tímhle příšerným
úsekem poperou ony … a mám o ně strach. Pořád nikde nikdo.
Déšť ustává, za což jsem samozřejmě ráda, ale šum deště
nahrazují zvuky lesa. Praskající a padající větve, probíhající
zvěř, k tomu ta příšerná mlha, no na klidu mi to fakt
nepřidává.
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Do
prdele, co taky dělám? Co si to tu jako dokazuju? Musím někomu
aspoň zavolat! Vytahuju telefon, ale zjišťuju, že signál se tady
jaksi nevyskytuje. Pořád se otáčím a doufám, že uvidím světlo
čelovky závodníků za mnou, ale jsem tu jen já, zvěř, duchové
lesa a nevím, co ještě.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Z letargie
mě vytrhne fosforový kroužek pověšený na větvi. A za ním
další a další. Na zemi svítící barevná šipka. Připadá mi,
že se blížím ke kosmický lodi. Všude ty barevný svítící
šipky a kroužky, v mlze ostrý světlo občerstvovačky a
najednou shlížím dolů na světélkující Nitru. Jsem na
posledním vrcholu Zobor. Promrzlé, ale skvěle naladěné
dobrovolnice se mě ptají, co si dám k pití. Odpovídám
nevím. Co že si prej dám k jídlu, ale já fakt nevím!
Nacpou mi banán, zalijou colou a navádí na poslední úsek.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
3,5
km dlouhý krpál kamením a bahnem ani nemůžu říct, že jdu.
Prostě to tak nějak opatrně slejzám, kolena už ani neohnu. Opět
mám potřebu telefonovat, někoho slyšet. Přemýšlím, koho
vytočím… holky nepřipadaj v úvahu, určitě mají dost
práce samy se sebou. Brácha asi spí a Jirka je na kamarádově
svatbě, kazit mu ji svým fňukáním nehodlám. Vytáčím tátu.
Prej jestli už jsem v cíli. Když mu říkám, že mám před
sebou ještě 3,5 km jásá, že už je to stejný kousek jako
k babičce. Cože?? Taková dálka?? Znovu ztrácím signál a
tak v rychlosti končím hovor.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Když
se napojuju na asfaltku ve městě, dobíhají mě dva kluci. Jeden
z nich, Vlado, zpomalí na moje tempo. Asi vypadám dost
zoufale. Přemýšlím, jestli mě mohl slyšet nadávat v tom
lese. Mile na mě mluví a vyhecuje k pohybu, který může
zdánlivě připomínat běh a tak se dostáváme společně do cíle.
Poslední zkouška bystrosti - odčipnout cíl. Na krabičku
přikládám svoje hodinky. Paní od časomíry mě upozorňuje, že
čip mám na druhý ruce, přesto se nepřestávám snažit čipovat
těma hodinkama. Paní mi trpělivě přiloží ruku s čipem na
krabičku.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6u23wWIVzg6G9cvHY3oforAiOrYfmjwttXu6Jy_RZdBV5-LHR0rrIFcykbolwYmBnDD6HcGYCRzaIC_BUMUeOVAnWPY5HzHDtGW5JcAHKp3Zdz9WwtZxCHKpsGvXYDlkAEdX5Egckwco/s1600/Ultra+race+dostaly+zabrat+-+foto+po+dob%25C4%259Bhu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6u23wWIVzg6G9cvHY3oforAiOrYfmjwttXu6Jy_RZdBV5-LHR0rrIFcykbolwYmBnDD6HcGYCRzaIC_BUMUeOVAnWPY5HzHDtGW5JcAHKp3Zdz9WwtZxCHKpsGvXYDlkAEdX5Egckwco/s640/Ultra+race+dostaly+zabrat+-+foto+po+dob%25C4%259Bhu.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Totálně zničené...</td></tr>
</tbody></table>
Konec.
Zase se mi chce brečet, tentokrát dojetím. Chci se radovat, ale
nemám na to sílu. Krátce po doběhu dostávám nádhernou
skleněnou plaketu za druhé místo mezi ženami s časem 15h
09min. Holky v pohodě stihly oba limity a Andrejka se dokonce
umístila na krásném osmém místě.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh451QR2XizTtbWDdHjdUN5TJGA0WmMBovMrQiWK6cRzF2fXhA9330oQd0Nk-pkhzwQ9EyVbiJIw_1uHy4-shFDe3JkI7MZsZJ4Wo1QoYC5jxbuAwXInQYpVPTO4gYdHYsCqyhl4iuJG0M/s1600/plaketa+za+druh%25C3%25A9+m%25C3%25ADsto.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh451QR2XizTtbWDdHjdUN5TJGA0WmMBovMrQiWK6cRzF2fXhA9330oQd0Nk-pkhzwQ9EyVbiJIw_1uHy4-shFDe3JkI7MZsZJ4Wo1QoYC5jxbuAwXInQYpVPTO4gYdHYsCqyhl4iuJG0M/s640/plaketa+za+druh%25C3%25A9+m%25C3%25ADsto.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Mám pocit, že jsme všechny složily bobříka přežití. Ráno
při snídani v Nitranské školní jídelně se dušujeme, že
tohle už podstupovat v žádným případě nehodláme a
plánujeme odhlášení ze všech podobných závodů. To nám
vydrželo asi 2 dny, s odstupem týdne říkáme, že to bylo
super a proto nás v prosinci nejspíš čeká legendární
Pražská stovka <span style="font-family: "wingdings" , serif;"></span>.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-66316322838824865332016-07-26T13:06:00.001+02:002016-07-26T13:06:42.958+02:00Jizerský Ultratrail by Maru<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
JUT
je závod, na který jsem si brousila zuby už vloni, ale absolvovat
se mi ho podařilo až letos. Třetí ročník sliboval to nejlepší
ze dvou předchozích variant a přestože nemůžu porovnávat,
troufám si říct, že ta trasa nemá chybu.
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ8ff_CX3kjB59YwoRz8VpnL7NLVR_h36N0wiPyQaWWFNxMAf6cSUd9uP87wDYs4P_dMPzgVqW4yRNXI3PTUPkC2zkEBGGoNYnpiMtDZmN3AMm43X4k3jkJH9GXy9MR8vNOcybog1RwMo/s1600/JUT-Mapa.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="452" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ8ff_CX3kjB59YwoRz8VpnL7NLVR_h36N0wiPyQaWWFNxMAf6cSUd9uP87wDYs4P_dMPzgVqW4yRNXI3PTUPkC2zkEBGGoNYnpiMtDZmN3AMm43X4k3jkJH9GXy9MR8vNOcybog1RwMo/s640/JUT-Mapa.png" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Zázemí
startu i cíle je v Josefově Dole pod sjezdovkou Lucifer. Start
je už v 7 hodin ráno, budík mám nařízený na pátou, ale
probouzí mě špatný pocit. Otevírám oči a první co mě
napadne, že dneska to bude průser. Posnídám ovoce s jogurtem,
vařím si hořký čaj do camelbagu a naposled kontroluju výbavu
sbalenou předchozího večera. Skáču do auta, času mám po ránu
jako vždycky málo.
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Když
dorážím do Josefáče, už se to tu hemží závodníky. Je pěkná
kosa, teploměr ukazuje 8 st., ale zpod mlhy se klube sluníčko.
Dozvídám se, že přes Kamenici se brodit nebudeme, protože po
uplynulých deštích je tam vody po pás. Trasa je tak na poslední
chvíli v tomhle úseku pozměněna na bezpečnější variantu
a oběhnutí znamená něco málo kiláčků navíc.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp0H9IvQplSZFfRqUhBHpfoOjJX8bagx4fSMKxgUsWurpyX4t8HioHpRz0jkevvQVYh6M7PcJbZdcTSb44p_0oRzkIbXBO4jDWnCcRMRl8QU9sFBDN4hMqDdkI1FlDW5XvpubKmPtGsgs/s1600/JUT-profil-2016-2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" height="184" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp0H9IvQplSZFfRqUhBHpfoOjJX8bagx4fSMKxgUsWurpyX4t8HioHpRz0jkevvQVYh6M7PcJbZdcTSb44p_0oRzkIbXBO4jDWnCcRMRl8QU9sFBDN4hMqDdkI1FlDW5XvpubKmPtGsgs/s640/JUT-profil-2016-2.png" width="640" /></a></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
<span style="line-height: 115%;">Moje
největší předzávodní dilema bylo, zda to běžet s holemi nebo
bez a tak se nechám zviklat, že prý to zvládnu bez nich.
Začínáme výběhem místní sjezdovky a já najednou pochybuju, že
to byl dobrý nápad. Iveta Fořtová mi hned ukazuje záda. Já se
snažím zachovat chladnou hlavu a tak jí prostě rychle jdu a
nehledím kolem. Na rovině mám Ivetu na dohled a při seběhu ji dotahuju.</span></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Po
úvodní sjezdovce následuje výstup na Tanvaldský Špičák a
seběh Mariánských schodů. Napadá mě, že jsem tyhle schody šla
vždycky jen odspoda nahoru. S Ivet běžíme víceméně spolu,
máme se na dohled a já cítím, že na tu bídu ráno, se mi běží
fakt skvěle.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Když
dobíháme na Jizerku – druhou občerstvovačku, máme v nohách
28 km a je tam zima. Moje prsty na rukách se odbarvily do bílozelena
a vůbec je necítím. Jsem na to zvyklá, mám to často. Z Jizerky
vybíhám o chvilku dřív než Ivet a to je naposled, co se vidíme.
Vůbec nevím, co se děje za mnou a tak se snažím držet dosavadní
tempo, …zatím mi to prochází. Na Smědavě mě čeká krásné
přivítání, kromě veselých dobrovolníků taky moji rodiče.
Jenže není čas, Ivet se objeví každou chvíli a kdoví, jak
dlouho mi to tak pěkně poběží. Loučím se a běžím dál.
Konečně se začíná oteplovat a na Poledních kamenech už svítí
sluníčko.
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Frýdlantské
cimbuří je nejen nejkrásnější část celé trasy, ale taky jsou
tu zhruba 4 km neznačené trati. Organizátoři na to místo
upozorňovali – žádný mlíko, orientace pouze podle turistických
značek. Hmm, tak to jsem v háji – hledám to mlíko. Vracím
se kus zpátky, pořád žádný mlíko. Dobíhá mě parta kluků,
evidentně to tam znají a říkají, že je to ten neznačený úsek.
Jo táák, nacházím „žlutou“ a běžím dál před klukama,
oni za mnou a vyvedu je až na vyhlídku. (ta žlutá tam ale fakt
byla <span style="font-family: Wingdings, serif;"></span>). Až do Hejnic se
proto bezpečně zařazuju za ně a užívám si ty technické
seběhy.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj-RXWcZXeDIUjerSPbtPdqo6F8hSNPR6YjKKWkwH2l3c6x3fwtWVNMgsXINtZNwXXsWpuR8_Tnb0TDeEWGdVKXmk_likh3aK9jbKTA4auZXOYhtWy-6ufKLAUb0a5k5BbUeBiM02BG0E/s1600/28302839582_a200b9c3a7_o.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj-RXWcZXeDIUjerSPbtPdqo6F8hSNPR6YjKKWkwH2l3c6x3fwtWVNMgsXINtZNwXXsWpuR8_Tnb0TDeEWGdVKXmk_likh3aK9jbKTA4auZXOYhtWy-6ufKLAUb0a5k5BbUeBiM02BG0E/s640/28302839582_a200b9c3a7_o.png" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
V Hejnicích
už máme téměř 50 km a na nohách je to dost znát. U kostela je
občerstvovačka a svatba. Ti svatebčani divně koukali a není to
úplně jednoduchý mezi nima prokličkovat, když se hýbou <span style="font-family: Wingdings, serif;"></span>.
Tady taky dostávám první echo o tom, že Ivet není vůbec dobře
a že to možná zabalí.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Z Hejnic
se pouštím do nekonečného stoupání přes Ořešník a Velký
Štolpich. Moc mi to nejde a moje myšlenky se stočí k těm
palačinkám, co mají na občerstvovačkách. Kolik jich asi museli
udělat? Kolik jich na to bylo a kolik času s tím museli
strávit? No já bych u toho rozhodně stát nechtěla, to radši
běžet ten JUT <span style="font-family: Wingdings, serif;"></span>. Z palačinek
mě probere až aplaus na Hřebínku. Koukám co se děje, u stánku
všichni přítomní tleskají a volají, že jsem první holka.
Fakt? Doplňuju vodu a mastím to dál.</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Na
Bedřichově mi hodinky ukazují 69 km a dozvídám se, že Ivet
odstoupila. Zdravotní problémy jí nedovolily pokračovat. Dokonce
je za mnou docela velká díra a tak si konečně dopřávám tu
palačinku. Chutná božsky.
</div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Vydávám
se vstříc posledním šesti kilometrům směr Královka a Josefáč.
Běžím už v klidu, nic mě nehoní. Přemýšlím, jestli se
poběží po té asfaltce, ale za Prezidentskou chatou už mě mlíko
navádí do lesa a já i na místech, kde to celkem dobře znám
zjišťuju, že je tu vlastně krásná lesní pěšina, která mě
vede až do cíle.
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihTtB2tHKewaK_7A7-9BqJu-DfK20JxVLb03bVKMbhDd3wkjc4DiiGojF38hKB84f2Jw-Gup4YN5m8rbQB4GxydiJWAZG6k86JR3anl667k7RY-PYkny9L9hx9VdiztLPClEkrnNzAkRo/s1600/JUT_682.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihTtB2tHKewaK_7A7-9BqJu-DfK20JxVLb03bVKMbhDd3wkjc4DiiGojF38hKB84f2Jw-Gup4YN5m8rbQB4GxydiJWAZG6k86JR3anl667k7RY-PYkny9L9hx9VdiztLPClEkrnNzAkRo/s320/JUT_682.jpg" width="240" /></a></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
<br /></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Cíl
– jak ten oblouk najednou vypadá líp, než ráno. Čeká mě
strašně milé přivítání, lidi tleskají a naproti mi jde i
kamarád Roman Košťák – absolutní vítěz mužské kategorie.
Jsem dojatá a přistihuju se, jak zadržuju slzy.
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxkRw3jDsRWx-qLQntZRryIKxl7Fpl7RwhT3BZPPmgQuBcqPFD_0pDPOdT0H9tn8DAa-B8B7WVA2Vbsi64lggU4lrBXX7N2VSBFKoVhSmNqf_37AmWOWj0e6RTgwEzFpuHY0MgACyYyd0/s1600/28373807236_f497b2065b_o.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxkRw3jDsRWx-qLQntZRryIKxl7Fpl7RwhT3BZPPmgQuBcqPFD_0pDPOdT0H9tn8DAa-B8B7WVA2Vbsi64lggU4lrBXX7N2VSBFKoVhSmNqf_37AmWOWj0e6RTgwEzFpuHY0MgACyYyd0/s640/28373807236_f497b2065b_o.png" width="640" /></a></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
<br /></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
75
km s téměř 3000m převýšením jsem zvládla v čase 8
hodin a 58 minut a doběhla si tak pro první místo v ženské
kategorii.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiM3ujxHNE3YZzzRnvJe18TnswbtOYroii3LP9Y0m4xw_0f_8wFnWpw1JxEqTl5ujhvJw1vJy41jYSkrtMYgoDcMJDCls0fBKdXLuYOnVZ0oCyL7F19bTp0tF_dEK97KtFYQ_d0Q67s2W8/s1600/IMG_20160716_194414.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiM3ujxHNE3YZzzRnvJe18TnswbtOYroii3LP9Y0m4xw_0f_8wFnWpw1JxEqTl5ujhvJw1vJy41jYSkrtMYgoDcMJDCls0fBKdXLuYOnVZ0oCyL7F19bTp0tF_dEK97KtFYQ_d0Q67s2W8/s640/IMG_20160716_194414.jpg" width="640" /></a></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
<br /></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
Pořád
nevím jak je to s těma palačinkama <span style="font-family: Wingdings, serif;"></span>.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9vk8zhkMRWL91ST3dd5Wzblqruhlies2sDV6BD8RBdAkZy_6xIAczMB0YRDRt0BrjHjsu7Vi8r-Cl-OgohSD1ApZcIUFe7l2_V4Hy__mWPnufA5toQXvzcPrN3giXtxU34zj5_9RQdqo/s1600/IMG_20160716_195639.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9vk8zhkMRWL91ST3dd5Wzblqruhlies2sDV6BD8RBdAkZy_6xIAczMB0YRDRt0BrjHjsu7Vi8r-Cl-OgohSD1ApZcIUFe7l2_V4Hy__mWPnufA5toQXvzcPrN3giXtxU34zj5_9RQdqo/s640/IMG_20160716_195639.jpg" width="640" /></a>¨</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="justify" style="line-height: 115%; margin-bottom: 0.35cm;">
<i>Fotky
byly použity s laskavým svolením autora a organizátora
v jedné osobě – Zdeňka Bezdíčka. Díky moc.</i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-17309676381353983722016-06-10T08:53:00.000+02:002016-06-10T08:53:34.942+02:00MČR v Ultra Skymaratonu - Lysohorský čtyřlístekAbsolvovala Maruška Jiřičková:<br />
V sobotu 4.6.2016 se v Beskydech odehrálo mistrovství ČR v Ultra Skymaratonu. Závod zařazený do Bohemia Industry Skyrunner® Czech Series 2016 s nelehkými parametry 66km/4000m prověřil nejen fyzickou, ale psychickou formu závodníka.<br />
Z mého pohledu geniálně vymyšlená trať spočívala ve čtyřech výstupech na Lysou horu ze čtyř stran Beskyd, která při pohledu na mapu tvoří čtyřlístek. Moje obavy z toho, že se při křížení trati na Lysé pustím špatným směrem se rychle rozplynuly, protože organizace skutečně fungovala na 100%. Pro takhle dlouhou trať si závod vystačil s jedinou občerstvovačkou na Lysé hoře, která byla k dispozici při každém zdolání lístku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT_gfcE7K07cxokpiF-2-QSYSnLSbsnyKAyTCAEr9kuRC6DsC_oXvJulKan90s7Mog6j3Vgd6KtGeyy9tk71BbnSnG2ha3ROYJ130KflyS8xQ4PYCo_mWlyIPrkjq7gJbhCytzuqcTo3M/s1600/mapa2015.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjT_gfcE7K07cxokpiF-2-QSYSnLSbsnyKAyTCAEr9kuRC6DsC_oXvJulKan90s7Mog6j3Vgd6KtGeyy9tk71BbnSnG2ha3ROYJ130KflyS8xQ4PYCo_mWlyIPrkjq7gJbhCytzuqcTo3M/s320/mapa2015.jpg" width="225" /></a></div>
<br />
Do Beskyd jsme vyrazily v pátek odpoledne s partou kamarádek. Sbalily jsme stan, spacáky a jídla asi na týden. Bylo celkem komické zjištění, že když čtyři holky vyrazí na otočku na Moravu, je třeba třikrát přeskládat kufr auta, než se ho podaří zavřít. Ale dobrá nálada panovala celou cestu a moje nervozita neměla moc šancí hlodat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZD7vI2chhl2oxOMJTbITyZnWlpkRYY8UqWgf_LKjYecvcPU8d-Q1Tdq-j1Lo3cRb1ykHTQdtHW-69dr5116S6HEwv8As86b2-NzxKSKZVaBm-yVi8OYjMpqpUS3YFDk5WgsJ2hImjFbU/s1600/start+z+Armaturky+za%25C4%258D%25C3%25ADnal+v%25C3%25BDb%25C4%259Bhem+sjezdovky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZD7vI2chhl2oxOMJTbITyZnWlpkRYY8UqWgf_LKjYecvcPU8d-Q1Tdq-j1Lo3cRb1ykHTQdtHW-69dr5116S6HEwv8As86b2-NzxKSKZVaBm-yVi8OYjMpqpUS3YFDk5WgsJ2hImjFbU/s320/start+z+Armaturky+za%25C4%258D%25C3%25ADnal+v%25C3%25BDb%25C4%259Bhem+sjezdovky.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Závod startoval v sobotu v 7 hodin ráno na Armaturce.To byl dost vražedný čas, protože moje rána jsou i za běžného provozu dost chaotická. Po výstřelu se vybíhalo sjezdovkou na hřebenovku Gruň a po 15 km poprvé zdoláváme Lysou horu. Při seběhu doháním ztrátu ze stoupání, užívám si vítr ve vlasech, slunečné počasí a říkám si, jak je na tom světě krásně. Při zdolávání druhého lístku už z dálky slyším fandění kamarádek, které si Lysou daly jako výlet. Jejich povzbuzování všech závodníků mě nutí k úsměvu, i když nohy štípou jako blázen. Na občerstvovačce rychle doplním camelbag a pouštím se do třetího lístku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjclAR5XG40cCu8dcHmyhYFnGMWGu2iyjIMYpmUhxLOJikR0iWfY0UFodqjMRioxtnvbRbZQvRwtvr7kNcQctH8MHgxDMSnPKvvZKeXnHr355wZygM50hZ7MrH7koGj2LElEjVi3cEcev8/s1600/n%25C3%25A1ro%25C4%258Dn%25C3%25BD+technick%25C3%25BD+seb%25C4%259Bh+z+Lys%25C3%25A9.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjclAR5XG40cCu8dcHmyhYFnGMWGu2iyjIMYpmUhxLOJikR0iWfY0UFodqjMRioxtnvbRbZQvRwtvr7kNcQctH8MHgxDMSnPKvvZKeXnHr355wZygM50hZ7MrH7koGj2LElEjVi3cEcev8/s320/n%25C3%25A1ro%25C4%258Dn%25C3%25BD+technick%25C3%25BD+seb%25C4%259Bh+z+Lys%25C3%25A9.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
Při seběhu se musím trochu krotit, protože nohy už mi nejdou tak zvednout a zakopávám o kameny. Při stoupání od nádrže Šance na mě dolehla asi největší krize. Nohy neposlouchaly, v rukách jsem neměla sílu ani na udržení holí, natož abych je byla schopna použít. Hlava se mi motala a dolehly na mě tradiční myšlenky o tom, co tam vlastně dělám a jestli by mi nebylo líp na zahradě s knížkou v ruce. Donutím se něco sníst, ale i tak si pořád připadám jako v deliriu. Na tomhle úseku jsem nabrala největší ztrátu. Po nekonečném stoupání jsem se trochu zdržela na občerstvovačce, abych se trochu vzpamatovala a do posledního lístku jsem se pustila s heslem, které uvádí sám pořadatel „čtyřikrát a dost…“.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM9p4rK970N5R6j5mD74GV5E6Wn3wHeurYZ9YL-ZqjIJIDLSncsxZJP1EFF7JNU0j3g4FCEP_I3t8mR1FAb8yVR9v1tp0jf_LRtPkwxmG7Lo98F1dFRneKfSxjRkrFF9tPz0FwL0SJWNY/s1600/trailov%25C3%25A9+%25C3%25BAseky+jsem+si+vylo%25C5%25BEen%25C4%259B+u%25C5%25BE%25C3%25ADvala.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM9p4rK970N5R6j5mD74GV5E6Wn3wHeurYZ9YL-ZqjIJIDLSncsxZJP1EFF7JNU0j3g4FCEP_I3t8mR1FAb8yVR9v1tp0jf_LRtPkwxmG7Lo98F1dFRneKfSxjRkrFF9tPz0FwL0SJWNY/s320/trailov%25C3%25A9+%25C3%25BAseky+jsem+si+vylo%25C5%25BEen%25C4%259B+u%25C5%25BE%25C3%25ADvala.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
K mému překvapení mě myšlenka na blížící se cíl probere a v posledním výběhu na Lysou už mám hlavu zase nastavenou na závod. Věděla jsem, že přibližně 300 metrů přede mnou je závodnice v mé kategorii a cítila jsem, že mi ještě zbývají síly poprat se o třetí místo. Do karet mi hrálo to, že posledních deset kilometrů bylo z kopce s posledním krátkým stoupáním na Armaturku. A tak se vzpomínkou na skvělý finiš loňské Šumavské Horské výzvy jsem to pustila. Už nebylo nač šetřit síly a když jsem konečně viděla její růžové tričko, nohy už mi jely na plné obrátky. Tempo jsem udržela a do cíle jsem doběhla s téměř minutovým náskokem. <br />
Ta bolest přinesla své ovoce. Doběhla jsem si pro 3. místo v kategorii -39 a celkově jako 6. žena v čase 9 hodin a 6 minut.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAOc55CdUru98J65nd-qozpkeqCFHhIfRWE9_22M92pOzKl5ybr18V7de0pAsfx7Ea4ylchXn03vXMSNz7pyfC1FHks9iHs2u2VTjANgrU52R-_HRKvD399ErM9Etf6Pm_ZBpZFvRaYw0/s1600/na+bedn%25C4%259B+s+eli%25C5%25A5a%25C4%258Dkama+Denisou+a+Krist%25C3%25BDnou.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAOc55CdUru98J65nd-qozpkeqCFHhIfRWE9_22M92pOzKl5ybr18V7de0pAsfx7Ea4ylchXn03vXMSNz7pyfC1FHks9iHs2u2VTjANgrU52R-_HRKvD399ErM9Etf6Pm_ZBpZFvRaYw0/s320/na+bedn%25C4%259B+s+eli%25C5%25A5a%25C4%258Dkama+Denisou+a+Krist%25C3%25BDnou.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Velké poděkování patří Verče, Andrejce a Dáše za to, že se o mně tak skvěle staraly a že povzbuzovaly nejen mě, ale i všechny závodníky na trati. Za krásné fotky děkuji šéfovi CZSA Samovi Strakovi a Lukáši Budínskému <a href="http://www.sportovni-fotografie.cz/">www.sportovni-fotografie.cz.</a><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyxkv9p4glFY9ZInSIDqjZ5yTjMpE0MyH75HWUvDoWtoRAy1w_l3UUEvLcjsblbRjPWGnqs10QRzHKWynLy8s3EYU-JhPI_gzleqjHwvJME-IYoLtARhhJQI4t9arMVsCOTz1ETyH6rRc/s1600/profil2015.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="137" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyxkv9p4glFY9ZInSIDqjZ5yTjMpE0MyH75HWUvDoWtoRAy1w_l3UUEvLcjsblbRjPWGnqs10QRzHKWynLy8s3EYU-JhPI_gzleqjHwvJME-IYoLtARhhJQI4t9arMVsCOTz1ETyH6rRc/s640/profil2015.jpg" width="640" /></a></div>
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-74090668392970481872016-03-18T08:32:00.002+01:002016-03-18T08:32:51.450+01:00Jak jsme místo dovolené rubali na Tauplitzalmu<span style="line-height: 24px;"><i>Od Adélky Boudíkové:</i></span><br /><div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Kamkoliv
jedeme, tam se děje něco nenormálního. Začínám mít pocit, že ty průsery prostě
přitahuju.<o:p></o:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Minulý
týden, když jsme pobývali během Biegu Piastow ve smrduté Varšavjance, tak mi
přišel email, že jsem vyhrála týdenní zájezd ve čtyřhvězdičkovém lázeňském
hotelu v Rakousku pro dvě osoby. Asi se ten nahoře smiloval, když viděl, v čem
momentálně přebýváme. Každopádně jsem něco vyhrála! A bez potu!! Když jsem byla
malá, tak jsem se účastnila různých soutěží v dětských časopisech a jediné, co
jsem za ty roky vyhrála, bylo tričko, které jsem si mohla vybarvit fixkama a po
vyprání jsem mohla malovat znovu. Je to asi 5 let, co jsem nadávala, že si
musím koupit Euroloppet pas za těžké peníze, abych se mohla zúčastnit Mistrovství
Evropy v dálkových bězích. Již jsem za tento pas dostala Fischer lyže,
startovné na jeden závod a teď zájezd. Takže už se nezlobím. </div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Protože v Novém
Městě to s lyžováním už nevypadalo úplně růžově, tak jsme se s Jirkou rozhodli
využít poukázku okamžitě. Měli jsme mít po dlouhé době víkend bez závodů, tak
jsme to pojali jako dovolenou, s tím, že tam budeme lehce trénovat. Před
odjezdem jsem listovala termínovkou a zjistila, že se jede Tauplitzmaraton,
který se koná asi 25km od Bad Aussee, kde jsme měli bydlet. Jenže Jirka nemá s
Tauplitzalmem dobrou zkušenost, protože se tam kdysi na vysokohorské přípravě
před juniorským mistrovstvím světa strhnul jako kocour a pak se z toho několik
měsíců vzpamatovával. Také na toto místo nemám moc dobré vzpomínky, protože dva
roky zpět, kdy se konal první ročník Tauplitzmaratonu, jsem se rozhodla jet na
mokrém jarním sněhu soupaží a na těžké trati a ve vyšší nadmořské výšce to bylo
nad mé síly. Po prvním kole mi bylo jasné, že to nemám šanci objet 3x, tak jsem
závod zabalila. Takže pro jistotu, aby nás to nelákalo startovat, tak nechal
Jirka parafíny a prášky doma. Jenže... Když jsme přijížděli do Bad Aussee, tak
se na loukách krčily poslední zbytečky sněhu a pomalu jsme začli plánovat, jak
budeme dojíždět na Tauplitzalm na tréninky. Ale když už tam jedeš, tak je divné
nezávodit. To už by si pořadatelé opravdu mysleli, že jsem bačkora. Provedli
jsme tedy revizi našich zásob a zjistili, že máme zbytek HF a urychlovač na
teplé podmínky a že nahoře je prašan. Paráda. Žehlička zůstala doma, ale
naštěstí byla v lyžárně hotelu erární. Jirkův táta, který nám dělá servismana,
se po telefonu neustále vyptával, jaký tam je sníh a jaká bude předpověď. Je
zvyklý jezdit s plným kufrem prášků, tak jsme mu marně vysvětlovali, že máme
jen jednu možnost, co na lyže dát a nic jiného nevymyslíme. </div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
V sobotu byl v
plánu 15km závod volnou technikou a v neděli se mělo startovat Gundersenovou
metodou na 30km klasicky. Hlavní pořadatel Ivoš Vojta uspořádal závody na
počest Standy Řezáče, takže se Standy ptal, kolik kol chce v neděli jet, ať si
řekne, na kolik je zvyklý. Jelikož má Standa radši delší závody nad 60km a
minulý týden jel Vasův běh, tak jsem se zhrozila, co z něj vypadne. Standa
říkal, že tři kola, tak se mi ulevilo. Jirka ale oponoval, ať dá jen dvě, že mě
aspoň nebude muset mazat a že to zvládnu soupaží. Nakonec se asi nade mnou
smilovali a dali jen kola dvě, takže celkem 26km. Pořadatelé totiž pořád o mě
mluvili jako o „Té, co to dva roky zpět zabalila“, tak měli asi strach, aby se
to neopakovalo. Ještě jsme před startem prohodili s Ivošem pár slov. Říkal, že
sleduje SkiClassics a potom se otočil na mě se slovy: „A to ty v těch závodech
nemůžeš jet rychleji?“ To mě vlastně nikdy nenapadlo? Proč já vlastně nejedu
rychleji?<o:p></o:p></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Na závodě
bruslením nás čekala 4 kola v těžkém profilu, kde Jirka závodil na naší skvělé
máze spíš ve sjezdu než do kopce, a nakonec mu Standa ujel v posledním klesání
do cíle. Já jsem si jela celkem na pohodu, protože jsme byly na startu jen dvě
ženy a druhou jsem předjela o celé kolo. Jenže to jsem nevěděla, co se bude
dít. V cíli nám totiž oznámili, že druhý den se jede Gundersenem, ale v opačném
pořadí. Nejpomalejší závodník bude startovat jako první a nejrychlejší (Standa)
ho bude se ztrátou asi 30min z posledního místa nahánět. Já měla dojíždět Kamču
se ztrátou 25min. Když Ivoš něco říká, tak máte pocit, že si dělá legraci, ale
myslí to smrtelně vážně. Jakmile jsme pochopili, že to není sranda ale fakt,
tak jsme se museli ještě víc smát. Představa, že váš soupeř bude mít třetinu
závodu za sebou, vy v tom okamžiku odstartujete a máte ho ještě předjet, byla
hodně vtipná. Vlastně rychlí závodníci jsou penalizovaní za to, že jsou moc
rychlí a protože těch rychlých tam bylo málo, tak bylo potřeba jim vytvořit
fiktivní soupeře. Na druhou stranu jsem chápala pořadatele, že chce udělat
závod zajímavější. Chtěl, aby amatérští lyžaři viděli, jakou rychlostí Standa
jezdí, až je bude předjíždět. Standa ale začal mít obavy, aby stihl prvního
závodníka dojet, tak navrhl, že by se mělo j et osm kol. Při té představě se mi
udělalo dost zle, protože Ivoš na Standu většinou dá, ale naštěstí dělal, že ho
neslyší. Přesto se prý večer strhla velká hádka, kdy hobíci zaútočili na Ivoše,
že Standa si sem přijel zajet lehký závod jako přípravu před Birkebeinerem a
místo toho bude rubat jak o život, aby všechny „neprofíky“ předjel. Ivoš ale
neslevil. Myslím, že jestli se Standovi Birken nepovede, tak tito lyžaři
navštíví Ivošův hotel z jiných důvodů, než aby si tam zalyžovali.<o:p></o:p></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQYOnNgJ_PkzZTUm3BwddlkdO3jkIxDI-gEv1pcx4N2agTMkb2OP9PoWf6F3ZC-mkJkpnEsaTJYgRiYGos9iZAvKextbxHu96Q9pGffD1WO2SXFXY6OfwJKzMXVKDjWkVR4CuET3YKizc/s1600/38094b80f9.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQYOnNgJ_PkzZTUm3BwddlkdO3jkIxDI-gEv1pcx4N2agTMkb2OP9PoWf6F3ZC-mkJkpnEsaTJYgRiYGos9iZAvKextbxHu96Q9pGffD1WO2SXFXY6OfwJKzMXVKDjWkVR4CuET3YKizc/s1600/38094b80f9.jpg" /></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
V neděli
jsme přišli na tratě 45min před startem a nikdo nikde. Už jsme mysleli, že
závod byl zrušen, ale brzy se tam začali mravenečci hemžit, postavili stany,
rozdali čísla a opravdu v 10hod odstartovali 1. závodnici Kamču Krausovou.
Ještě jsem měla krásných 25min na rozcvičování a 10min před startem mi bylo
oznámeno, že do ženské kategorie byl zařazen i junior, který startuje 5min
přede mnou a kterého musím také předjet. Všechno mi to přišlo tak vtipné, že
jsem se ještě na 5.km smála. Úsměv mě pomalu přecházel, když jsem nemohla za
prvních 10km nikoho dojet. Přišlo mi, že mi to soupaží docela ubíhá, ale nikdo
nikde. Nakonec jsem ale dojela na konci prvního kola Kamču a za ní kousek i
juniora, takže jsem měla už klídek a mohla sledovat ve smyčkách, jak se
pohybuje na trati Standa a Jirka a kolik mají ještě skalpů před sebou. Nakonec
vše dopadlo, jak mělo (Standa 1., Jirka 2.), a všichni byli spokojení. Až teda
na Vítka Pospíšila, který doplatil na unikátní start Gundersenem. Měl být v
celkovém hodnocení třetí, ale protože má lepší bruslení než klasiku, tak svou
ztrátu ze soboty v neděli nedojel. V součtu obou závodů dal sice 27min třetímu
vyhlášenému závodníkovi Martinovi Minářovi, ale celkově skončil až na devátém
místě. A to mi Vítek, chudák, říkal po prvním závodě, že se mu tady minule
strašně líbilo a že přijel sám, protože ostatní kamarádi dali přednost Karlově
běhu.<o:p></o:p></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHSZech13UCI_BZxPpbznItUFlTgU8Vmq4fyHLldPEaX9-p5Hf0ifFXah3wVqjayRVEE9wPxKNmPRW3eI405yNOCBor0P5pWhJem6fKIq_CATnH4fa0RXyGaG7M83szjIw75vK8zjiQyA/s1600/10447203_514396685327857_1807928610_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHSZech13UCI_BZxPpbznItUFlTgU8Vmq4fyHLldPEaX9-p5Hf0ifFXah3wVqjayRVEE9wPxKNmPRW3eI405yNOCBor0P5pWhJem6fKIq_CATnH4fa0RXyGaG7M83szjIw75vK8zjiQyA/s640/10447203_514396685327857_1807928610_n.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Opečenými
brambory s výbornou domácí masovou roládou a pivem zacpal Ivoš definitivně všem
závodníkům pusy. Skvěle zorganizovaným závodem, úžasným pohoštěním a také
přímým přenosem z biatlonového MS na plátně se opět ukázal v tom nejlepším
světle a všichni slíbili, že zase další rok přijedou.<o:p></o:p></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-64642793912673516972016-02-18T16:45:00.000+01:002016-02-18T16:45:16.243+01:00Jako cikáni aneb Atlas Craft tým na cestáchPro většinu účastníků jsou laufy na běžkách součástí dovolené a odpočinku. Dlouhou jízdu do zahraničí, balení a vybalování bereme jako vzrušující zážitek, protože to k tomu tak nějak patří. Trochu jinak celé dění okolo závodů berou ti, kteří se lyžováním živí. Je to práce jako každá jiná, alespoň v tom smyslu, že se musí dělat pořádně a poctivě. Ale jejich "kancl" někdý bývý ráj na zemi:<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZuV5aI0OuugwEJUxbuP7RMHP9cBKy3h-cTvJ9gTXiie8KAsRMbaiuCowE9zX0oxwFztlQQLSURma1UCqjdaWzJZSylY1q5XNoweeBTeD3wWHs1-uGIgIVQCvN9XNEnHCX_ivhRLverZA/s1600/kancl.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZuV5aI0OuugwEJUxbuP7RMHP9cBKy3h-cTvJ9gTXiie8KAsRMbaiuCowE9zX0oxwFztlQQLSURma1UCqjdaWzJZSylY1q5XNoweeBTeD3wWHs1-uGIgIVQCvN9XNEnHCX_ivhRLverZA/s640/kancl.JPG" width="494" /></a></div>
<br />
Ale teď už k tomu, co poslal Adélka Boudíková z Atlas Craft teamu:<br />
<span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span>Ve čtvrtek 28. ledna jsme odjeli do Val di Fiemme na slavnou Marcialongu. Konečně jsme jeli velkým autem a nemuseli řešit, jestli nemám moc velkou tašku s oblečením a hrozit se, kolik jsem zase sbalila jídla. Protože to si vůbec nedovedete představit, co toho člověk za 10 dní vlastně sežere. Večer jsme přijeli do Pery blízko Pozza di Fassa a zjistili, že dům, který máme zadaný v GPS, by měl stát uprostřed velkého parkoviště, kde samozřejmě nestál. Naštěstí jsme ho nakonec našli asi o 1km dál. Bylo nás šest a moc nás potěšil velký apartmán s dvěma koupelnami a především s dvěma WC, u kterých bývá zejména v den závodu velká tlačenka. Druhý den jsme odjížděli na start, abychom si tréninkově projeli 20 km mírného stoupání. Zjistila jsem, že mám obě rukavice levé. Asi jsem chtěla ostatním nenápadně naznačit, že moje manuální schopnost není na vysoké úrovni. Ale spíš pochybovali o mé intelektuální. Bylo krásně, a tak jsme si soupažový trénink prodloužili na 2,5 hodiny.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdlucrdKwC6q1nzYrHaC5_q2xCgUBdC5rs6L7sjlQEix9VtQhB0jyVwHAE6vBO6pxofVVgXJlLDFcC3-JnpddvRl_qzHtXIDMip4iwi1tp69wC7x-rYuh-bCrP1ah_V893TXLAf4HfBqM/s1600/12736660_746326812134842_1688853831_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="558" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdlucrdKwC6q1nzYrHaC5_q2xCgUBdC5rs6L7sjlQEix9VtQhB0jyVwHAE6vBO6pxofVVgXJlLDFcC3-JnpddvRl_qzHtXIDMip4iwi1tp69wC7x-rYuh-bCrP1ah_V893TXLAf4HfBqM/s640/12736660_746326812134842_1688853831_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Taková krása, až jsou z toho celí nakřivo :-)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Když jsme přijeli na lyžích k našemu domu, tak jsme potkali 4 kluky ze Silvini Madshus týmu a zapovídali se. Jak jsme tam stáli, tak jsem zjistila, že jsem celý trénink objela s jednou hůlkou na bruslení a s jednou na soupaž. Rozdíl činil 4cm. Hole jsem se snažila schovávat, aby si toho ostatní nevšimli. Nakonec mi to nedalo a všem jsem se přiznala. To, že jsem si vzala každou hůl jinou, by ještě šlo, ale že jsem si toho za celý trénink nevšimla? Bez komentáře.<br />
<br />
Nedělní vstávání v 6 hodin nám moc dobře nedělalo. Závod také nebyl jednoduchý. Snažila jsem se držet ve vedoucí skupince 10 holek, ale se třemi jsem odpadla. Ty chtěly za každou cenu první ženy sjet a tempo se mi nelíbilo. Nedovedla jsem si představit, že bych to vydržela ještě 55km, tak jsem holky nechala odjet. Jenže další skupinka jela až 4 minuty za mnou, tak jsem jela asi 20km sama a nechala se dojet. Jindy bych neměla radost, že mě holky dojedou, ale teď jsem byla moc spokojená. S Aurelií Dabudyk jsem potom strávila zbytek závodu. V krátkých stoupáních jsem jí ujížděla, tak jsem si věřila na závěrečné stoupání - Cascattu. Jenže občerstvovači nestíhali, a tak jsem nedostala včas kolu, která mě na závěr nakopne. Ve stoupání se bořily hole a Aurelie si dovolila víc bruslařských temp v zatáčkách než já. Měla jsem strach, aby mě na posledních 2km ze 70 někdo nediskvalifikoval. Nakonec jsem byla spokojená s 11. místem. Po závodech jsme se sbalili a hurá do německého Oberammergau, kde jsme se zase vybalili. Přes noc se počasí ale pěkně činilo, vítr a déšť zlikvidoval poslední zbytky sněhu a organizátoři König Ludwig lauf zrušili. Opět jsme sbalili, ale rozhodli jsme se ještě jednu noc přečkat a počkat na rozhodnutí Ski Classics. Dobře jsme udělali, protože druhý den byl závod přeložen do rakouského Seefeldu, asi 60km od Oberammergau. Tak jsme sháněli ubytko tam a brzy sehnali. Už jsme byli sbalení, když nám paní domácí při placení oznámila, že sice jsme u nich bydleli 2 noci, ale měli jsme objednané bydlení na týden, takže musíme zaplatit nocí pět. Spadla nám brada a zase jsme začli vybalovat a na trénink do Seefeldu jsme dojížděli. Hrozně jsme nadávali, že se mají jet 2 kola v tak těžkém profilu, místo König Ludwig laufu po rovině. Když jsme se vrátili z tréninku, tak na webu Ski Classics byla změna, místo dvou kol se pojedou tři, takže 65km. Tak nám za den spadla brada podruhé. Nadávali jsme takovým způsobem, že si majitelé domu snad mysleli, že to patří jim. Druhý den totiž paní domácí přišla a započítala nám pouze 4 noci a ať se nezlobíme. Tak jsme zase balili a v Seefeldu vybalovali. Abychom v balení měli nějaký bonus navíc, tak jsme se museli vystěhovat v neděli ráno před startem, který byl v 8:00. Takže jsem den před závodem místo odpočinku balila a uklízela.<br />
<br />
Ze závodu jsme měli velký respekt, ale Jirka se nenechal rozhodit a rozhodl se jet soupaží. Já byla také rozhodnuta - soupaž určitě ne! Postupně týmoví členové odpadávali. Karolína Bícová při prohlídce trati radši odjela na jiné závody do Francie a Pavel Ondrášek si hnul se zády, tak se také odhlásil. Aby toho nebylo málo, tak Jirkovi u snídaně luplo za krkem a přesně věděl z předchozích zkušeností, o co jde. Věděl, že je to v háji. Ale do závodu přece jen nastoupil. Hodně závodníků a diváků se podivovalo Jirkovu zvláštnímu rozcvičování před startem, kdy si vleže na sněhu dával nohy za hlavu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuUG2ymWhRMS3235aOsRR0ZvPBrH9WG6heK2ao85fDm95Sk0y0LzpCBHykCFYZAIDJ0cKAI_KCnWR-hRpokyjXjYdNhm-rS6w9V53ZgvUbyy4F40fDu9jKXzg1b4umsqVfjAdwcitdbE0/s1600/jirka-protahuje2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="363" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuUG2ymWhRMS3235aOsRR0ZvPBrH9WG6heK2ao85fDm95Sk0y0LzpCBHykCFYZAIDJ0cKAI_KCnWR-hRpokyjXjYdNhm-rS6w9V53ZgvUbyy4F40fDu9jKXzg1b4umsqVfjAdwcitdbE0/s640/jirka-protahuje2.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Pro mě závod nakonec nebyl tak hrozný, jak jsem se obávala. Měla jsem neuvěřitelnou mázu. Od 2. kola se mi dělaly na klistru takové bakule, že jsem místy vyrývala novou stopu. Na každém kopci jsem musela drhnout lyží o lyži, abych to sundala. Dojížděla jsem metr po metru Švýcarku, ale drhnutím zůstávala ztráta stejná. Naštěstí jí v posledním kole došlo, takže jsem ji nakonec předjela a ještě další ruplou Slovinku. Neuvěřitelné na máze bylo to, že jsem přijela do cíle a klistr byl úplně v pořádku, jako čerstvě namazaný, nikde nebyl namrzlý. Marně jsem servismanovi v cíli vysvětlovala, že jsem měla bakule. Vůbec mi nevěřil. Jirka závod i přes zaseklý krk objel skvěle, aspoň se nemohl otáčet, jestli ho někdo dojíždí. Dokonce v průjezdu do druhého kola si najel do čela pelotonu, aby měl jednodušší občerstvování. Jenže naši občerstvovači tam nebyli, neviděli ho v pelotonu, tak šli nahlásit servismanovi, že Jirka zabalil.<br />
<span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span>Když to celé shrnu, tak jsme za těch 10 dní 5x balili a 5x vybalovali. Připadali jsme si jako cikáni na cestách, akorát s tím rozdílem, že cikáni by nic nebalili a nevybalovali jako my - blbci.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-92201595678693821802016-01-05T16:03:00.002+01:002016-01-05T16:04:22.804+01:00Potřebujeme se sklouznout. Tak poletíme do Číny!<i>Čína, Changchun od Adély Boudíkové; 1.1.2016:</i><br />
Posíláme pozdravy z čínského Changchunu do Čech.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglRkKQj6PXgcViUF0bBGteG1WMfFrPPZoqsU3sN1vlinicEO0u8TEuOFpgnLrGSGTP7MjYkH7ixfRidnhyGRebANSWPyrxzMIbsx8porTicjSVtgC9LZHOTVt3nhKBUQhuK5SDOD0aKn4/s1600/20151231_103401_resized.jpg" imageanchor="1"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglRkKQj6PXgcViUF0bBGteG1WMfFrPPZoqsU3sN1vlinicEO0u8TEuOFpgnLrGSGTP7MjYkH7ixfRidnhyGRebANSWPyrxzMIbsx8porTicjSVtgC9LZHOTVt3nhKBUQhuK5SDOD0aKn4/s640/20151231_103401_resized.jpg" width="640" /></a><br />
<br />
Bohužel Jirka Ročárek nesnáší dobře létání, tak musel zvolit s Pavlem Ondráškem náhradní plán na trénování - italský <a href="https://www.google.com/maps/place/GsieserTalLauf%2FGranFondoValCasies/@46.8142197,12.2267275,16z/data=!4m2!3m1!1s0x0000000000000000:0x3342a5a658cdf640" target="_blank">GseiserTal</a>.<br />
Po dlouhých bojích na čínské ambasádě v Praze jsme vyrazili s Petrem Novákem do Číny. Také je tu Dan Máka s dvěma kamarády, který absolvuje, na rozdíl od nás, celou Tour of China a zrovna teď bojuje asi 350km od nás v prvním sprintové závodě o nějaký pěkný výsledek.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8PO6ZgAEriuAyYIBialvTZnztHqey1bkQKk_-sELwK_pSr9iNbIkvk5FkWDZw3FGBAMs0uz6fNadZhkNFf3skapqcfr-ok6MeV_QaKTcq49ksFniBCSTvIBa4m7QRAINaNtOTrlhyphenhyphendgc/s1600/20151231_102420_resized_1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8PO6ZgAEriuAyYIBialvTZnztHqey1bkQKk_-sELwK_pSr9iNbIkvk5FkWDZw3FGBAMs0uz6fNadZhkNFf3skapqcfr-ok6MeV_QaKTcq49ksFniBCSTvIBa4m7QRAINaNtOTrlhyphenhyphendgc/s640/20151231_102420_resized_1.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Předevčírem jsme se po náročné cestě s dvěma přestupy v Istanbulu a Pekingu dostali na místo. Jsme ubytováni v krásném hotelu s pěti hvězdičkami a je o nás královsky postaráno. Číňané jsou velmi ochotní a pracovití a ve všem vám rádi pomohou, když vám rozumí.<br />
Sedmihodinový časový posun je celkem náročný, ale už jsem si trochu zvykla. Hůř se zvyká na místní smog. Bydlíme na kraji městečka, které má 8 milionů obyvatel, takže skoro tolik, co naše celá republika. Asi není jednoduché vyrábět v čínských fabrikách věci pro celý svět a zároveň žít v čistém prostředí. Není tedy divu, že se tu nedá dýchat. Hotely jsou klimatizované, ale stejně je cítit smog, a to i na lyžařských tratích, které jsou v národním parku za městem.<br />
Zatím mají pořadatelé připravených 7,5 km tratí na umělém sněhu, ale dalších 18 km čeká pouze na úpravu rolbou. V neděli absolvujeme sprint bruslením a v neděli nás čeká hlavní závod na 50 km.<br />
Úžasné jsou sochy ze sněhu umístěné právě v národním parku. Dokonce existuje na některých místních univerzitách obor, který vás tomuto řemeslu vyučí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicDWzNv4MDDCi5F_T81K8LIdGZ0zBHO6VcDHgjoAQlOARIX2VafPwa00-RFG-0gNUdlAXt4pkkvM0wiU33k5zCnWtcy6SggoSO3PrUSZ8-hD9VAxjii_RZxZicNxsWQ-JfQ5yG8jSR4HI/s1600/IMG_0161.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicDWzNv4MDDCi5F_T81K8LIdGZ0zBHO6VcDHgjoAQlOARIX2VafPwa00-RFG-0gNUdlAXt4pkkvM0wiU33k5zCnWtcy6SggoSO3PrUSZ8-hD9VAxjii_RZxZicNxsWQ-JfQ5yG8jSR4HI/s640/IMG_0161.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Dnes jsme tu potkali také další dva krajany, kteří žijí v Kanadě - Kamilu Bořutovou a Tomáše Čáslavského a další manželé ze Švédska, avšak původem Češi mají přijet dnes, současně s pěti amatérskými českými závodníky. Takže Češi se tu rozhodně neztratí :-)</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBog7b0KJak4RAsS-Uqv3S15DLaSTQ_rr5oOyN8xg4O6Vf8s8txza-y3FwOIDtzcb78Xxe2MOLMWx_cxgNILXe0ZvoT1uJFHSX939Yl7NjbGt2DiYBIQKbyB-RV0Y2uf75jkQbOGopZ34/s1600/IMG_0164.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBog7b0KJak4RAsS-Uqv3S15DLaSTQ_rr5oOyN8xg4O6Vf8s8txza-y3FwOIDtzcb78Xxe2MOLMWx_cxgNILXe0ZvoT1uJFHSX939Yl7NjbGt2DiYBIQKbyB-RV0Y2uf75jkQbOGopZ34/s640/IMG_0164.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<strike></strike></div>
<div>
<div>
<br /></div>
<div>
Petr vyhrál, já byla druhá, Dan Máka pátý (v první etapě byl 2., v druhé 3.) a celkově je v Tour de China na druhém místě ;-) <a href="http://www.vasaloppetchina.com/admin/ewebedit/attached/file/20160105/20160105110478047804.pdf" target="_blank">Výsledky zde.</a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>4.1.2016</b></div>
<div>
Zítra v noci se už vracíme, moc jsme toho z Číny neviděli, bohužel. :( Přece jen se snažíme trochu soustředit na závody... Ale jinak teda smog tady je hrozný, fakt strašný! Dva dny zpátky tu měřili hodnotu smogu a ukázalo jim to maximum, co ten měřák je schopný změřit. Takže to mohlo být i daleko víc...a v národním parku to je lepší, ale taky děs :-(</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://www.tourdeskichina.com/images/stories/tourdeskichina/images/2015/2016ctdsvasa5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://www.tourdeskichina.com/images/stories/tourdeskichina/images/2015/2016ctdsvasa5.jpg" height="426" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-30246183576208322282015-10-19T22:51:00.000+02:002015-10-19T22:51:30.958+02:00Šumavské zlato, které rozhodně nebylo zadarmo<h3>
Horská výzva – 4. Závod Šumava v podání Marušky Jiřičkové a Jardy Jisla</h3>
V pátek 9. října odstartoval poslední závod seriálu Horské výzvy v Železné Rudě na Šumavě a k třešničce na dortu se dal přirovnat právě tenhle, protože se svými 75 km to byl ten nejdelší z celého seriálu.<br />
Už několik dní předem jsme dost bedlivě sledovali počasí a přáli si, abychom tentokrát moc nezmokli, protože teploty se podle předpovědi měly pohybovat jen několik stupňů nad nulou. Cestou se počasí měnilo jako na apríla a místy ani stěrače moc nestíhaly. Před příjezdem do Železné Rudy se ale naštěstí umoudřilo a večer jsme mohli počítat hvězdičky.<br />
Jarda mi ještě pár dní před odjezdem hlásil, že se ho pořád drží lehká viróza, já se naopak pochlubila tím, že mě snad za celou letošní sezónu konečně nic nebolí a těšila se, že si užiju poslední velký závod bez obav. Co přijde tentokrát… Jó, kdybych jen tušila.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjffpL_LbtGOUskY3e8yPzpW6sPMLgg3dAihX8l7FE1KzVqDwgIvJWt1NEOC8Slxg-JcZH3pzvFRT3WsnYicPZSIxRIVHkdQLPPuOR9Wir5EEIB4_Zub2Xq9AEsTXesxiJsyHQCPOfUzE4/s1600/Jarda+pracuje+do+posledn%25C3%25ADho+momentu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjffpL_LbtGOUskY3e8yPzpW6sPMLgg3dAihX8l7FE1KzVqDwgIvJWt1NEOC8Slxg-JcZH3pzvFRT3WsnYicPZSIxRIVHkdQLPPuOR9Wir5EEIB4_Zub2Xq9AEsTXesxiJsyHQCPOfUzE4/s640/Jarda+pracuje+do+posledn%25C3%25ADho+momentu.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Po prezentaci jsme se šli uklidit do hospody, dát si naposledy něco lehkého k snědku a pak už jen zpátky k autu sbalit batohy a definitivně vymyslet co na sebe. Já to trochu podcenila a tak jsem si půjčila Jardovy cyklistické návleky, do kterých jsem mu za dalších dvacet minut udělala díru, protože jsem se při rozběhu ve tmě přerazila o patník. Tímto se mu za ně ještě jednou omlouvám. No nic, karamboly máme snad vybrané.<br />
Start je dost ostrý, s tím jsme už ale počítali. A protože jsme se chtěli zkusit prokousat absolutním pořadím seriálu co nejvíc dopředu, zkusili jsme mít lídry závodu na dohled co možná nejdéle. (pro lepší představu - přirovnejte si jezevčíka, co si dovoluje na rotvajlera, když se jako mix chceme držet dvojice Kříž+Štantejský).<br />
Tenhle pokus nám samozřejmě dlouho nevydržel, ale přesto se držíme v první pětce. U mě se objeví problém s hadičkou od camelbagu která nesaje, protože jsem ji nejspíš pořádně nedocvakla a tak se zasekáváme na opravě. Následuje opět problém s camelem – tentokrát mi pro změnu teče po zádech čaj. Když jsem ho sundala, zjistili jsme, že se jen koupu ve vlastním potu. Jarda drží tempo a já za ním vlaju se střídavými pocity tepla a zimy. Neběžíme úplně podle představ, ale před mixovými a ženskými dvojicemi držíme slušný náskok.<br />
Tenhle závod byl trasován hodně po asfaltu a na nohách je to dost znát. Prvních možná 25 km ostrého běhu na nich zanechává první stopy a my už nedočkavě vyhlížíme lesní cesty a kopec. Mezitím se snesla hustá mlha, nebylo vidět na krok a my doufali, že nezakufrujeme stejně jako v Krušných horách. Cestou toho moc nenamluvíme. Já jsem ráda, že to udýchávám a Jarda je ponořen do svých myšlenek.<br />
Když jsme se prokousávali možná 50. kilometrem, zaslechneme za námi ženský hlas. V hlavě mírná panika a čekáme tým KrušnoHolek, za námi se ale objeví neznámá mixová dvojice a vnitřní panika roste. Trochu nás to nakopne a tak přidáváme do kroku, uděláme si náskok možná 200 m, ale vzápětí jsou zase za námi. Já cítím, že tohle tempo zbývajících 25 km nemůžu vydržet, protože už teď mám třas a slabost v nohách. Na poslední občerstvovačce se vůbec nezdržujeme a bereme si jídlo a kelímek s pitím na cestu, abychom neztráceli cenné vteřiny. Stoupáme na poslední kopec Pancíř, prudký moc není, ale táhne se jako týden. Nahoru do kopce si nás servírují jako na zlatém podnose, při seběhu si je podáváme zase my.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0rpR4Q3oOOm6SNpmlnis0F-65CDySIH4meBndFwQrefY4mdnhlUwEvr_S-et21WAGqDqyyOVMZiFWuX5F13Fe3WAyRpdqwKJ8RNbMMmCzMhAO2E0CWtgxF3y98C5o2F-QaTog3q18oZM/s1600/Tot%25C3%25A1ln%25C3%25AD+vy%25C4%258Derp%25C3%25A1n%25C3%25AD.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0rpR4Q3oOOm6SNpmlnis0F-65CDySIH4meBndFwQrefY4mdnhlUwEvr_S-et21WAGqDqyyOVMZiFWuX5F13Fe3WAyRpdqwKJ8RNbMMmCzMhAO2E0CWtgxF3y98C5o2F-QaTog3q18oZM/s640/Tot%25C3%25A1ln%25C3%25AD+vy%25C4%258Derp%25C3%25A1n%25C3%25AD.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Do cíle pořád pekelně daleko, nohy na padrť, celková slabost, hlava stávkuje a tvrdí, že ty dva už nemůžeme dotáhnout. Nic moc kombinace. Jarda jede jako stroj. Přemýšlím, o čem přemýšlí a on přitom analyzuje. Před vrcholem, když už jsme tuhle neznámou dvojku neměli ani na dohled jsme věděli, že naše šance už může být jen v technickém seběhu. Na Pancíři jsme to trochu rozdýchali, na kousku asfaltového seběhu jsme promluvili nohám do duše a když jsme už na lesní cestě znova dýchali soupeřům na záda, pustili jsme to, co to šlo. Pal to! Pal to! Slyšela jsem řvát před sebou kolegu a tak jsme to pálili, co nám znovu objevené síly stačily, a já se jen modlila, abych nezakopla o kořeny a nepřipravila se tak o všechny zuby.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxmL76qn7g2EhxlUNMXxelH_DSptAw0goJ2TsdPdzjn2-e1mwzTQiEH0XkK6XpryTV7rRWL186omeGMpzk_Y1PVYyjgAbV5K3-xTgAJD33SyIGTAY-6YDUwd6VZ7SUwFO5vek2GyfkcqM/s1600/%25C3%259Aleva+v+c%25C3%25ADli+je+o%25C4%258Dividn%25C3%25A1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxmL76qn7g2EhxlUNMXxelH_DSptAw0goJ2TsdPdzjn2-e1mwzTQiEH0XkK6XpryTV7rRWL186omeGMpzk_Y1PVYyjgAbV5K3-xTgAJD33SyIGTAY-6YDUwd6VZ7SUwFO5vek2GyfkcqM/s640/%25C3%259Aleva+v+c%25C3%25ADli+je+o%25C4%258Dividn%25C3%25A1.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
A pálili jsme to asi fakt ostře, protože na tomhle 5 km seběhu jsme nakonec dali soupeřům pět a půl minuty. Do cíle jsme doběhli na hranici totálního vyčerpání, zato s obrovskou úlevou a šťastní, že jsme to nevzdali a zabojovali.<br />
75 km s převýšením 2500 m jsme zdolali za 8 hod. a 40 min. a vybojovali tak další 1. místo v mixech.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC-AysoRHzedPlhaxgeCfMFyulHF6y3H4CprvwzGWnnWmeeqH5ezcGZqW0vFo2nGCHuNrAXIsjMoEt4tf-tCyani8zHTN7agZrRYRsTCZrkK2VP0Ds_wM4dAgpWyT66qNLA9c6fiDOJ3M/s1600/Rozhovor+s+v%25C3%25ADt%25C4%259Bzi+kategorie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC-AysoRHzedPlhaxgeCfMFyulHF6y3H4CprvwzGWnnWmeeqH5ezcGZqW0vFo2nGCHuNrAXIsjMoEt4tf-tCyani8zHTN7agZrRYRsTCZrkK2VP0Ds_wM4dAgpWyT66qNLA9c6fiDOJ3M/s320/Rozhovor+s+v%25C3%25ADt%25C4%259Bzi+kategorie.jpg" width="320" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzTxdP9SQ4lJVInSEpRIapIWKWTxAlzBd6GVJ6nm-_t5hk_97dSmmyl9vXoZZXtIFcbNdcnPbXKG1XcFfuTkOHuF2_l0CM2SPTR90Gg-qC6sTX7ONNnwPN9p7LpqZ1Yzkk1QD0vVgqQ3Q/s1600/Rozhovor+s+v%25C3%25ADt%25C4%259Bzi+katerogie..jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzTxdP9SQ4lJVInSEpRIapIWKWTxAlzBd6GVJ6nm-_t5hk_97dSmmyl9vXoZZXtIFcbNdcnPbXKG1XcFfuTkOHuF2_l0CM2SPTR90Gg-qC6sTX7ONNnwPN9p7LpqZ1Yzkk1QD0vVgqQ3Q/s320/Rozhovor+s+v%25C3%25ADt%25C4%259Bzi+katerogie..jpg" width="212" /></a></div>
<br />
8. listopadu nás v rámci outdoorového festivalu OBZORY v Praze, čeká ještě slavnostní vyhlášení seriálu, kde jsme v absolutním pořadí vybojovali neuvěřitelné 2. místo.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk73HrnHWc7foxRa9BDz4bnRafdsDwHA2b_NF2g8d4U6rTc2qgGoruVpV1TcQKg7RoFsPoM5qhVccnuaJ27bVIVyo4yGSEEUTW8UQLFQlnI719-zvuGfs8h_bWsUvQ5T_FMdxQbZXQV70/s1600/4.+z%25C3%25A1vod+-+4.+zlato.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk73HrnHWc7foxRa9BDz4bnRafdsDwHA2b_NF2g8d4U6rTc2qgGoruVpV1TcQKg7RoFsPoM5qhVccnuaJ27bVIVyo4yGSEEUTW8UQLFQlnI719-zvuGfs8h_bWsUvQ5T_FMdxQbZXQV70/s640/4.+z%25C3%25A1vod+-+4.+zlato.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Všechno hezké ale jednou končí a nám je najednou líto, že seriál Horské výzvy je u konce. Za tu dobu jsme poznali spoustu skvělých a zajímavých lidí, které budeme chtít potkávat dál nejen na závodech.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj94XKnpy2Ak0_Lhjbwsz9WPSNuy3zRYJorAQore7T3PwXuoKJJr2cCbBGLnAeZClRl3W3_8t82dn7FZPQIQxrA2T0NJnASUiYgZr0BDWNnB3CipXOJCsgLjXVxw8a99gIak-Q3jwUDlYw/s1600/Ohl%25C3%25A9dnut%25C3%25AD+za+seri%25C3%25A1lem.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="444" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj94XKnpy2Ak0_Lhjbwsz9WPSNuy3zRYJorAQore7T3PwXuoKJJr2cCbBGLnAeZClRl3W3_8t82dn7FZPQIQxrA2T0NJnASUiYgZr0BDWNnB3CipXOJCsgLjXVxw8a99gIak-Q3jwUDlYw/s640/Ohl%25C3%25A9dnut%25C3%25AD+za+seri%25C3%25A1lem.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip7T9FILvgtBuZCeS3qudReKJ_xBp3O9G-TT2Uk4WOSGCOkmwxPKTrZPo_FyezYZ-xd4U_EJ41JzULS-ZAtNy2eOMGmTOSio4-I1bqvaRj9Fbgz9lBaNHzHyfNcLD4dTpNZes-32vK3gY/s1600/Kompletn%25C3%25AD+sb%25C3%25ADrka+ze+seri%25C3%25A1lu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip7T9FILvgtBuZCeS3qudReKJ_xBp3O9G-TT2Uk4WOSGCOkmwxPKTrZPo_FyezYZ-xd4U_EJ41JzULS-ZAtNy2eOMGmTOSio4-I1bqvaRj9Fbgz9lBaNHzHyfNcLD4dTpNZes-32vK3gY/s640/Kompletn%25C3%25AD+sb%25C3%25ADrka+ze+seri%25C3%25A1lu.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-5353804192710524352015-09-16T13:43:00.000+02:002015-09-17T23:46:26.341+02:00B7 – Limit ? Je potřeba zjistit, kde ještě není<div style="text-align: center;">
Craft team Jablonec - Maruška Jiřičková a Jarda Jisl - na Beskydské sedmičce</div>
<div style="text-align: center;">
95 km – nastoupáno 5500 m </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Před rokem jsme se potkali a zkusili spolu běžet 37 km v Krušných horách. Oba dva bez zkušeností s dlouhými horskými běhy. Maruška dokonce po absolvování prvního závodu v životě!</div>
<div style="text-align: justify;">
V pátek 4.9. v deset večer jsme se postavili společně na start jednoho z nejtěžších horských běhů v Česku - B7 – Mistrovství ČR dvojic v horském maratonu. Chvilkami mi problesklo hlavou, že je to drzost, i když celou sezónu prokazujeme výsledky slušnou výkonnost… ale tady se ukáže.</div>
<div style="text-align: justify;">
Craft team Jablonec je značka, která v závodech dvojic kategorie MIX je na bedně :-) Proto jsme bohužel na start nešli jenom s přáním dokončit závod, ale s ambicí podívat se na soupeře z výšky stupňů vítězů …</div>
<div style="text-align: justify;">
Závod je to výjimečný; na jaře jsme běželi jeho úvodní část, která byla součástí Perun Skymaratonu, a jeho brutalita mě překvapila. Výběhy černých sjezdovek a prudké kamenité seběhy a teď to celé 95 kilometrů …</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoGDAVh4xU9RbaxTfngiq8M7CMqi2bNTx179sAWqBDDdt_4MOJWOOFlYnXROnUeCfdfLXoCUJ7yIb9cYQso1vxgfhl-bNOAStip8RxcMn8kZqzgkGJ-8RCTr0Hi2UOEKRzivLWJ3TTfzQ/s1600/carousel_b7_1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="260" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoGDAVh4xU9RbaxTfngiq8M7CMqi2bNTx179sAWqBDDdt_4MOJWOOFlYnXROnUeCfdfLXoCUJ7yIb9cYQso1vxgfhl-bNOAStip8RxcMn8kZqzgkGJ-8RCTr0Hi2UOEKRzivLWJ3TTfzQ/s640/carousel_b7_1.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vybavení není problém, ještě jsme vyzvedli lehké větrovky od Craftu, protože všechno poneseme opravdu dlouho (náš odhad je něco kolem 15 hodin :-) ) S botami jsme trochu laborovali, ale terén je různý ….</div>
<div style="text-align: justify;">
Na startu jsme si našli soupeře a čekali.... Z klidu nás hned vyvede nefunkčnost mých dvou čelovek – do startu cca 4 minuty a pocit jako když vám ujede poslední autobus v pustině... prostě PANIKA! Zrovna nám kněz z podia přál hodně štěstí na cestu ! :-)</div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavně klid, řeknete si … Před závodem, abychom splnili pravidla, dokoupili jsme čtvrtou čelovku ve vietnamském krámku za 49,- Kč. Maruška to při nákupu nevydržela a šla se raději smát před krámek :-) .</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvLfSFlWxfgF1rREgH7E4T6el9vqyVmP12TWHMm1EY94b7vOhIww1Vzh8ux3ADjtfFCod5vfl_I-f3nxmc1HjICl9V3RTKgqb9zrk4aAQIp95Bj71X2kloXtbh6GJgzq7ZYq7Jixcw-lg/s1600/%25C4%258Delovka+49+K%25C4%258D.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvLfSFlWxfgF1rREgH7E4T6el9vqyVmP12TWHMm1EY94b7vOhIww1Vzh8ux3ADjtfFCod5vfl_I-f3nxmc1HjICl9V3RTKgqb9zrk4aAQIp95Bj71X2kloXtbh6GJgzq7ZYq7Jixcw-lg/s640/%25C4%258Delovka+49+K%25C4%258D.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A teď přišel čas této čelovky – dám do ní baterky ...a kupodivu svítí – super. No co, první dvě tři hodiny ji v tom davu nebudu potřebovat . </div>
<div style="text-align: justify;">
Start tyto úvahy přeruší! Začal boj a v hlavě je pořád ta myšlenka cca 15 hodin práce …:-)</div>
<div style="text-align: justify;">
Hned na začátku se vytvoří skupinka aspirantů na medaile. My si hlídáme favority v kategorii Mix, na vrcholu první sjezdovky se dostáváme nečekaně i na první pozici a v podstatě do poloviny závodu se o první místo přetahujeme a nabýváme pocitu, že je možné bojovat o celkové prvenství v mixech.</div>
<div style="text-align: justify;">
Marušce se sice ozvaly opět bolesti kolen, ale její komentář ...“ tenhle závod nevzdám, jakože se Jiřičková jmenuju“ ...zní až komicky při myšlence, kolik kilometrů nás čeká .</div>
<div style="text-align: justify;">
Za polovinou závodu se začíná lámat chleba. Vypadnou naši největší soupeři Skalická s Bolhou (což my netušíme) a zařadí se do společnosti další tisícovky závodníků, kteří cíl neuvidí. Mimochodem včetně postav, jakou je Zdenda Kříž.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mě bohužel postihne krize a s pocitem, že je potřeba to zlomit, dělám chyby a natáhnu si stehenní sval. V kopcích ztrácím a dostávají se před nás Hecková s Blažkem a vytvoří si rozhodující náskok skoro 30 minut.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgCapp5fzZIe5XbgPli8zw6-5JWYNLhtTZThGc_I8Rnlj3rmFDA4OFyqrF3V4MpR1PUaal4QTX2gRCOkixUwioxJrq-jkN0ZZBGEc7ov32gT5EhVOUOg_iLFw-0-BfeC58U90PK0T7nXA/s1600/DSC_4254.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgCapp5fzZIe5XbgPli8zw6-5JWYNLhtTZThGc_I8Rnlj3rmFDA4OFyqrF3V4MpR1PUaal4QTX2gRCOkixUwioxJrq-jkN0ZZBGEc7ov32gT5EhVOUOg_iLFw-0-BfeC58U90PK0T7nXA/s640/DSC_4254.JPG" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Posledních 20 kilometrů se mění v nový závod. Ze zadních pozic se na nás dotáhli Kateřina Piechwitz s Markem Balcarem a my musíme zahájit úprk s cílem ubránit stříbrnou pozici. Stoupání na Radhošť je nakonec rozhodující, po 75 kilometrech zabereme a vytvoříme si na dotírající mix během 5 kilometrů náskok 9 minut a přes těžké seběhy ho úspěšně držíme až do cíle. Cestou ještě předběhneme několik mužských dvojic a je vidět, že na konci závodu docházejí síly, ale hlavně motivace závodit. My jsme ji měli a odměna ve Frenštátě v podobě špalíru fandících diváků je balzám na duši . (srovnatelnou atmosféru jsme zažili asi jen ve Švýcarsku)</div>
<div style="text-align: justify;">
Náskok prvních se po naší stíhačce smrsknul na 16 minut a za námi zůstal odstup 9 minut. Rozdíly po 15 hodinách běhu jsou opravdu minimální.</div>
<div style="text-align: justify;">
Celkově 18. místo z cca 300 dvojic na delší trati Sport. Druhé v kategorii Sport Mix a zlato v Sport Mix 40-50.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vyhlášení a krásná zlatá medaile je odměnou za protrpěné kilometry.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnzoeo5kvdANVfYOY3_64PEop2dBADwe5ufgjmOa_4DH5Jf3_dFx2JrJOu-rNh3XJXc35FlCfaLFOKa67iMZQeIo5YQH969SRIZ3jwwD8LNUNMHPx_Amz07E90e8BI_F3u0H4o_aX-4d0/s1600/DSC_7400.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjnzoeo5kvdANVfYOY3_64PEop2dBADwe5ufgjmOa_4DH5Jf3_dFx2JrJOu-rNh3XJXc35FlCfaLFOKa67iMZQeIo5YQH969SRIZ3jwwD8LNUNMHPx_Amz07E90e8BI_F3u0H4o_aX-4d0/s640/DSC_7400.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-81618941868400427832015-08-31T10:10:00.001+02:002015-08-31T10:10:45.272+02:00Horská výzva, aneb jak jsme se ztráceli a nalézali v Krušných horách<i>Maruška Jiřičková a Jarda Jisl poslali sepsané zážitky z dalšího dílu Horské výzvy. Tady jsou:</i><br />
<br />
V pátek 14. srpna odstartoval v pořadí již třetí díl seriálu Horské výzvy tentokrát v Krušných horách, a my jsme samozřejmě museli být u toho. Trať v porovnání s ostatními výzvami patřila mezi ty lehčí, a přesto původně plánovaných 63 km běžel jen málokdo, trasa se některým nečekaně protáhla až o dalších 7 kilometrů…<br />
<br />
Když jsme v pozdním odpoledni dorazili na Boží Dar, vydali jsme se na prezentaci vyzvednout startovní čísla, kde jsme se setkali s několika kamarády – závodníky a potkali již důvěrně známé soupeře.<br />
<br />
V průběhu posledních příprav před závodem se nám trochu rozpršelo, obloha se občas prosvítila bleskem a my bedlivě sledovali předpověď počasí. Poslední echo o srážkách slibovalo jen malou přeháňku. Zbývá několik minut do startu, všichni jsme již naštosovaní před startovní čarou, adrenalin se dá krájet a nejnedočkavějšími závodníky jsou v tu chvíli psí parťáci dogtrekařů.<br />
<br />
3-2-1 start… nejlepší závodníci v první lajně se rozběhli a my s nimi chvíli držíme krok, ale cesta je daleká a nám je jasné, že se nechceme uvařit hned na začátku, proto zvolníme a mužské čelo závodu nám rychle začíná ukazovat záda. Ačkoliv předpověď nezněla nijak hrozivě, na hřebeni to vypadalo trochu jinak. Zvedl se vítr, déšť a přímo nad hlavou nám zuřila bouřka. Docela příjemné osvěžení po těch vedrech, ale tady jsme zase museli šlápnout do kroku a zmizet z hřebene dřív, než to do nás řízne.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_ETafzfC-b0NC5W0E2IpdhhzIrrVepRjCqZjlJsjdVxLBBLYJYp8t-QNElelR0PlhwQ92unmOovtC8DWCjQLF6B9WA_l5pDfBbWK6FeTQeqBoFU6DIGmR2iIHsGwLkc0xY2OcSvmDdPg/s1600/1.ob%25C4%258Derstvova%25C4%258Dka+v+Abertamech+za+hust%25C3%25A9ho+de%25C5%25A1t%25C4%259B.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_ETafzfC-b0NC5W0E2IpdhhzIrrVepRjCqZjlJsjdVxLBBLYJYp8t-QNElelR0PlhwQ92unmOovtC8DWCjQLF6B9WA_l5pDfBbWK6FeTQeqBoFU6DIGmR2iIHsGwLkc0xY2OcSvmDdPg/s320/1.ob%25C4%258Derstvova%25C4%258Dka+v+Abertamech+za+hust%25C3%25A9ho+de%25C5%25A1t%25C4%259B.jpg" width="320" /></a></div>
První občerstvovačka v Abertamech mi udělala radost šťavnatým melounem, ale není času nazbyt, nevíme, kolik máme náskok před druhým mixem a holkami, takže rychle odpípnout čip a letíme dál. Sbíháme křižovatku a po značce ani památky. Chvíli se rozkoukáváme a vydáváme se zpátky hledat poslední bod, zřejmě jsme špatně odbočili. Naproti nám běží tým KrušnoHolek, které nám jako „domácí“ ukazují cestu a tak se díky nim z nepřehledného úseku celkem snadno vracíme na trať. Chvíli běžíme spolu a u Jáchymova vbíháme do lesa. Běžíme si tak na pohodu po značené trati a naproti nám se vrací závodníci před námi s tím, že trať někdo přeznačil a běžíme špatně. Vracíme se tedy zpátky k poslednímu rozcestí a chvíli tam celá skupinka postáváme a přemýšlíme kudy dál. Vydáváme se k dalšímu rozcestníku, kde jsou pro změnu otočené šipky opačným směrem. Mapka, kterou jsme měli od pořadatele, byla totálně promočená deštěm, ale naštěstí celou skupinu zachraňuje Jarda, který trasu dopředu nastudoval a věděl, že vede po modré turistické značce. V rychlosti otáčím šipku správným směrem pro závodníky za námi a dobíhám skupinu. Ta se pomalu roztrhá a s KrušnoHolkami opět běžíme sami.<br />
<br />
Na Jardu přichází krize a tak trochu zvolníme. Holky se nám ztratí podezřele rychle z dohledu, ale zaměstnaní sami sebou tomu nevěnujeme pozornost a bohužel ani značení trati. Tentokrát vlastní vinou přehlížíme značení a běžíme dál. Až po dobrém 1 km nám začíná být divné, že nejsou nikde fáborky. Opět se tedy vracíme najít poslední značku, a když ji nacházíme na křižovatce, kde jsme měli odbočit, potkáváme i druhý mix Renču s Tomem. Chvíli běžíme spolu, pro změnu opět hledáme značku a bloudíme. Já z toho začínám být trochu rozladěná a Jarda prohlásí, že dnešní závod je tak trochu orienťák - jo tak to sedí, říkám si. Prolezli jsme ostružiním, kopřivami, v botách nám žbluňká a sláva, vidíme fáborek.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG6DCHsCr1yygg1Cw8B3K3OCWG9dGlBbNalz4Wnud54Haat41u1hP1lmDaon8EH2RPfL1HUhF8vO2B0gXT-l5335aD_OVCAnMfnkvmTFF5HPd1PYO6lCcTVyGokWuAky5EcM4FBBfOpw4/s1600/3+km+p%25C5%2599ed+Kl%25C3%25ADnovcem+-+jasn%25C3%25A9+r%25C3%25A1no%252C+no%25C4%258Dn%25C3%25AD+d%25C3%25A9%25C5%25A1t+prozrazuje+jen+mokr%25C3%25A1+louka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG6DCHsCr1yygg1Cw8B3K3OCWG9dGlBbNalz4Wnud54Haat41u1hP1lmDaon8EH2RPfL1HUhF8vO2B0gXT-l5335aD_OVCAnMfnkvmTFF5HPd1PYO6lCcTVyGokWuAky5EcM4FBBfOpw4/s640/3+km+p%25C5%2599ed+Kl%25C3%25ADnovcem+-+jasn%25C3%25A9+r%25C3%25A1no%252C+no%25C4%258Dn%25C3%25AD+d%25C3%25A9%25C5%25A1t+prozrazuje+jen+mokr%25C3%25A1+louka.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Druhému mixu se celkem rychle vzdalujeme a snažíme vytvořit si další náskok. Probíháme několika pastvinami v dost husté mlze. Nevidíme si na špičku nosu a já přemýšlím, jestli to, po čem právě kloužu, je jen bláto, nebo kravské lejno. Z téhle úvahy nás vytrhne další ztráta trasy. Už se tomu smějeme. Potkáváme dalšího zbloudilého dogtrekaře, který zoufale neví kudy dál a tak se rozdělíme hledat značku s tím, že na sebe pak houkneme. Fáborek nalezen, ale bohužel o náskok, který jsme si udělali, jsme hledáním opět ztratili a znovu se potkáváme s druhým mixem. Naštěstí to bylo naposledy, co jsme nevěděli kudy dál a tak jsme definitivně nechali Renču s Tomem za sebou.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKbCElu4hFjsdk7jLCrbAIVoS9yrNA7z0NczgYzDf7OC7QiSS7wpdQAaBA4hRjKm4rL0RCwFKDhvACMiNoQXCDFT9Q9Us5vgIwVxC53thMsFkw9a-PYI8T9huL1H2uGtKnTXQ05oto0xM/s1600/1+km+do+c%25C3%25ADle+-+seb%25C4%259Bh+do+Bo%25C5%25BE%25C3%25ADho+Daru.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKbCElu4hFjsdk7jLCrbAIVoS9yrNA7z0NczgYzDf7OC7QiSS7wpdQAaBA4hRjKm4rL0RCwFKDhvACMiNoQXCDFT9Q9Us5vgIwVxC53thMsFkw9a-PYI8T9huL1H2uGtKnTXQ05oto0xM/s320/1+km+do+c%25C3%25ADle+-+seb%25C4%259Bh+do+Bo%25C5%25BE%25C3%25ADho+Daru.jpg" width="320" /></a>Déšť už dávno ustal, mlha také zmizela, vylezlo sluníčko a z dálky je vidět Klínovec. To nám rázem dobíjí baterky, protože víme, že pak už nás čeká jen 4 km seběh zpátky do Božího Daru. Výšlap po sjezdovce nebyl vůbec tak hrozný, jak jsme předpokládali. Nahoře jsme se zastavili na poslední občerstvovačce a rychle vyrazili na cestu, protože jsme neměli představu o tom, jak to vypadá za námi.<br />
Seběh příšerně bolel, nohy už měly dost a dolů to šlo mnohem hůř než nahoru. Když jsme vběhli do městečka, už tam panoval čilý ruch a někteří fandící se podivovali, že dobíháme s úsměvem. Mě to přijde naprosto přirozené. Radost z toho, že to máme za sebou, že jsme doběhli se slušným umístěním a bezprostřední sdílení z dojmů s ostatními závodníky nás prostě nedokáže nechat chladnými.<br />
<br />
Máme radost. Fakt obrovskou! Získáváme třetí zlatou v kategorii mix na královské trati long.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho1BDT-fkf08d0zuygcTL13_paVk1PgkifbsmUnSzLDlmvrkcfrf7XMi3stHtCxMnpXFLQBR4bttSe0SQ-gnAbj6bUwuyLU0X8HZk6tqZ02plMBQ4I5UPuXcNsdcVvL5NMo6FfBquOMHY/s1600/vyhl%25C3%25A1%25C5%25A1en%25C3%25AD.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho1BDT-fkf08d0zuygcTL13_paVk1PgkifbsmUnSzLDlmvrkcfrf7XMi3stHtCxMnpXFLQBR4bttSe0SQ-gnAbj6bUwuyLU0X8HZk6tqZ02plMBQ4I5UPuXcNsdcVvL5NMo6FfBquOMHY/s640/vyhl%25C3%25A1%25C5%25A1en%25C3%25AD.jpg" width="640" /></a></div>
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-88016104150320088722015-07-30T12:11:00.000+02:002015-07-30T12:11:13.811+02:00Maruška a Jarda: Zermatt ultra marathon 2015Rozhodnutí, že zkusíme i nějaký zahraniční závod, padlo už v listopadu loňského roku, kdy bylo nutné více než půl roku dopředu se zaregistrovat a uhradit startovné. To, že jsme se rozhodli právě pro Zermatt ovlivnila nejen úchvatná Švýcarská krajina, ale i to, že maratonská trať byla současně i mistrovstvím světa v horském maratonu pro rok 2015.<br />
<br />
V Zermattu se závodilo na třech distancích, a to půlmaraton, maraton a jen o tři a půl kilometru delší ultramaraton s převýšením téměř 2000 m, který jsme měli v plánu pokořit i my.<br />
<br />
Na cestu za sobotním závodem jsme se vydali už ve čtvrtek večer a odjezdu překvapivě předcházely celkem poklidné přípravy. Oblečení jsem tradičně zabalila pro všechny možné varianty počasí a pro jistotu ještě něco navíc. Stejně jsem pojala i přípravu jídla na cestu i pobyt, takže jsem v kuchyni strávila víc času jak na Vánoce, abych polovinu zase přivezla zpět a následně vyhodila :-(. Trénink vzhledem ke zranění za moc nestál a od posledního závodu jsem jezdila jen na kole.<br />
<br />
Samotná cesta nám přinesla zážitek v podobě vláčku na Furce, na který jsme se i s autem „nalodili“ a asi půlhodinová jízda tunelem nám tak výrazně zkrátila cestu přes klikatící se Furka Pass. Do St. Niklaus jsme dorazili v pátek kolem poledne a rovnou jsme se vydali vyzvednout startovní čísla a obhlédnout start. V tu dobu se už městečko hemžilo běžci všech barev i národností v reprezentačních dresech a atmosféra předvídala velkou událost. Když jsme se chystali nastoupit do auta a zajet se po dlouhé cestě ubytovat do asi 10 km vzdáleného Grächenu, kde jsme měli zamluvený penzion, zahlédl Jarda auto s libereckou espézetkou, a tak na ně v rámci náhle pocítěného krajanství horlivě zamával. Shodou okolností to byli známí z obce vzdálené jen několik kilometrů od Jablonce a byli ubytovaní i ve stejném penzionu. Společně jsme tak vyrazili vláčkem obhlédnout trasu a cíl. Cestovat vláčkem a zubačkou od St. Niklaus až po Gornergrat bylo možné v rámci celého závodního víkendu na startovní číslo, které jsme vozili s sebou, což se ukázalo jako nesmírně praktické.<br />
<br />
Gornergrat je cílová stanice nejen zubačky, ale i ultramaratonu a nachází se ve výšce 3089 m.n.m. Už samotná jízda nabízela skvostné výhledy, ale když jsme nahoře vystoupili, byli jsme naprosto uneseni zasněženými vrcholky alp, kde jako pán hor čněl obrovský Matterhorn.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWXlYUfrz94OUULKVpTzl5M1SSoZR_8lmuFb2FFbGAkB-FWCOxiWeEd4L0m4ZwP16RRVSu18st8xPKfehn7wzY5z-GeLKRHn7wLLpgLZVgDsFZjG-7gs1knejhtqvP_SZF1X9-_Y6jzDw/s1600/IMG_0414.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWXlYUfrz94OUULKVpTzl5M1SSoZR_8lmuFb2FFbGAkB-FWCOxiWeEd4L0m4ZwP16RRVSu18st8xPKfehn7wzY5z-GeLKRHn7wLLpgLZVgDsFZjG-7gs1knejhtqvP_SZF1X9-_Y6jzDw/s400/IMG_0414.JPG" width="300" /></a></div>
<span style="text-align: center;"> </span><br />
Je sobota a nervozita nás vzbudila dřív než budík. Rychlá sprcha a snídaně. Naposledy zkontrolovat obsah batohu, který musíme odevzdat k převozu do cíle a jde se na věc. V 7:00 jsme odjeli svozovým autobusem z Grächenu do St. Niklaus, místa startu. Tam už se to hemžilo závodníky jako velké mraveniště. Z některých diskutujících skupinek je slyšet čeština, a tak se s některými dáváme do řeči, seznamujeme se, sdělujeme si dojmy a očekávání ze závodu, který mnoho z nás absolvuje poprvé. Vzhledem k tomu, že občerstvovačky jsou rozmístěny ve vzdálenosti 2-4 km a jsou skvěle vybaveny od ionťáku, přes energetické gely a tyčinky až po vývar, rozhodli jsme se běžet na lehko a nebrat sebou žádné další závaží v podobě lahve s vodou a podobně. Start je plánovaný na 8:35 hodin a 5 minut před námi startují „eliťáci“, mezi nimiž jsme potkali i Zuzku Krchovou, a tak jsme jí v rychlosti popřáli hodně štěstí.<br />
<br />
Teploměr už před startem hlásil něco kolem 26°C a start samotný nabral téměř 15 minut zpoždění, takže než jsme vyběhli, už jsme se řádně propekli. Moderátorka opakovaně upozorňovala na nutnost dodržování pitného režimu, protože nás čekal opravdu parný den.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkohv-LtqGGBPUBBBIvzUF5CA2FWfx1BUOISdxEEg3RPmKCA_nF62tcPM6TvjBcXqPJ2hq3_MpOaoXFKMm81Bwz5-yy39cePHnOGNyc4jd-j04OnTqLM2iIwg0BB6_EAkFDJ-R__FCSOI/s1600/20150704_140058.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkohv-LtqGGBPUBBBIvzUF5CA2FWfx1BUOISdxEEg3RPmKCA_nF62tcPM6TvjBcXqPJ2hq3_MpOaoXFKMm81Bwz5-yy39cePHnOGNyc4jd-j04OnTqLM2iIwg0BB6_EAkFDJ-R__FCSOI/s400/20150704_140058.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Startovní výstřel doprovázela živá hudba a za burácení fandících jsme vyběhli. Jarda běžel chvíli se mnou a když naznal, že moje tempo je až příliš rozvážené, vystřelil lovit do přednějších pozic. První občerstvovací stanice byla na pátém kilometru a já s obavou očekávala, kdy se ozvou moje stále nedoléčené záněty okostic. To, čeho jsem se však nejvíc obávala, ale nebyl zdaleka ten největší problém. Na šestém kilometru mě začalo bolet koleno, které se po dlouhé době ozvalo už na Horské výzvě v Krkonoších, a tak, ač velmi nerada, jsem slupla balíček poslední záchrany v podobě prášku na bolest, abych závod vůbec dokončila. Prvních zhruba 21 km až do Zermattu byl jen mírně zvlněný terén, na kterém se dal nahnat pěkný čas. Z Zermattu už ale začalo stoupání, které s úlevou přivítalo hlavně moje koleno.<br />
<br />
Teploměr už tou dobou hrdě hlásil třicet stupňů a já na každé občerstvovačce využila houbiček namočených ve studené vodě, abych se aspoň trochu zchladila. Jednu na sebe vyždímat hned, druhou vzít ještě na cestu, mezi tím zakousnout banán a hlavně napít.<br />
<br />
Atmosféra na některých úsecích trati je přímo fantastická. Spousta fandících, kteří volali jména právě probíhajících závodníků. „Go Marí go“ slyšela jsem od spousty z nich a bylo to dojímavě povzbudivé. I mezi závodníky panovala dobrá nálada a ohleduplnost. S některými jsem prohodila pár slov, a když jsem zakopla o kořen, další na mě zezadu volal, abych byla opatrná a ptal se, jestli jsem v pořádku.<br />
<br />
Na přibližně 32. km na mě na jedné z občerstvovaček mával Jarda, a tak už jsme zbytek závodu absolvovali spolu. Stoupání bylo čím dál náročnější, o to krásnější výhledy se nám ale otevíraly. Každý výškový metr byl hodně znát nejen na nás, ale i na ostatních závodnících. Pro mě byly nejhorší asi poslední 4 kilometry před cílem. Slunce pražilo a na skalnatých kopcích se před ním nebylo kde schovat. Nacházeli jsme se v nadmořské výšce kolem 2500 m a mě už se pěknou chvíli motala hlava, což u mě při dlouhých bězích není nic neobvyklého, tentokrát jsem však chvílemi doslova chytala balanc. O to víc jsem pak byla ráda, že se mnou běží Jarda, nesoucí osvěžující mokrou houbičku ukořistěnou na poslední občerstvovačce a pocit, že až to se mnou řízne, bude první pomoc hned po ruce, mě trochu uklidnil.<br />
<br />
Posledních 100 metrů před cílem, už bylo slyšet burácení fanoušků a hudba - to nám znovu začalo vlévat krev do žil. Do cíle jsme s vypětím všech sil doběhli po 6 hodinách a 13 minutách. Přivítání takové, že každý se cítil jako vítěz a gratulace organizátorů a finisherská medaile na krku mne vážně dojala. Setkání v cíli s ostatními Čechy a sdílení bezprostředních dojmů a zážitků ze závodu je jedna z věcí, která mě na tom všem baví.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtIC2a9RMAotmAbdwHsdmzp8MACXgtf-FDdHcSdoh4iLJU5z9bQxOHLq3xYenEfsGsFsCKROT44_ZAmG5xKupwrBHZDW3iqrS2FHa6jPISdses-HJbEkWnNis-q2pinh13Y-RFtnPA39Q/s1600/CIMG8518.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtIC2a9RMAotmAbdwHsdmzp8MACXgtf-FDdHcSdoh4iLJU5z9bQxOHLq3xYenEfsGsFsCKROT44_ZAmG5xKupwrBHZDW3iqrS2FHa6jPISdses-HJbEkWnNis-q2pinh13Y-RFtnPA39Q/s400/CIMG8518.JPG" width="300" /></a></div>
<br />
Když jsme se trochu vzchopili, vydali jsme se zpět do cílové stanice maratonu na Riffelberg, kde na nás čekaly naše batohy a nacházelo se tu i zázemí sprch. Po nutné hygienické zastávce jsme dále pokračovali zpět do Zermattu, kde probíhalo vyhlašování vítězů ultramaratonské trati.<br />
<br />
Následující den ráno jsme zabalili a vyrazili na zpáteční cestu směr Česko, kterou jsme si tentokrát nezkracovali tunelem, ale vyjeli jsme na Furka Pass se zastávkou na ledovci, která rozhodně stojí za to. A protože i neděle byla stejně tak parná jako závodní sobota, malou zajížďku jsme udělali i k Bodamskému jezeru, kde jsme se aspoň na chvilku zchladili.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEHQJledP8H9VFKNlmsX9kI6mdKCB_MgrGnMJgUM0etGFAQChHWL8kXGkL4wMZ5XcJ46eMrutyS-DvUpq6v4vitu5OTj0aM2kcDwneMt0OmIVwAyvYJqtMlnBgZduPz82O2raqH73_gcs/s1600/IMG_0466.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEHQJledP8H9VFKNlmsX9kI6mdKCB_MgrGnMJgUM0etGFAQChHWL8kXGkL4wMZ5XcJ46eMrutyS-DvUpq6v4vitu5OTj0aM2kcDwneMt0OmIVwAyvYJqtMlnBgZduPz82O2raqH73_gcs/s400/IMG_0466.JPG" width="300" /></a></div>
<br />
Domů jsme si přivezli nejen finisherskou medaili a tričko, ale hlavně spoustu zážitků a zkušeností.<br />
<br />
A jak jsme vlastně obstáli?<br />
<br />
Jarda: 189. celkem, v kategorii M40 36. místo<br />
Maruška: 29. celkem, v kategorii F30 12. místo<br />
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-91213498034051926882015-07-21T08:54:00.004+02:002015-07-21T09:45:14.670+02:00ISOMA 1000 Miles Adventure - od startu do cíle<i>Kompletní soupis MMS zpráv, tak jak nám od Marka přicházely z trasy závody ISOMA 1000 Miles Adventure:</i><br />
<i><br /></i>
<i>Pondělí 6. 7. - 13:55</i><br />
Tak dnes jsem ve 13 hod dosáhl prvního podpůrného bodu - Chata Hrešna na Košicemi. V noci za tmy byl brod Laborce a dnes ráno Hornát. V tom vedru je to očidtec. Nyní na Hrešné gulášek, pivo. Magnézko na křeče a jedem dál.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_17Phi7adNIICpmIXv6RjhHJAwoLb-XG2V78DsZi_7ffjCjlCyL684TggcFzU2Kr_EpCAuXYMbb1XjWMlCsY_QBA4ONgXMlfT646h8h53hrVU3D0NV5vmvmvUCOQVGMtDboZrCktsK8k/s1600/20150706_132744.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_17Phi7adNIICpmIXv6RjhHJAwoLb-XG2V78DsZi_7ffjCjlCyL684TggcFzU2Kr_EpCAuXYMbb1XjWMlCsY_QBA4ONgXMlfT646h8h53hrVU3D0NV5vmvmvUCOQVGMtDboZrCktsK8k/s400/20150706_132744.jpeg" width="400" /></a></div>
<span id="goog_1483235455"></span><span id="goog_1483235456"></span><br />
<br />
<i>Středa 8. 7. - 22:17</i><br />
Je to mazec. Nahoru, dolu. Vděčnost za zdroje vody. Včera jízda Nízkými Tratrami. Dnes jejich přejezd a vstup do Fatry. Večerní výstup na Križnou, nejvyšší vrchol trasy v bouřce, větru, vybitá navigace pod vrcholem s výměnou baterek se strachem, abych ji v té vodě nezkratoval. Dojezd na horskou chatu Kral'ova stuďňa. Totálně mokrý, zmrzlý neschopen pohybu. To byl ten extrém. Zítra doufám CP1 a dál. Najeto něco přes sto, ale přes 3000 výškových metrů.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSs5LFaP2wUaEzqkzolzuBXrNa1gSzlO__iwErop1Io828EXYB-YR_wG6aee_VOFn7XiBrsuYl15dxkTlD_DlUSA0cTbQ5v9qJb8YBcTqfE9jIQa8atqIrNs-75bFqR4EdgfzBdOT6V0M/s1600/20150707_152651.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSs5LFaP2wUaEzqkzolzuBXrNa1gSzlO__iwErop1Io828EXYB-YR_wG6aee_VOFn7XiBrsuYl15dxkTlD_DlUSA0cTbQ5v9qJb8YBcTqfE9jIQa8atqIrNs-75bFqR4EdgfzBdOT6V0M/s400/20150707_152651.jpeg" width="300" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibk7NPQqK2LLsDkfDpQKwfaCp8eox-R1g9gxaxjZVhbW9V7usqhRlZaAtV_6l8q3kTG9u5wStgqbiCn1Xv-iBerZsBiXcSfYku1aHWYhMG2vKmaUGAWjVo569I9_eAW_58Rj4YRDzOfQA/s1600/20150708_135631.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibk7NPQqK2LLsDkfDpQKwfaCp8eox-R1g9gxaxjZVhbW9V7usqhRlZaAtV_6l8q3kTG9u5wStgqbiCn1Xv-iBerZsBiXcSfYku1aHWYhMG2vKmaUGAWjVo569I9_eAW_58Rj4YRDzOfQA/s400/20150708_135631.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<i>Pátek 10. 7. - 6:55</i><br />
Včera ráno (čtvrtek) při sjezdu první potíže s brzdama. Vytekl olej z přední a zadní taky nic moc. Cíl dosáhnout CP1. Dojezd 9.7. kolem 18 hod. Pozice myslím 71. Zatím hlava a zdraví dobrý. Jen ta technika. Sjezdy s určitým rizikem. Dosáhl jsem Trenčína. Jídlo a spánek. Dnes najít servis a znovu na trať. Cíl být v sobotu večer- noci v CP2. Jsou krásné chvíle, stále to bolí a je to o morálce - vůli. Držte mi palce ať těch cca 280 km do CP2 dám dle plánu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFQdNtWliq-_d2n0gFCo3VSza1pbsiiMUyFinz586qaPLAgIFI-tVDjxbQmYndx0ghWio-zVveQQjvrGTjXWW4J10TAgIUhpteHMk3N9ANaZR4Ngw80lc-GbvpSNngHXv0tOKRasaqX98/s1600/20150709_062511.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFQdNtWliq-_d2n0gFCo3VSza1pbsiiMUyFinz586qaPLAgIFI-tVDjxbQmYndx0ghWio-zVveQQjvrGTjXWW4J10TAgIUhpteHMk3N9ANaZR4Ngw80lc-GbvpSNngHXv0tOKRasaqX98/s400/20150709_062511.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj89c6JgOQRDUEAChmVrvyZHuAktl7_PwN0tlK_3diRDOMTTLkKmVcKBi13eolBD_goYKaDTRWv0bJAPAJEyfC53cm1QSdqmF17gZ4Q1OG6nHss7iThQ0fJ6gW6wi0yICXJI5QeW-HFwE/s1600/20150709_081930.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj89c6JgOQRDUEAChmVrvyZHuAktl7_PwN0tlK_3diRDOMTTLkKmVcKBi13eolBD_goYKaDTRWv0bJAPAJEyfC53cm1QSdqmF17gZ4Q1OG6nHss7iThQ0fJ6gW6wi0yICXJI5QeW-HFwE/s400/20150709_081930.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPQFrWp4pKokdyXGsWBBz7746QK-1yc3A9e6m3lpEb0u_zvTuPAPd-HiTeN6wqvV3hN5m23CGJJWCPSsZWpsUf0RfFMEHi1DGY2P5ia5XmlYl3N3PvRpcu1PqnImbX7UnmuxbZI7OtEPA/s1600/20150709_204613.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPQFrWp4pKokdyXGsWBBz7746QK-1yc3A9e6m3lpEb0u_zvTuPAPd-HiTeN6wqvV3hN5m23CGJJWCPSsZWpsUf0RfFMEHi1DGY2P5ia5XmlYl3N3PvRpcu1PqnImbX7UnmuxbZI7OtEPA/s400/20150709_204613.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<i>Pátek 10. 7. - 13:22</i><br />
Ve 13:05 dosažen vrchol Javorníku a překračuji na Moravu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdQJGsXy7oT9hslGOmvtUM3e786YXeDuAmlvjRiBtRHG-MRquYmYnALa8raAZIP0CWm8gs_8mL0Jb0U5T6EfQ2pVwdJJ0HGjq8nWKK23rfgibCdo14ixF5ckzix7wuSs44EAfi07H4puc/s1600/20150710_131527.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdQJGsXy7oT9hslGOmvtUM3e786YXeDuAmlvjRiBtRHG-MRquYmYnALa8raAZIP0CWm8gs_8mL0Jb0U5T6EfQ2pVwdJJ0HGjq8nWKK23rfgibCdo14ixF5ckzix7wuSs44EAfi07H4puc/s400/20150710_131527.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv_1esnA551vwJS40o1PNxuSqQBzPWKurRNA54Tlz3gpjMS0vmx_552vfhMF_kEfwGENBq8cvQJP6Tn8kUgTdQHszBBv-4kr45EmYjKZtqJvo5XrVNASHbgJ5Lz7pYBUS61702-fD22kQ/s1600/20150710_131800.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv_1esnA551vwJS40o1PNxuSqQBzPWKurRNA54Tlz3gpjMS0vmx_552vfhMF_kEfwGENBq8cvQJP6Tn8kUgTdQHszBBv-4kr45EmYjKZtqJvo5XrVNASHbgJ5Lz7pYBUS61702-fD22kQ/s400/20150710_131800.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<i>Sobota 11. 7. - 23:16</i><br />
Po super spaní ve fotbalových šatnách s teplou sprchou v obci Liptál, za což děkuji panu starostovi, jsem vyrazil dál. Ráno v 5 hod kosa a krasné slunce. Jelo to celkem dobře. Zvládl jsem Vizovické vrchy a super sjezdy v Hostýnských. Po překročení Bečvy byl výborný oběd v Drahotuších. Dále jsem směřoval směrem na Jeseníky. Libavá a Nízký Jeseník mi dali zabrat. Nebyla to vyloženě krize, ale šlapal jsem vodu, jel na hlaďák a nadával jak špacek. Pak jsem doplnil palivo a hned to bylo lepší.Po večeři ve Dvorcích jsem s parťáky Milošem a Walterem z Německa vyrazil dál. Nádherný západ slunce. V Nových Pláních super bufet s malým koupalištěm, fajn majitel i personál. 2 čaje, 3 Jégry a uléháme pod střechou ve spacáku. Je 23:15. Zítra CP2.:-)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_WqCqJApiPPCL091hpYbiS6NWwCqGigwizw8IlyTEGy6ofIXc_84HRv2vKDz49Rjs32LjF34oAX1lXR4YiVHhmlj2k7QD7AIwXs37X5WLPsfpeDxDdmHc9l5EENPdmlfHiI_5RmJPX5E/s1600/20150711_112344.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_WqCqJApiPPCL091hpYbiS6NWwCqGigwizw8IlyTEGy6ofIXc_84HRv2vKDz49Rjs32LjF34oAX1lXR4YiVHhmlj2k7QD7AIwXs37X5WLPsfpeDxDdmHc9l5EENPdmlfHiI_5RmJPX5E/s400/20150711_112344.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5LVcDnz2FaPdC3F8IkG21f0hGdAu727I6niohOezIZw-k67xgNGPD5mkOX5_m41TGveQlhAZS0tfnrz-mqaFapPfL8rN9CwiO82JRrFtZI8tnLJZ3mXBOWz8nSjJz8O2Hu1NxJjOXdEg/s1600/20150711_201046.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5LVcDnz2FaPdC3F8IkG21f0hGdAu727I6niohOezIZw-k67xgNGPD5mkOX5_m41TGveQlhAZS0tfnrz-mqaFapPfL8rN9CwiO82JRrFtZI8tnLJZ3mXBOWz8nSjJz8O2Hu1NxJjOXdEg/s400/20150711_201046.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCUz1i873S-yIlut4vu_GdaqcjSvDW6GOwS2ypAC8XZXioEqsTYbxoR4h7CYILTwOUlM6IhykxHvg-SyayiehyphenhyphenigjQuexW3WlE37njxYiKi-EoMTRRKMlqolRVZoFwt5mtPLqqgKqvC50/s1600/20150711_204151.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCUz1i873S-yIlut4vu_GdaqcjSvDW6GOwS2ypAC8XZXioEqsTYbxoR4h7CYILTwOUlM6IhykxHvg-SyayiehyphenhyphenigjQuexW3WlE37njxYiKi-EoMTRRKMlqolRVZoFwt5mtPLqqgKqvC50/s400/20150711_204151.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<i><br /></i>
<i>Neděle 12. 7. - 23:09</i><br />
Ranní vstávání v neděli ve 4:30 bylo těžké.Sice pod střechou, ale na dřevěném roštovém lehátku bez karimatky to bylo nic moc. Cena za noční lenost. Viz foto. Malá rychlá snídaně a směr Jeseníky, mé domovské hory. Alfrétka, Dlouhé stráně. Foto. Sjezd dolů byl dlouhý a těžký. Už mám ruce od toho <i>(nerovností)</i> a brzd úplně K.O. Jemná motorika v háji tak, že mám problém s příborem, problém zavázat boty. Nedovedu si představit, že bych šel do práce a někoho operoval.<br />
CP2 dosaženo ve 14:23. Štěstí , radost , jídlo, pití, sprcha a odpočinek. Vyrážím dál v 16:05. Rychlebky jsou uzavřeny, což mne mrzí, protože kruh by se uzavřel na Smrku.Tam jsem blázny viděl poprvé (viz minulý <a href="http://blog.craft.cz/2015/07/jak-se-stat-blaznem.html" target="_blank">článek Jak se stát bláznem</a>) a teď bych tam byl i já. Lesem přes kopec na Mladkov - malá hrůza, samý polom. Hospoda, guláš, pivo a beru za vděk postelí za dvěstě, protože na noc do lesa s polomy nejedu.<br />
Tělo již cítí únavu, ale hlava stále ovládá unavený stroj. Ráno budík na 4 hod, výměna brzdových destiček a půjdem znova do boje. Je to čím dál víc psychicky i fyzicky náročné. Věřím, že jsem dobře připraven.<br />
P.S. k<a href="http://www.craft.cz/produkt/?id_p=1902587" target="_blank">alhoty CRAFT ELITE</a> jsou super.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA_A6zwfU0c191PXnmDzDEhAwHWyvDOvLAM6urMauK3Jr0QYKbNvtd9gpToO3ba4NDNkTp_4AfQx0gU4dY9_L9XdCjGPEFFO5-7nDtkcDjA5rL3cyzYy9lcAK3VVQpq_E4-TXnnxnnwes/s1600/20150712_045404.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA_A6zwfU0c191PXnmDzDEhAwHWyvDOvLAM6urMauK3Jr0QYKbNvtd9gpToO3ba4NDNkTp_4AfQx0gU4dY9_L9XdCjGPEFFO5-7nDtkcDjA5rL3cyzYy9lcAK3VVQpq_E4-TXnnxnnwes/s400/20150712_045404.jpeg" width="300" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHGT-JbAldNtrJJl8atoG9IEtYPE2Yryt17Cs60WzhcAyTsXXuOvY-P0sS5XmK0rvwDa6wFxZbBwOq03E3IfqWHYqCSMbHPWC-sjTh0kIU3_sMvScxrd1tKekanCaAs5zJX91hhZPwvGA/s1600/20150712_114758.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHGT-JbAldNtrJJl8atoG9IEtYPE2Yryt17Cs60WzhcAyTsXXuOvY-P0sS5XmK0rvwDa6wFxZbBwOq03E3IfqWHYqCSMbHPWC-sjTh0kIU3_sMvScxrd1tKekanCaAs5zJX91hhZPwvGA/s400/20150712_114758.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzjcnOpF5WldX3sln4WxpAoH2QXluTrDI4sigBGyox8nUqM3iW9fnb0JZCWWcPmhQTe62jLC9BiYzqDuY-mJjIIsuRYmK6MMZbZeiLf_-Agmv39Xzd6uF4u2rpdAzmAIbSEbI3330ESQo/s1600/20150712_142444.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzjcnOpF5WldX3sln4WxpAoH2QXluTrDI4sigBGyox8nUqM3iW9fnb0JZCWWcPmhQTe62jLC9BiYzqDuY-mJjIIsuRYmK6MMZbZeiLf_-Agmv39Xzd6uF4u2rpdAzmAIbSEbI3330ESQo/s400/20150712_142444.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<i>Pondělí 13. 7. - 22:40</i><br />
Jsem unaven, ale spokojen. Tak jen krátce a půjdu spát. Orlické hory jsem přeletěl v mlze, větru a mírném dešti. Krásná pasáž před Šerlichem v lese. Polsko s nádhernýma loukama a bláto. Broumovské skály krásné, ale nebezpečné sjezdy. Kameny, písek, mokré kořeny. Během dne různé stavy mysli a pocitů, podle to co zrovna jedeš - kopec nebo sjezd, máš či nemáš hlad atd. Někdy to jede a jindy neroztočíš nohy. Koncentrace na jízdu musí být 100%. Stále jsem OK.<br />
Zítra se přiblížím a asi vjedu do Krkonoš.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitqVCKiOk5PAGlcFiWt4Sf_1Wd6fJj4yZNy848OY5TLiP8k9afWgkPuXBwIjf_POLqJGumd5gFF_8Ea6vmlgUbVrz-oSdsO7Qip4Rv_mkuRTJj-zQFbbP1nHx9_csgYgAR8shhS6TsFkE/s1600/20150713_102110.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitqVCKiOk5PAGlcFiWt4Sf_1Wd6fJj4yZNy848OY5TLiP8k9afWgkPuXBwIjf_POLqJGumd5gFF_8Ea6vmlgUbVrz-oSdsO7Qip4Rv_mkuRTJj-zQFbbP1nHx9_csgYgAR8shhS6TsFkE/s400/20150713_102110.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-e9nLrKc7Ldk8VOPmL2rwEamWzs66-rH1Y7GjWCapG5fAD-eS2stFiasQgV0TqFllwgXYxm2jwM3KPifho6rEDS_tvoj-qVovW65ucVZEJwNSIDZYMaNbz836Dv5Ej3nfxSX8GuEMI_o/s1600/20150713_112120.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-e9nLrKc7Ldk8VOPmL2rwEamWzs66-rH1Y7GjWCapG5fAD-eS2stFiasQgV0TqFllwgXYxm2jwM3KPifho6rEDS_tvoj-qVovW65ucVZEJwNSIDZYMaNbz836Dv5Ej3nfxSX8GuEMI_o/s400/20150713_112120.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrZ3hcTttV4o2NukDLIHQbS3V4-2RiCpi5yS3C4af1z5RfTHf0LM4cCdcRUoDzeoE-64Hcuy6VX3UmzSFOXPQEq-6RycZfIlx7GfvUO8K463Sgc7qSIf1iTx7auEjzs0kD8ZW6JnWYHiI/s1600/20150713_145959.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrZ3hcTttV4o2NukDLIHQbS3V4-2RiCpi5yS3C4af1z5RfTHf0LM4cCdcRUoDzeoE-64Hcuy6VX3UmzSFOXPQEq-6RycZfIlx7GfvUO8K463Sgc7qSIf1iTx7auEjzs0kD8ZW6JnWYHiI/s400/20150713_145959.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<i>Úterý 14. 7. - 21:44</i><br />
Dnes jsem vyrážel z Teplic nad Metují. Moc mi to dnes nejelo. Adržpach s pískem, mokrými kořeny a kameny. Celý den mokro v botech. Než na kole jsem si připadal jak na koni v klusu, jak jsem hopsal po těch šutrech.Vjezd do Krkonoš od Žacléře z polské strany - déšť a bláto. K tomu se mi rozsypal šlapací střed kola. Sjezd do Pece pod Sněžkou. Nálada negativní. Doprava do Trutnova - oprava kola. Pak mne chlapík hodil zpět do Pece a vlastně za 2 hodiny jsem byl zpět na trase. Lidé umí být fajn a pomáhat. Slíbil jsem poslat láhev trnkové. Jsem zpět na pozitivní vlně, i když v dešti stoupám na Výrovku. Pivo, čaj, rum a jsem happy. Jdu do spacáku a ráno plán ve 4 vyrazit dál. Dnes nebylo co fotit - Krkonoše v mracích a dešti. Cíl na zítra je projet CP3 a dál.<br />
<br />
<br />
<i>Středa 15. 7. - 22:01</i><br />
Dnes se mi ze spacáku na Výrovce moc nechtělo vzhledem k tomu,že venku byla deka a pršelo.Vstal jsem v 5:30, nasnídal se, to co nám chlapík nachystal ke kolu jako podpora mílařům, plus horký čaj. Super! Dík! Ve Špindlu se již počasí zlepšilo. Přestalo pršet. Výstup na Mísečky a pak Dvoračky. Tam za 120 Kč snídaně, co kdo sní a vypije. Luxus. S plnou nádrží mi to letělo přes zbytek Krkonoš i polskou stranu Jizerek. Tam na hranicích močály. Bořil jsem se já i kolo. Tři dny v mokrých botech je už pěkně cítit a přád zima od noh. CP3 dosaženo v 15:28 hod. Pak jsem šlapal dál,ale kolem 20 hod řeším spaní. Zítra je taky den. Do cíle zbývá 395 km. Kolo je ok, doufám,že vydrží. O hlavě, kondici a nohách nepochybuji.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrH9yMk23_rRrdrQ-ZSrHvlSItW-o2TyLJggQC1HBW4_rqlTUauawRMGUoZulu4HpywwZM9-DP1ejrJAGV5Ddz7mXIFqSv9m5o0n6Q_2EwVu0pnWbevZWCL9YToFPKtX6xZfQ-jfCkGOM/s1600/20150715_063029.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrH9yMk23_rRrdrQ-ZSrHvlSItW-o2TyLJggQC1HBW4_rqlTUauawRMGUoZulu4HpywwZM9-DP1ejrJAGV5Ddz7mXIFqSv9m5o0n6Q_2EwVu0pnWbevZWCL9YToFPKtX6xZfQ-jfCkGOM/s400/20150715_063029.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid1OpdQthHGx8kta8lo9IA2KD3K11aEbizB4qmJEbfO0kYzAnOjmVHHalXwl-fdHPiZysYwGAZFzYjguilElq4saR6J9sTp44R3xu5exnIq1VwAc-RW0-Jppe7IqiWNNpVXtjlCMiqEdc/s1600/20150715_160418.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid1OpdQthHGx8kta8lo9IA2KD3K11aEbizB4qmJEbfO0kYzAnOjmVHHalXwl-fdHPiZysYwGAZFzYjguilElq4saR6J9sTp44R3xu5exnIq1VwAc-RW0-Jppe7IqiWNNpVXtjlCMiqEdc/s400/20150715_160418.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<i>Pátek 17. 7. - 21:18</i><br />
Včera Lužické hory v dešti a bláto. Pak Šluknovský výběžek NORD CAP - foto.<br />
Bylo to hrozný, samý kořeny a nedalo se to jet. Mám úplně KO ruce. Hlavně levou, jak po obrně a nezvednu ji nad hlavu. Neposlouchají některé svaly nebo spíš jejich zbytek. Jinak nohy a hlava OK. Večer jsme ještě proletěl Českým Švýcarskem a spal za ním. Dnes budíček ve 4 a odjezd v 5 hod. Vůbec se mi nechtělo. Snídaně v Děčíně u Labe a pak vzhůru na Vysoký Sněžník. Bylo to hrozný vytáhnout po skále to kolo nahoru.Byl jsem KO. Pak vjezd do Krušných hor a pochod po hranicích. Dnes pojedu i v noci. Do cíle 155 km. Snad to zítra dojedu. Síly rapidně dochází a regenerace je pomalejší.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzoN0DBp9d__9HAFf4RX43-JNso2itPbz26DImDCTLZ99kvler-s4XO0sbAoNwefAfZ1WU-pjO28zkFdyqo0ORRwUWkmqR79jf6CKGapu3uQe9I48Nfeelsr3jPOdd1VueFERcby7V2P4/s1600/20150716_144559.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzoN0DBp9d__9HAFf4RX43-JNso2itPbz26DImDCTLZ99kvler-s4XO0sbAoNwefAfZ1WU-pjO28zkFdyqo0ORRwUWkmqR79jf6CKGapu3uQe9I48Nfeelsr3jPOdd1VueFERcby7V2P4/s400/20150716_144559.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtVZ74UUb7DNj_sqrO1qCTtojeuWtdxTGrSRXI6pE-t3rL_Zy1GiXYpJuA88XmBtpT90vbH-VaJ1NoavpN_8TfQs3pxFvqs-1kuXeoeMelar5BRdPtcA1fzOXhCT9Sp5pu6sVJIn6j3QE/s1600/20150717_075624.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtVZ74UUb7DNj_sqrO1qCTtojeuWtdxTGrSRXI6pE-t3rL_Zy1GiXYpJuA88XmBtpT90vbH-VaJ1NoavpN_8TfQs3pxFvqs-1kuXeoeMelar5BRdPtcA1fzOXhCT9Sp5pu6sVJIn6j3QE/s400/20150717_075624.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoAH8JZ1n3rUwr3n8CmVVnpI0yAxp86FkkRibVWk__LSTnqUk_J3rLvHjEJaHYZHPCEJnOG058yjIFuLMfb2xKi0AYVMaU33duxKrxuy7rz2QP6RaBUbX3OjCOLGHT0pLx_PRTIBUxmns/s1600/20150717_200158.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoAH8JZ1n3rUwr3n8CmVVnpI0yAxp86FkkRibVWk__LSTnqUk_J3rLvHjEJaHYZHPCEJnOG058yjIFuLMfb2xKi0AYVMaU33duxKrxuy7rz2QP6RaBUbX3OjCOLGHT0pLx_PRTIBUxmns/s400/20150717_200158.jpeg" width="400" /></a></div>
<i><br /></i>
<i><br /></i>
<i>Sobota 18. 7. - 19:49</i><br />
Dosaženo cíle 1000 mil 18.7. v 19:29 hod.<br />
Super.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS5tqCQNYhraul0nuTQQNVOaHTvE2PIXq2_bZjF4GZa-6JsO-c8vTWs3uLx_xYrkebmYVsfuVQL-hjCdfY7nPJzIUSebkYzjHZBE-PQUzJ107DySClm3QLmR0Pbsjdrw8aPQfe8w6GHpM/s1600/20150718_193922.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS5tqCQNYhraul0nuTQQNVOaHTvE2PIXq2_bZjF4GZa-6JsO-c8vTWs3uLx_xYrkebmYVsfuVQL-hjCdfY7nPJzIUSebkYzjHZBE-PQUzJ107DySClm3QLmR0Pbsjdrw8aPQfe8w6GHpM/s400/20150718_193922.jpeg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>My jen dodáváme: Obrovský obdiv a gratulace, Marku! Obdiv patří každému, kdo se vůbec postaví na start tohoto extrémního závodu.</i></div>
<br />
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-15444943533065718522015-07-07T16:25:00.001+02:002015-07-07T16:25:43.965+02:00Rock Point Horská výzva 2015 – Krkonoše Maruška Jiřičková a Jarda Jisl: Rock Point Horská výzva 2015 – Krkonoše; běh 69 km – převýšení 3250 metrů<br />
<br />
Po prvním vítězném závodě v Jeseníkách jsme byli plni očekávání, ale i obav. Na startu už potkáváme známé tváře. Je zajímavé porovnání, kdy ještě vloni byl člověk anonymní blázen, který se pouští do neznáma a užívá si krásnou atmosféru …<br />
<br />
Protože je tento závod docela blízko od Jablonce n. N. kde žijeme, byl jsem si závěrečnou část závodu proběhnout. Až budou docházet síly, je dobré vědět, do čeho jdete.<br />
Parťačku stále trápí přetrvávající zdravotní problémy, proto není určitě příprava taková, jak by si člověk představoval, jenomže co je ideální. Moje příprava znamenala 72 kilometrový závod minulou sobotu na koloběžce Extrém Bike Most – 6 hodin tvrdé práce v terénu a je jasné, že jsem se ještě nedostal do ideální formy.<br />
<br />
Start za pět minut půlnoc má atmosféru. Ze začátku je to již známý boj o pozice, kdo vydrží. Mně se běží úžasně, nejraději bych se držel kluků vepředu, ale Maruška mne usměrňuje, že nás čeká ještě spousta práce a že není kam spěchat. Vím, že má pravdu. Nejradši bych letěl, ale na těchto závodech je důležité poslouchat nejenom svoje tělo, ale naslouchat i parťákovi, jak na tom je. Je to prostě malá týmová soutěž!<br />
Až na první občerstvovačku ve Špindlu běžíme dle mého názoru skvěle. Do té doby byl jeden ženský pár před námi, ale v seběhu jsme jim utekli. (ještě je budeme párkrát potkávat a jsou to kupodivu také naši soupeři... Maruška by ráda byla první ženou v cíli - bude to tvrdá práce).<br />
<br />
Začíná se opět stoupat, mám představu, že až nad Labskou boudu si moc neodpočineme.<br />
Bylo příjemné překvapení, že za Labskou, cca ve 3 hodiny ráno už vypínáme čelovky a otvírají se nám krásné výhledy, svítání, panoramata…<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQJdJgAJakoSPoeEisulB8s2zaRnSaNs_hLzUbTIUpajmBOWdq0gAwN9z5-Cmp5spP9LL6GUhNdLIZhcd2QK2RhpOfckGN3hYzo-4LrDljdQT_WKNpMfy0gfLph-Z3_UN8ChlEp_YwgcE/s1600/mapa_HV_krkono%25C5%25A1e.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="378" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQJdJgAJakoSPoeEisulB8s2zaRnSaNs_hLzUbTIUpajmBOWdq0gAwN9z5-Cmp5spP9LL6GUhNdLIZhcd2QK2RhpOfckGN3hYzo-4LrDljdQT_WKNpMfy0gfLph-Z3_UN8ChlEp_YwgcE/s640/mapa_HV_krkono%25C5%25A1e.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
U Špindlerovky to vypadá, že jsme se děvčat snad zbavili a další ze soupeřů v mixech nejsou nikde vidět. Pro mě však přichází strašné stoupání údolím Bílého Labe. Před vrcholem se kolem nás přeženou děvčata z ženského páru a co hůř, na Luční je z ničeho nic další mix pár. Snažíme se rychle zmizet, ale je jasné, že cítí kořist. Dvacet kilometrů do cíle a máme je cca 50 metrů za zády a nejdou setřást. Z kopce do Pece sice utečeme i ženskému páru, ale je to jen dočasné.<br />
<br />
Přichází poslední kopec nahoru, na Růžohorky. Jdeme naplno, ale rozestup mezi námi druhým mixem je stále 50-80 metrů – je to možná víc psychologický boj, než že by měl někdo víc sil. Opět se přes nás přežene jedna z vedoucího dívčího páru, nahoře se opře o strom a pobaveně komentuje „to jsem zvědavá, jak tenhle souboj dopadne“, parťačka ji asi vytuhla, protože do cíle už je nevidíme.<br />
<br />
Začíná poslední dlouhé klesání po asfaltu. Před 14 dny jsem si to tu proběhnul a je jasné, že už není na co čekat. Cvaknul si nás druhý mix a všichni čtyři už běžíme společně. Probíhá společenská konverzace o všem možném, ale myslím, že všem v hlavě straší myšlenka co s tím? Jak se soupeřů zbavit? Nebylo to ani tak o tom, kdo komu cukne, ale o tom, kdo zpomalí, protože tempo bylo na hranici možností nás všech! Najednou soupeři chtějí něco probrat a zařadí se za nás, náskok je během chvilky dobrých 200 metrů a pro nás povzbuzení – máme je – po 60 kilometrech a cca 8 hodinách běhu to vypadá, že se láme chleba.<br />
Je tu poslední občerstvovačka – do cíle cca 5 km, jsme na odchodu z ní a soupeři zrovna doběhli a blahopřejí nám k vítězství. Otázkou je, jestli jim opravdu došly síly, nebo jenom čekají na šanci.<br />
<br />
Poslední kilometry jsou opravdu utrpení, slunce pálí, asfalt bolí a v zádech máme stále soupeře. 200 metrů běh, 20 metrů chůze – je to boj, ale teď už nejde povolit :-)<br />
Cíl znamená hlavně vysvobození !!! Radost – úleva – štěstí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiUZeX5YUrbYyboLJ-vzHqrIlmME063jRGORdclPouqwIgZTeTOw9SnVpZFLsSXu2jAzkB7HCI1knPVLJ10G8NVyoMk7sy0joEDMK8oTNc-04XojiJXEI9yJq_ps6BQzU0NF631FjkD_w/s1600/150613_RP-HV2+fu147.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiUZeX5YUrbYyboLJ-vzHqrIlmME063jRGORdclPouqwIgZTeTOw9SnVpZFLsSXu2jAzkB7HCI1knPVLJ10G8NVyoMk7sy0joEDMK8oTNc-04XojiJXEI9yJq_ps6BQzU0NF631FjkD_w/s640/150613_RP-HV2+fu147.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-30604387098146271542015-07-05T22:27:00.000+02:002015-07-05T22:27:08.088+02:00Jak se stát „bláznem“<i>Závod 1000 Miles Adventure podporujeme od jeho prvního roční. Letos jsme partnerem checkpointu číslo 1, který se nachází na území Slovenska u Trenčína. Nicméně budeme sledovat celý průběh závodu očima Marka Polácha. Ve svém civilním životě je Marek doktorem ve Šternberské nemocni. Pojďme sledovat jeho přerod v "Mílaře" a autentické zážitky z již 5. ročníků Mílí.</i><br />
<br />
Pravidelně s kamarády z různých koutů republiky v červencovém termínu podnikáme cyklo-pánskou jízdu po našich horách. Tak trochu relax od práce. Našlapat nějaké kilometry, posedět v klídečku u piva, zahrát karty a nikam nespěchat. Šlape nám to takhle několik let. Letos je to ale jiné. Všechno se u mne změnilo v roce 2011, kdy jsem zatoužil být jedním z nich, „bláznem“ na kole, stát se mílařem a poznat nepoznané.<br />
Poprvé jsem je potkal jako zjevení na Smrku v Rychlebských horách. Zrovna jsme s chlapama dofuněli na vrchol, když tu se ze smrčiny vynořili dva bikeři s čísly, bagáží na zádech a na kole. Jeden mladý, šlachovitý a druhý zralý, fousatý a ošlehaný větrem, sluncem. Každý jiný, ale přesto stejní. Něco je táhlo kupředu. Na můj dotaz co to jedou, zaznělo 1000 mil a zmizeli. A už jsem měl brouka v hlavě.<br />
Po návratu domů jsem ihned projížděl internet. A bylo to tam. Byl jsem lapen a začal žít svůj sen. Od té doby jsem se opakovaně snažil po půlnoci na Nový rok registrovat na závod. Bez úspěchu. Tak jsem alespoň sledoval on-line reportáže, pozice závodníků, vzkazy a pročítal deníky, kochal se fotkami. Představoval jsem si jaké to asi je, být na trati.<br />
Letos to konečně vyšlo!. Jsem tam! Řekl jsem si, „tak a první šlápnutí do pedálů je hotovo“. A co dál?<br />
Od toho okamžiku jsem žil s myšlenkami na 5. červenec, start závodu. Koupil jsem navigaci a nějaké další drobnosti. Chtělo to i nějakou fyzickou přípravu. Tak jsem začal v zimě běhat, běžky, občas spinning. Jak se trochu venku vyčasilo, sedl jsem na kolo.<br />
V květnu jsme měli s kamarády a rodinami pěkný prodloužený víkend v Malé Morávce v Jeseníkách. Rodinka si tam jela pohodlně autem a já samozřejmě na kole + noční dojezd v dešti. Super! Říkal jsem si, to je dobrá příprava na závod. Samozřejmě jsem tyto dny využil ke zvyšování kondice. Ráno výběh na Alfrédku a zpět, odpoledne výjezd na Praděd. Na zpáteční cestu mne děti a žena lákali, ať dám kolo na střechu auta a jedu taky někdy konečně s nimi, ale já odolal a namířil si to do kopců. Vzhůru směr Alfrédka, Mravencovka a hurá na Dlouhé stráně a pak domů. Krásných 100 kiláků. Super víkend.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEkJ_XmDfX0cn2RMNrmFoqj8cvByJZULuvqo0pmN-tAFqD_bJWlnGVPZ66ZcV7xWZ4mGBKBVV8vSKtUtVu-JvZjA6apFW6VYDvyjDTI2AN_utwqa-_JebBLshB1sXdgPInS6Qaeu2bSlw/s1600/Prad%25C4%259Bd+8.5.2015.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEkJ_XmDfX0cn2RMNrmFoqj8cvByJZULuvqo0pmN-tAFqD_bJWlnGVPZ66ZcV7xWZ4mGBKBVV8vSKtUtVu-JvZjA6apFW6VYDvyjDTI2AN_utwqa-_JebBLshB1sXdgPInS6Qaeu2bSlw/s320/Prad%25C4%259Bd+8.5.2015.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Protože jsem běhání nechtěl nechat jenom tak být, přihlásil jsem se ještě na ½ Maraton v Olomouci. Přiznám se, že ambice na čas jsem měl v zimě větší, původně jsem to chtěl běžet do hodiny třicet-třicetpět, ale šel jsem do závodu s myšlenkou hlavně se nezničit 2 týdny před závodem 1000 mil. Upravil jsem si limit na 1:45:00 a do něj jsem se v klidu vešel. Nohy OK a první mise splněna.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi78YVaMwXfJuTTkHUHJyhFrM19Uo7xVHj50BHg2yX6SZlqRSG1YpgNz5T43d3xYTVjfG0xLqp_9EYYl0OCL-ML2YIfZnl9JIA_cXBpj5D0y9c7558Wz0AwnZ5-fpTBe5p6xAarEl2ur2Y/s1600/Half+Maraton+Olomouc+20.6.2015.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi78YVaMwXfJuTTkHUHJyhFrM19Uo7xVHj50BHg2yX6SZlqRSG1YpgNz5T43d3xYTVjfG0xLqp_9EYYl0OCL-ML2YIfZnl9JIA_cXBpj5D0y9c7558Wz0AwnZ5-fpTBe5p6xAarEl2ur2Y/s320/Half+Maraton+Olomouc+20.6.2015.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Rodina je sportovně založená a dá se říci neustále celoročně v pohybu. S mým volným časem je to trochu horší vzhledem k zaměstnání. Na mou pravidelnou nepřítomnost v rodině jsou již celkem zvyklí, protože pracuji v nemocnici. Noční a víkendové služby k tomu patří, ale že i z toho málo společného času jim ještě něco seberu, to netušili. Jak jen to šlo, tak jsem zmizel běhat v lese nebo seděl na kole. Nejprve se na mne dívali také jako na blázna, ale nyní již žijí mou přípravou a jsou mi oporou. Obavy co budu jíst, kde budu spát během závodu však mají stále. Bylo nutné popasovat se i s technikou a vybavením na celý závod. Postupně jsem přemýšlel co vzít sebou. Na kolo? Do batohu? Jaké náhradní díly? Vodítkem mi byly zprávy závodníků z trati, deníky a vlastní úvaha. Zvažoval jsem různé možné komplikace a problémy na trati, počasí, zdravotní potíže a cokoli nečekaného. Na trati je snad možné všechno. Až samotný závod ukáže, jak jsem připraven.<br />
Ve Fery sport Uničov prošlo kole posledním servisem a byl jsem vybaven nejnutnějšími náhradními díly, za což děkuji panu Urbánkovi. Kolo a ostatní věci již připraveny, takže už je to za pár.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBag2Y1nX6Fn4xBk61lMCKUNlLMEpRG-Ip8AIdt8_Qdnj3uEpgVhcsVCm5BLpTWli-ZGiQHGptgoR4FTnfuxcxlZg6Ewu1m-lI_rZf9IDWdK9tfD8NvJx8LefWPM9yAbFBe0QV3qdqNEw/s1600/Kolo.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBag2Y1nX6Fn4xBk61lMCKUNlLMEpRG-Ip8AIdt8_Qdnj3uEpgVhcsVCm5BLpTWli-ZGiQHGptgoR4FTnfuxcxlZg6Ewu1m-lI_rZf9IDWdK9tfD8NvJx8LefWPM9yAbFBe0QV3qdqNEw/s320/Kolo.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQJ323dEiaI-Qv0mpPuaXNnSkl6KTFmnhG9jMQqxMibQti3wKIgTNfjGMboSJgiABHvWwMvrfGvLkdjZAcpptoUB37Xb22W4OUp-6bcmsYn66s0s0PNzIQTU4B1jmgxab-Qjlo9x1_oG0/s1600/V%25C4%259Bci+na+z%25C3%25A1vod.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQJ323dEiaI-Qv0mpPuaXNnSkl6KTFmnhG9jMQqxMibQti3wKIgTNfjGMboSJgiABHvWwMvrfGvLkdjZAcpptoUB37Xb22W4OUp-6bcmsYn66s0s0PNzIQTU4B1jmgxab-Qjlo9x1_oG0/s320/V%25C4%259Bci+na+z%25C3%25A1vod.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
Za vybavení cyklistickým oblečením děkuji Petru Vavrysovi a firmě Craft.<br />
<br />
Lístek na vlak na Slovensko mám již v kapse a čekám na den D a hodinu H.<br />
<br />
Teď už se musí potkat zdraví, technika a hlavně hlava, abych dosáhl cíle a stal se ze mne jeden z dalších bláznů: „ MÍLAŘ“<br />
<br />
Marek Polách<br />
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-1335505445539229382015-04-17T16:36:00.002+02:002015-04-20T11:36:55.668+02:00Rock Point Horská výzva Jeseníky 2015: Každý nováček chce být hvězdou<div style="text-align: justify;">
Reportáž z běžeckého závodu Rock Point Horská výzva od Jardy Jisla a Marušky Jiřičkové:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V loňském roce jsme si vyzkoušeli závody dvojic <a href="http://www.horskavyzva.cz/" target="_blank">Horská výzva</a> a oba nás tento model zaujal – bojovat ve dvojici = mít jistotu a motivaci na každém kroku. Zakončili jsme rok 2014, rok druhých míst s myšlenkou, že je na čase posunout hranici svých možností zase o kousek dál :-).</div>
<div style="text-align: justify;">
Trénink na sněhu hodně bolel, ale pokud před sebou máte vidinu 64 km závodu přes vrcholky Jeseníků a určitě po sněhu, ve tmě a zimě, trénuje se s větší motivací! Čím blíž byl závod, zvětšovala se i nervozita – zvládneme tak dlouhý závod? Kdo jsou naši soupeři a co nám může v boji o nejlepší výsledek pomoci?</div>
<div style="text-align: justify;">
Sbírali jsme informace po internetu i od ostřílených matadorů – díky Vláďo. A využili i šikovnosti dobrých duší – díky Evo!</div>
<div style="text-align: justify;">
Těsně před odjezdem jsme ještě navštívili bedřichovský IG sport a pro klid duše pořídili <a href="http://www.craft.cz/microsites/running/?utm_source=web&utm_medium=button&utm_campaign=running&utm_source=craft-blog&utm_medium=link&utm_campaign=clanek-hv-2015-jeseniky" target="_blank">další kousky funkčního oblečení od Craftu</a> a snad s předtuchou věcí nadcházejících, pokoukali po nových závodních botách <a href="http://www.inov-8.cz/microsites/raceultra/?utm_source=blog-craft&utm_medium=link&utm_campaign=raceultra" target="_blank">RACE ULTRA</a> od Inov-8 :-).</div>
<div style="text-align: justify;">
Předzávodní příprava tradičně trochu pokulhávala a ponaučeni až příliš hektickým odjezdem padl slib pro příští akci – v den závodu se do práce prostě nejde :-).</div>
<div style="text-align: justify;">
Hodina „H“ je tu, není čas propadat panice. Na startu jdeme dopředu, rady zkušenějších jsou jasné, ...“kdo nebude vepředu, zlato nepotká „ …</div>
<div style="text-align: justify;">
Tempo po startu je pekelné, ale daří se nám držet se za vedoucí skupinou. Víme, že prvních 10 kilometrů je kopec, potom snad trochu odpočinem. Realita je ještě horší, kopec je brutální a ještě k tomu občas běžíme v rozbahněném potoce z tajícího sněhu. Nahoře na hřebenu je jen úzká vyšlapaná cestička, takže co jsme urvali na startovním poli, tam jsme. Snad se to roztrhá, hlavně musíme být u toho, to je jasné!</div>
<div style="text-align: justify;">
Seběh na Ramzovou už začíná nastavovat síto závodníkům. Pod sjezdovkou nás čeká občerstvovačka, což je dobrá zpráva – doteď jsme málo pili i jedli. Ale to nebyl jediný problém. Za občerstvovačkou následujeme běžce před námi a bohužel je to špatný směr! Stádový efekt, všeobecná panika a všichni se vracejí zpět. Tady opouštíme první pozici v kategorii mix. Pracovně soupeřící dvojici říkáme „ta se žlutým batohem“ :-).</div>
<div style="text-align: justify;">
Kopec nahoru z Ramzové znamená zpět na hřeben (cca 400 výškových metrů ). V tomhle úseku nutím Marušku, aby se zavěsila na gumu. Vzpomínám na 24-hodinovku na Lysé hoře a jdu naplno, je mi jasné, že do cíle daleko a za tenhle kopec zaplatím. Občasný nástup křečí jde naštěstí vyřešit větší prací holí, které nohám uleví. </div>
<div style="text-align: justify;">
Za zhruba tři, čtyři kilometry přichází krize, zařadím se za Marušku, zabořím oči do sněhu a tupě držím tempo. Tady potkáme v protisměru některé soupeře, kteří mají Ramzovou ještě před sebou, je mi jich upřímně líto. Doběhli jsme „žlutý batoh“ a nastolili ticho jak na ponorce. Běžíme za soupeři asi dva kilometry a vrtá mi hlavou co dál. Maruška to vyřeší v místech, kde je cestička širší, soupeřku prostě předběhne a nasadí k trháku, já se zařadím těsně za ni a doufám, že si jí soupeřka nevšimla. Běh je čím dál větší utrpení. Do cesty se nám postavily sjezdovky se zmrzlým manžestrem a jsme šťastni, že máme boty s hřeby od INOV-8. Sjezdovka je jedno velké kluziště, vidíme několik soupeřů, jak ve stoje mizí dolů ve tmě – měli hladké běžecké boty. Další lezou po čtyřech a snaží se dostat bez újmy na druhou stranu. Je to jak z grotesky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Svítání na Pradědu je krása. Letmým odhadem zjišťuji odstup od soupeřů cca 19 minut. Do konce ještě 19 kilometrů, náskok se zdá velký, ale tenhle závod je nepředvídatelný. Hřebenovka přes Vysokou holi je nekonečná, běh už víc připomíná potácení se a boj o holý život. Pro změnu přišla pasáž traverzem sněhovým svahem, chybný krok by znamenal pád do údolí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední stoupání na Dlouhé stráně znám z 1000 mil, jestli to udržíme až pod nádrž, zlato je naše! </div>
<div style="text-align: justify;">
4 km před cílem způsobil pohled za nás malou paniku. Zjištění, že ve skupince, cca 400 metrů za námi je moc lidí a mezi nimi možná i žena, nás nutí po 60 km ve sněhu a 9 hodinách běhu, sprintovat. Po mobilizaci zbytku všech sil předbíháme dvě dvojice chlapů a v opojném stavu dobíháme pod vítězný oblouk.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSQmhzcJl2m1gYMJU5CgttE59ZdGkGN6SklA42k05oV41orkgqu1PMxB7ed_H2MxNHsSoeG-Rh96jEskb-Jyfy6FxhbWu6hBlwd70PHQmIojK385kXQ9T1j4Ov_oTdhhc_Df4w7IuURyg/s1600/HV-2015-JESENIKY-267.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSQmhzcJl2m1gYMJU5CgttE59ZdGkGN6SklA42k05oV41orkgqu1PMxB7ed_H2MxNHsSoeG-Rh96jEskb-Jyfy6FxhbWu6hBlwd70PHQmIojK385kXQ9T1j4Ov_oTdhhc_Df4w7IuURyg/s1600/HV-2015-JESENIKY-267.jpg" height="426" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ahoooj! :-)</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po takovém závěru je pocit v cíli nepopsatelný – radost z výkonu a získaného prvního místa přebila únavu i bolest! Maruška je první žena v cíli a pro ni bonus – rozhovor pro Českou televizi :-).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>1. místo v kategorii MIX ( žena- muž)</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>10. místo celkově z cca 200 dvojic</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>čas 9hodin 38 minut (34 minut od celkově 3. místa)</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Díky pro: </div>
<div style="text-align: justify;">
- Craft</div>
<div style="text-align: justify;">
- Inov-8</div>
<div style="text-align: justify;">
- VAVRYS - IG sport Bedřichov</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-73126809786331460362015-02-12T19:49:00.001+01:002015-02-12T19:49:36.248+01:00Jirka Ročárek: 9 dní, 5 závodů a 5 vítězstvíNáročný týden začal 30.1. v pátek, vstávačka v 6 ráno, nabalit auto a hurá s tátou a Adélkou (Adelá Boudíková, pozn.) směr Oberammergau, kde pro mě všechno to závodní martyrium mělo začít. Na místo jsme dorazili odpoledne, po lehkém odpočinku a obědě mě čekalo testování lyží a závodní mázy.Všechno testování si dělám sám, jsem pak klidnější, když to mám osobně vyzkoušené. Po deváté večer bylo vytestováno, táta se zavřel do lyžárny a už to bylo jen na něm, jak se s tím vypořádá.<br />
<br />
Nádherné ráno, počasí jak vymalované, prašánek...to se hned člověku jde z vesela na start. Na trati jsem zjistil, že oproti ostatním soupeřům mám velice dobré lyže, a to se potvrdilo při mém nástupu, kdy jsem si na nejvyšším bodu trati vybudoval 15m náskok a z kopce mě už nikdo nedojel.V cíli z toho bylo senzační 1.místo a náskok více jak jedné minuty na Itala Bonaldiho, který jen kroutil hlavou a pořád koukal na moje střely (Fischerky):-) <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj54OavA14B9-3D9LVK73UMAfW3XlmNhNvSRYexHTjIdPE370pEbp0r-_qEZvnl5fn72hBimCpEBXmRiPI74KkJodP5t8TMVt-ahFQVvRxwcvyCIoQfR4m3sPz8j1I4atmT4z6W_kIb1I0/s1600/EMR_0142(1).jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj54OavA14B9-3D9LVK73UMAfW3XlmNhNvSRYexHTjIdPE370pEbp0r-_qEZvnl5fn72hBimCpEBXmRiPI74KkJodP5t8TMVt-ahFQVvRxwcvyCIoQfR4m3sPz8j1I4atmT4z6W_kIb1I0/s1600/EMR_0142(1).jpg" height="456" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jirka dokazuje fantastickou formu od začátku sezóny: Bedřichovská 30 - 1. místo, Firemní štafeta - 1. místo, Jizerská 25 - 1. místo. Ten kluk prostě jede! Foto: Ota Mrákota</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Druhý den mě nečekalo také nic lehkého, výpomoc při testu lyží a občerstvování mé přítelkyni Adéle Boudíkové při závodu Ski Classic mi mnoho sil do odpoledního závodu nepřidalo,ale oplatila mi to velice parádním 9.místem!!! Ve 13:00 už jsem stál na startu, necítil jsem se vůbec dobře a spíš to viděl na dvacet v posteli než 23km závod soupaží. Na trati to ale ovšem vypadalo jinak, už na 5. km jsem nastoupil v kopci a všem ujel, závod jsem opět vyhrál. Po tom všem jsem byl neskutečně šťastný, že to všechno dobře dopadlo.<br />
<br />
V pondělí mě čekalo volno, ale na lyže jsem šel, volné projetí je lepší než celý den proválet. Úterý už bylo tréninkové a příprava na další závod. Středa ráno - přejezd směr Itálie Seiser Alm, kde jsem ve 20:00 odstartoval další závod na 15km klasicky. Velká konkurence italských závodníků slibovala rychlé tempo, což se hned v úvodu potvrdilo. Na krátké trati mi bylo jasné, že můj největší konkurent bude Pavel Ondrášek a nakonec za mnou skončil o pouhých 8 vteřin na druhém místě. Únava velká, ale ještě nás čeká třešnička na dortu v podobě Koasalaufu, na který se přejíždělo ve čtvrtek ráno. Sankt Johann, Rakousko...nádherné místo, ale moje tělo nadšení z krásné přírody nesdílelo a přemýšlel jsem, jak si co nejlépe odpočinout na další dva závody.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis7ulfxFXQsKm03qmukzSkU5ouLtX4ka4AIMhglnD1zLvxxj378pvp9AJAWPqksO0CpDGoMObRQoqyVtCu0f2FkId5S5BvzSS9koOiJGlsPQFDZIOI6zUSEYOYnO_U6Ul24UaWRX6ODoU/s1600/IMG_0030.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis7ulfxFXQsKm03qmukzSkU5ouLtX4ka4AIMhglnD1zLvxxj378pvp9AJAWPqksO0CpDGoMObRQoqyVtCu0f2FkId5S5BvzSS9koOiJGlsPQFDZIOI6zUSEYOYnO_U6Ul24UaWRX6ODoU/s1600/IMG_0030.JPG" height="640" width="480" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Trocha pózování. I bez lyží mu to jde :-).</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
V pátek jsem pouze vytestoval lyže - myšlenka jít lyžovat mi byla cizí, forma byla, tak to musí jít i z odpočinku. Ráno před závodem se mě ještě táta snažil přemluvit, ať nejezdím, že důležitý závod je v neděli a ať si na něj více odpočinu. Po mých slovech: "Nepřijel jsem sem odpočívat, ale závodit" už mlčel a koukal, jak mizím na start. Klasický závod na 28km soupaží mi přišel dobrý jako rozjetí před nedělní padesátkou. Při závodě jako by tělo na všechny ty závodní kilometry předtím zapomnělo a jelo jak dobře promazaný stroj. V cíli zase jako sieger, snad se s tím ostatní nějak vypořádají, že tenhle Ročárek jezdí všude a všechno pořád vyhrává :-D <br />
<br />
No a už je tu neděle, kdy mě po tom všem čekal nejdůležitější závod celého tohoto výletu. Na startu skejtové padesátky hustě sněžilo a trať byla přikrytá 15cm čerstvého sněhu. Před celou masou lidí jel jen jeden skútr s 2m širokým hrablem. Po zhruba 7km jsem se dostal do první skupiny, která čítala 4 závodníky a z toho pouze jeden s červeným číslem na 50km trati, s kterým jsem spolupracoval. Na 35. km jsem měl vytipované ideální místo pro útok, kde jsem nastoupil a svému sokovi ujel. Poslední kilometry už jsem si užíval. Zlatý věnec na krku jen potvrdil, že moje forma je skvělá a já se mohl radovat z pátého vítězství!!!<br />
<br />
Malý <b>TIP</b> na konec: Na laufy, které se jedou za teploty nižší než -5°C používá Jirka prádlo Craft Warm. Podle jeho slov: "...když se jede jen soupaž a nešoupu nohama, tak potřebuju teplé prádlo..."<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwGZip-v9zm7miuKxRJZmZIHwya2BapuJmtLD5NKeSHJzSV9FERvbgEaXzGAfLVP6LFmV3R4n9AfYw-2d7AQSSsoIj4g5H9zp9DZLZrpDKQE-yWTf3_jqPtoikAHqmNeBDP96X0CieTYk/s1600/IMG_0006.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwGZip-v9zm7miuKxRJZmZIHwya2BapuJmtLD5NKeSHJzSV9FERvbgEaXzGAfLVP6LFmV3R4n9AfYw-2d7AQSSsoIj4g5H9zp9DZLZrpDKQE-yWTf3_jqPtoikAHqmNeBDP96X0CieTYk/s1600/IMG_0006.JPG" height="640" width="480" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Důkaz!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-32677516670371408142014-12-03T15:53:00.000+01:002014-12-03T15:53:29.794+01:00Strhaný jako pes<i>Podívejme se, jak vypadá příprava možná největší české naděje v alpském lyžování. Shrnutí své letní přípravy poslal Adam Kotzmann:</i><br />
<br />
Letní přípravu jsem absolvoval pod vedením zkušeného kondičního trenéra Josefa Andrleho, který připravuje lyžařské špičky, například O. Banka, M. Vráblíka nebo K. Krýzla. Začátkem prázdnin jsem absolvoval reprezentační soustředění v Nymburku, kde byly velice pestré a zajímavé tréninky a hlavně výborná atmosféra.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3NCC81g0VkaREKV4C3m-nHg9D5b3cFF95Y_g9TcZ4lVBte5jC205L5rYRr9A1-ADeaCLxMGzv2LjDzXjozVVotxtkGDy3n9bQMxqugGpb20QDnGQjl0B8bKhLq0u7VLd4H_x3coCbwUA/s1600/DSC_0007.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3NCC81g0VkaREKV4C3m-nHg9D5b3cFF95Y_g9TcZ4lVBte5jC205L5rYRr9A1-ADeaCLxMGzv2LjDzXjozVVotxtkGDy3n9bQMxqugGpb20QDnGQjl0B8bKhLq0u7VLd4H_x3coCbwUA/s1600/DSC_0007.JPG" height="360" width="640" /></a></div>
Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a tréninky na ledovcích jsem využil naplno. Zahájil jsem je v německé hale ve Wittenburgu, kde jsme s O. Bankem odjezdili dvoufázové tréninky slalomu a dále jsem pokračoval s juniorskou reprezentací jako tahoun. Je to skvělá parta lidí, se kterou jsme nejen pořádně potrénovali, ale taky si užili dost zábavy. Doufám, že se jim bude dařit a podaří se jim podat stejně dobré výkony i v závodech.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4EFVp3ToxRYxny1sgxH9fWZ51Q1Tadiwg5ee5sgGZDzypZNVmY8S3JNjVm4jpj_jfwxH9VO4MLbPwYZdRMZd5TaPC5Z7D_Nho9IouVgkua4bhpvgFmT_eKUBtg6ySiMNPfhjnbO0u3kE/s1600/IMG_1446.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4EFVp3ToxRYxny1sgxH9fWZ51Q1Tadiwg5ee5sgGZDzypZNVmY8S3JNjVm4jpj_jfwxH9VO4MLbPwYZdRMZd5TaPC5Z7D_Nho9IouVgkua4bhpvgFmT_eKUBtg6ySiMNPfhjnbO0u3kE/s1600/IMG_1446.JPG" height="480" width="640" /></a></div>
<br />
Mám za sebou celkem devět kvalitních výjezdů, což se doufám odrazí i na letošních výsledcích a posunu se na lepší příčky s možností intenzivnějšího tréninku.<br />
13.12 2014 jsem nominován na světový pohár do Val d'Isere, tak doufám, že se zlepší sněhové podmínky a nebudou se závody rušit.<br />
Takže držte palce a já se budu držet strategie, být na trati co nejkratší čas.<br />
Mějte se!<br />
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-9096371625991341132014-11-25T09:01:00.000+01:002014-11-26T10:39:59.941+01:00Rock Point Horská výzva 24 hodinovka Kouty – Dlouhé stráně<blockquote class="tr_bq">
<b>Člověk chce stále posouvat svoje limity</b></blockquote>
<br />
S tímhle heslem jsme se asi přihlásili s Maruškou Jiřičkovou (čerstvou členkou Craft teamu!) na HV24. Týden před startem jsem byl, ale rozhodnutý účast zrušit a v klidu dokončit sezónu, Maruška brala antibiotika a já jsem už 14 dní také nic nedělal, protože mě dostihla asi únava z předešlého programu …<br />
Telefonoval jsem Marušce a oznámil jí, že účast zrušíme a k mému údivu jsem se dověděl, že to snad nemyslím vážně a že se strašně těší. Po chvilce přemlouvání jsem si říkal: "Dobře, bude to nerozum, ale aspoň zjistíme o čem ten závod je."<br />
Propozice mluvily jasně -24 hodin běhu, jedno kolo 14 kilometrů, nutnost nastoupat 1000 metrů a v cestě jak nahoru, tak hlavně směrem zpět, černá sjezdovka a sjezdový bikepark !!!<br />
Času nebylo mnoho, ale přece jenom, o závodě jsme oba dost přemýšleli. Vyrazili jsme hned druhý den na Bedřichov do krámku Gabči a Ivana Šmausových, bylo potřeba koupit a hlavně vyzkoušet nové zbraně na sjezdovku – boty pro orientační běžce Inov-8 OROC ( jsou to boty s hřeby ) a Maruška musela nafasovat nové oblečení od Craftu – tedy funkční, ale hlavně ….( je to ženská – musí to ladit :-D )<br />
Boty jsme šli proběhnout a nezklamaly, konstrukce je skvělá – hroty přesahují špunty jen lehce, ale pokud se zatíží – hrot se zakousne do podkladu – skvělá věc!! ( byl jsem na sjezdovce při závodě nadšený, soupeři jako by stáli).<br />
Přípravy mohly pokračovat, když nemáme natrénováno, nesmíme aspoň nic zanedbat. Ve spřátelené jablonecké restauraci Cross Country nám majitel Míra Tomeš navařil skvělý vývar z mladého býčka, nakoupili jsme v jednom z čínských krámků pravý zelený čaj, zajel jsem za přáteli do cyklistického klubu KC Kooperativa SG a zapůjčil trenažér na kolo a doma vzal silničku…<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_WNpsCADDPbvhpVhtlI0jWppbmYSOmBw9VoJ7PXOIfUmP3zST0aj-gb-v75CD0YgXUIABOi2YYHgeBEYcc7iobx6nkcvmDJTc0umQ67bLzHkMpU72sDF4PbYQk0_1bTfPDHtrTOjdsA4/s1600/DSC_0833.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_WNpsCADDPbvhpVhtlI0jWppbmYSOmBw9VoJ7PXOIfUmP3zST0aj-gb-v75CD0YgXUIABOi2YYHgeBEYcc7iobx6nkcvmDJTc0umQ67bLzHkMpU72sDF4PbYQk0_1bTfPDHtrTOjdsA4/s1600/DSC_0833.jpg" height="360" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Do doběhu okruhu je potřeba svaly "vytočit", proto trenažér.</td></tr>
</tbody></table>
Proto než se dostanu k samotnému závodu, patří dík – Mirek „tygřík“Tomeš – restauratér a skvělý kuchař, Míla „Hološák“ Hollosi a Pavla Havlíková – trenér a čerstvá vicemistryně v cyklokrosu, Tomáš „Mech“ Machač – autopůjčovna Ford a největší dík patří mému synovi Honzovi, který se o nás celou dobu závodu skvěle staral a podílel se nemalou měrou na výsledku.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRw_SLlv-jLhx_bEfVRlTXIQXMMLR46MhKjgltbIYdLq9WhDvOucVBCpSiyqTHVYPSAOdWNgRSch-D7s35O6eLuO7OZPVLxVcLHooQqDxVzN_lYV2uIrhe2H7OkQMdPbMziPTGBHWFsAc/s1600/DSC_0831.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRw_SLlv-jLhx_bEfVRlTXIQXMMLR46MhKjgltbIYdLq9WhDvOucVBCpSiyqTHVYPSAOdWNgRSch-D7s35O6eLuO7OZPVLxVcLHooQqDxVzN_lYV2uIrhe2H7OkQMdPbMziPTGBHWFsAc/s1600/DSC_0831.jpg" height="400" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Příprava čaje v množství větším než obvyklém.</td></tr>
</tbody></table>
Na startu se sešla slušná skupinka šílenců, ze začátku nelze ani rozeznat kdo běží štafetu a kdo je jednotlivec, s Maruškou jsme se dohodli, že první kolo poběžím já (naši největší soupeři jak později zjistíme, asi zvolili lepší taktiku – do prvního úseku nasadili ženu). Začátek mě překvapil, tempo odpovídalo asi tak 10kilometrovému závodu, držel jsem se zuby nehty v první pětce a přemýšlel, jestli okolo mě běží zkušení matadoři a nebo nemají páru o závodě jako já :-) .<br />
Myšlenka, že další kolo už běží Maruška a že druhá polovina okruhu bude z kopce, mě držela ve slušném tempu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1GPJOyXMtjWGEaEHNude3SvqHFMpRkWS_9tt6x8UP_5bBNylU_b0dR2h6r0zieEYuVRqazy6VkUSc-Xg-tEf7Xek_fX76AnjvnhmCCI5fLYvLev9eqSs3F70GHZUh9xdOb_xaggCL8dk/s1600/DSC_0837.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1GPJOyXMtjWGEaEHNude3SvqHFMpRkWS_9tt6x8UP_5bBNylU_b0dR2h6r0zieEYuVRqazy6VkUSc-Xg-tEf7Xek_fX76AnjvnhmCCI5fLYvLev9eqSs3F70GHZUh9xdOb_xaggCL8dk/s1600/DSC_0837.jpg" height="360" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zatejpováni = připraveni.</td></tr>
</tbody></table>
Po prvním kole jsem měl pocit jako na 1000 miles, je to opravdu těžký závod a cíl je tak strašně daleko, ale po doběhnutí není zas tolik času přemýšlet. Je potřeba zaběhnout systém, kterého se budeme držet. Proto hurá do apartmánu, přezout, do bot dát vysoušeč (Maruška myslela na detaily). Sednu si na kolo a diskutuji s Honzou co jíst ... dostávám vývar a poroučím si těstoviny s javorovým sirupem a horký zelený čaj, prostě vše co tělo potřebuje. Kontrola odstupu v průběžném pořadí na internetu a pomalu konec odpočinku, je potřeba se opět připravit na předávku.<br />
<br />
Co se honilo Marušce v prvním kole v hlavě? (tedy pokud nefotila nádhernou přírodu)<br />
<span style="color: #741b47;">I když jsem se na závod hrozně těšila, čím víc se blížil, tím víc jsem pochybovala o tom, zda podstoupit takový závod po mých zdravotních problémech. A jestli jsem trochu nepřestřelila. </span><br />
<span style="color: #741b47;">Na závod jsme odjeli s tím, že si jedeme zkusit (hlavně tedy já, protože Jarda už má za sebou mnohem náročnější akce) co závod v běhu na 24 hodin obnáší a nebudeme ho nijak hrotit (v překladu to znamená alibi, kdyby to náhodou nedopadlo :-)).</span><br />
<span style="color: #741b47;">Po dohodě Jarda vystartoval jako první z dvojice a ve mně v tu dobu byla už jen malá dušička. </span><br />
<span style="color: #741b47;">Když jsem přebrala svou první štafetu a vyběhla, nervozita ze mě spadla, i když kopec vypadal dost děsivě. První kolo jsem si vyloženě užila, počasí bylo jako objednané a jelikož v této fázi už byli závodníci „rozcouraní“ neměla jsem pocit, že musím někoho honit a dokonce jsem si v jedné stoupací pasáži dovolila udělat fotku (tu jsem měla v plánu Jardovi zatajit, jestliže by nás měla připravit o lepší umístění cca do 2 minut :-)).</span><br />
<span style="color: #741b47;">Když jsem vyběhla k horní nádrži Dlouhých strání, došlápl mi na paty náš největší soupeř. Lanařila jsem ho, že by jako kamarád mohl běžet se mnou a chvíli si povídat, ale on se jen pousmál, že prý musí běžet, tak já začala kalkulovat….. a závodit.</span><br />
<span style="color: #741b47;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqdt4goLj5MfVe-gBBEvWFd8PwaBKcAOhkA65uDhqzRyDzGBwEfIF4HrLgfDi1Mob6MXqtuUOixAqVhxUVDWNmTYEjqgpVdb5ZYyvPqDsLZEHmU2SXSgq8_1SCYWMN1kIVBjhQXVdRkG0/s1600/DSC_0838.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqdt4goLj5MfVe-gBBEvWFd8PwaBKcAOhkA65uDhqzRyDzGBwEfIF4HrLgfDi1Mob6MXqtuUOixAqVhxUVDWNmTYEjqgpVdb5ZYyvPqDsLZEHmU2SXSgq8_1SCYWMN1kIVBjhQXVdRkG0/s1600/DSC_0838.jpg" height="360" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">(Ne)utajená fotka.</td></tr>
</tbody></table>
Ze závodu se stala stresující přetahovaná. Bylo jasné, že pokud se chceme udržet na stupních, je potřeba pořád pracovat, natrénováno sice nemáme, ale věřil jsem od začátku, že v hlavě na tak dlouhý závod máme. Pokud člověk absolvuje Craft 1000 miles, jen těžko najde závod, který by mohl vzdát. A moje parťačka je stejný typ :-). Za polovinou závodu, když se do cesty závodníkům postavila nejenom tma, ale i neprostupná mlha, jsme se dostali na vedoucí pozici a vše vypadalo super. Vyhrát nejtěžší 24 hodinovku v Čechách, to by bylo něco – honilo se mi hlavou.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUlYO6e0F8_Ls5ldjOttcCsCj9JBpc6QiALY1o9ud8sl9536MC2nrucy49ZollKR5FDk1VQI5UU3r52xdUuq6dle2z9QOZREAKHZ8FE2mv-tfGWJ8tqGED0V5JvDxaGt5bnNVqlmZ3T-Y/s1600/HV24-2014-167.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUlYO6e0F8_Ls5ldjOttcCsCj9JBpc6QiALY1o9ud8sl9536MC2nrucy49ZollKR5FDk1VQI5UU3r52xdUuq6dle2z9QOZREAKHZ8FE2mv-tfGWJ8tqGED0V5JvDxaGt5bnNVqlmZ3T-Y/s1600/HV24-2014-167.jpg" height="426" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Noční předávka.</td></tr>
</tbody></table>
Jak to vnímala Maruška?<br />
<span style="color: #741b47;">Naši největší konkurenti měli v první části závodu náskok, který jsme každým kolem stahovali o 1-2 minuty. Každé kolo, kdy byl na trati Jarda, jsem visela na monitoru, propočítávala průběžné pořadí a začínala věřit, že pokud udržíme tempo, odvezeme si zlato z dvojic. Na jedno z nejtěžších kol jsem vyrazila 15 minut po půlnoci. I když už jsme trať znali nazpaměť, přes mlhu v první třetině trati nebylo vůbec znát, kde se zrovna nacházíme. Díky tomu jsem si zbytečně zaběhla a ztratila tolik cenné minuty. </span><br />
<span style="color: #741b47;">Momentů, kdy jsem si říkala, že tohle je fakt poslední kolo a víc už nedám, bylo několik. Hlavou se mi honilo všechno a nic. Myšlenky typu „co když mi vyplivne čelovka?“ „ Hlavně nespadni a nic si nezlom“. „Hele, už mě nebolí pata,…ale sakra, zase se ozvalo koleno“, dokázal zahnat zvláštní pocit, nebo snad i strach z absolutního ticha, černočerné tmy, samoty…</span><br />
<span style="color: #741b47;">Zkrátka, největší boj se odehrával v hlavě. </span><br />
<br />
Ráno mi začalo ubírat síly, časy jsme sice drželi přibližně stejné, ale začal jsem počítat kolik ještě okruhů do konce a to bylo jasné, že už není kde brát. Po mém předposledním okruhu už mě nohy bolely tak strašně, že jsem si vlezl do sprchy a sprchoval je ledovou vodou. Bolest sice ustoupila, ale jak jsem zjistil, síla v nohou už není. Bylo potřeba získat co největší náskok do posledního kola. Maruška zaběhla naprosto úžasně a poprvé udržela naše jediné konkurenty v mixech za zády a teď přišla práce pro mě, získat aspoň 15 minut náskoku …. Bohužel, nebylo z čeho brát …. věděl jsem, že na sjezdovce získám, ale rozeběhnout mírnější úseky nešlo. Na předávce byl náskok 11 minut.<br />
<br />
Z pohledu Marušky…<br />
<span style="color: #741b47;">Každý návrat na okruh byl těžší a těžší a chtělo se mi na něj čím dál míň (přesněji řečeno, už vůbec). Po každém kole jsem si dala sprchu a převlékla se do suchého oblečení. Honza mi připravil jídlo a já se jakžtakž došourala k notebooku, abych zkontrolovala vývoj závodu, pak jsem si chvíli lehla na záda a nohy si opírala o zeď se zdánlivým pocitem, že mi aspoň trochu odpuchnou. </span><br />
<span style="color: #741b47;">Do posledního kola jsem se vydávala s velkým sebezapřením, venku už zase krásně svítilo sluníčko, ale energii jsem si z něj vzít nedokázala. </span><br />
<br />
Myslel jsem si, že je to málo! Výhoda muže v posledním úseku byla u soupeřů. Ale doufal jsem a nervózně se jenom převlékl a šel naproti.<br />
<br />
Maruščino poslední kolo<br />
<span style="color: #741b47;">V posledním kole i několika předchozích jsem už trpěla stihomamem a stále se otáčela, kdy mě dožene náš jediný soupeř. Stalo se tak mnohem dřív, než jsem čekala. Když mě míjel, už jsem mu neříkala, ať si se mnou jako kamarád povídá…já ho totiž vlastně ani hned nepoznala. Když mi zmizel před třetí občerstvovačkou, došlo mi, že je rozhodnuto.</span><br />
<br />
Bylo dobojováno. Krásné celkové třetí místo a druhé ve smíšených dvojicích, mužské zůstaly daleko za námi a jak jsem četl na FB, Maruška prostě běžela jako pořádný chlap :-).<br />
<br />
<span style="color: #741b47;">Dovětek</span><br />
<span style="color: #741b47;">Je zvláštní, že ačkoliv člověk opravdu sotva leze, kulhá a myslí si, že tohle už nerozchodí, nakonec v sobě najde sílu a vyvine pohyb, který se stále ještě podobá běhu. Tělo zvládne opravdu hodně, jen tu hlavu je třeba donutit ke spolupráci.</span><br />
<span style="color: #741b47;">Prohlášení, že tohle už fakt nikdy nepodstoupíme (protože zdraví a rozum máme jenom jeden) nám vydrželo celé dva dny… :-)</span><br />
<span style="color: #741b47;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijLxz9DpQIhY5CAr7jOkGdw7TsuREdnyeiTDFgIzsBcG3QDQByzne-6neIy55yXXT0Ba3gR7ongl7ibui_SsqUnAAz5HJ-nUF7PUil_PtU8yNGvN5xO0gw7cGNhrUR4WNNCljwqJxqoLQ/s1600/HV24-2014-270small.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijLxz9DpQIhY5CAr7jOkGdw7TsuREdnyeiTDFgIzsBcG3QDQByzne-6neIy55yXXT0Ba3gR7ongl7ibui_SsqUnAAz5HJ-nUF7PUil_PtU8yNGvN5xO0gw7cGNhrUR4WNNCljwqJxqoLQ/s1600/HV24-2014-270small.jpg" height="426" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">2. místo - jak jinak...</td></tr>
</tbody></table>
<span style="color: #741b47;"><br /></span>
<br />
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-15674485093962316952014-11-12T08:03:00.000+01:002014-11-12T08:06:01.728+01:00Gabriel Harangi: Seznámení s parkouremParkour je moderní pohybová disciplína, která začala vznikat ve Francii v osmdesátých letech minulého století. Abychom mohli seznámit čtenáře s parkourem, je nutné podat nějakou definici. Těch existuje poměrně velké množství, neboť parkour je velice individuální, i když rozhodně ne individualistická záležitost. Z pohledu zkušených sportovců je ale v tuto chvíli důležité popsat jej zejména na fyzické úrovni, tedy co člověk trénující parkour (říká se mu parkourista či traceur) vlastně dělá.<br />
<br />
<b>Parkour je umění rychlého, bezpečného a efektivního pohybu v našem přirozeném prostředí.</b><br />
<br />
Tímto pohybem může být doslova cokoli, co lidské tělo umožňuje a díky tomu je parkour jednou z nejkreativnějších disciplín, během let vývoje ale samozřejmě již vzniklo mnoho ověřených technik a pohybů, které velice dobře fungují ve většině prostředí. Je však nutné si uvědomit, že tyto používané pohyby, které možná již znáte z médií, parkour nedefinují a jsou pouze důsledkem základních myšlenek parkouru. Pro zachování obecnosti se tedy podívejme na čtyři hlavní body, které parkour dělají tím, čím je.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/SMppD-bUNWo?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<br />
1) Rychlost - Hraje roli jakéhosi cíle, v překonávání překážek totiž chceme být v konečném důsledku dobří a tedy rychlí. Ve skutečnosti obrovská část tréninku je poměrně pomalá, avšak cílem by mělo být trénované techniky zdokonalit do takové míry, abychom bylo schopní je použít s rychlostí, která může v případné krizové situaci znamenat například záchranu života.<br />
<br />
2) Bezpečnost - Z pohledu samotných pohybů je bezpečnost to, co od nich vyžaduje každý parkourista. Zranění při tréninku je největší neúspěch, se kterým se můžeme setkat a traceuři jsou lidé, kteří si uvědomují, že každé zranění si způsobili sami a nemohou z něj vinit nikoho jiného, proto trénujeme velice opatrně a pečlivě. Výsledek takového tréninku samozřejmě může být pro netrénovaného člověka neuvěřitelný a z jeho pohledu tedy i nebezpečný, ale při správném tréninku tomu tak není.<br />
<br />
3) Efektivita - Je snaha překonávat překážky s co nejmenší vynaloženou energií. Proto do parkouru nepatří žádná akrobacie. Mnoho parkouristů samozřejmě ovládá hodně akrobatických prvků, jejich cílem ale je jen rozšíření možností pohybového aparátu člověka.<br />
<br />
4) Přirozené prostředí - Místo, ve kterém žijeme a všechno, co se v něm vyskytuje. Ve městě to může být cokoli od obrubníků přes zábradlí, zdi a budovy, v přírodě pak stromy, kameny, moře či hory. Často bývá opomíjen volný prostor. Na něm se sice žádného akčního pohybu nedočkáte, ale běh je první věc, kterou by měl traceur zvládnout, než se vrhne na složitější techniky.<br />
<br />
Z tohoto vymezení je vidět, že parkour není extrémní sport, naopak je velice umírněný a podobá se spíše bojovým uměním. Jeho jediným cílem je co největší sebezdokonalení.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqko54JwwOcj7rHtlhcFLDLSeLriMQpn8xwsJyMFDy_zfCUcfePEuqlNQwjyBGnQLM77t8yuioG4Y7rl-7NNyONbZeGE1nA4Ji0-_3x3ZzcHwh3hDT-M1bFro6Jlb1vTvY3veQGWqseRg/s1600/Gabin_skace.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqko54JwwOcj7rHtlhcFLDLSeLriMQpn8xwsJyMFDy_zfCUcfePEuqlNQwjyBGnQLM77t8yuioG4Y7rl-7NNyONbZeGE1nA4Ji0-_3x3ZzcHwh3hDT-M1bFro6Jlb1vTvY3veQGWqseRg/s640/Gabin_skace.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Jedna z věcí, která stále dělá parkour výjimečným ve světě ostatních sportů, je forma jeho předávání. Většina z nás, a rozhodně každý, kdo s parkourem začal před delší dobou, se vše, co zná, naučil sledováním komunitních videí, dříve i čtením fór či s trochou štěstí tréninkem s někým zkušenějším. Takto předané informace pak slouží pouze jako vodítko, veškeré zkušenosti si pak stejně musí vydobýt sám.<br />
<br />
Tato skutečnost může některým lidem připadat silně demotivující. Nemůžeme si přece být jistí, že to, jak zrovna trénujeme, je přínosné. Možná by to šlo jiným způsobem rychleji nebo lépe. Není přece možné být sám svým vlastním trenérem. Určitému typu lidí ale tyto pochybnosti ani nedávají smysl. Pohyb je naprosto přirozená věc a jestliže není mým cílem soutěžit, můžu si dělat, co chci. A právě fakt, že děláme přesně to, co chceme, vede k daleko většímu zápalu a tedy i výsledkům. Atletické tréninky, na které jsem dříve chodíval, trvaly hodinu a půl pětkrát týdně a každý, kdo se jich účastnil, byl spokojený, že každý den trénuje (víkend se samozřejmě nepočítá).<br />
<br />
Po přechodu na parkour, kde čas tréninku nebyl nikým určen a neexistovala závislost na nějaký klub, zázemí či trenéra, se můj čas strávený tréninkem zdvojnásobil a moje nadšení ztrojnásobilo. A takový je v podstatě každý parkourista. Troufám si tvrdit, že všichni ti, kteří trénují již delší dobu, zažili něco podobného, když uviděli první video a v tu chvíli věděli, že parkouru se budou věnovat po zbytek života.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv56PsRw_26vN3lrwtHutAxwHEdO0tOC2GGQHC8uSOc3PjDAY14eJMVXsM7-otArefMb7veKMcCMSDhcmV1joJ5VMYawPg2qcUaKfabdt8xcBHqkkxY1IeRSGtnIWYl94e9x-muXsNPUw/s1600/gabin-profilovka.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv56PsRw_26vN3lrwtHutAxwHEdO0tOC2GGQHC8uSOc3PjDAY14eJMVXsM7-otArefMb7veKMcCMSDhcmV1joJ5VMYawPg2qcUaKfabdt8xcBHqkkxY1IeRSGtnIWYl94e9x-muXsNPUw/s640/gabin-profilovka.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
V dnešní době již existuje mnoho profesionálních organizací zabývajících se učením parkouru a předáváním jeho myšlenek. Ty se ale nijak neoddělují od naší rozsáhlé komunity, jejíž sdílnost a ochota pomáhat ostatním je opravdu nevídaná. Ano, za vedení tréninků požadují peníze, ale žádný z nich se nestal trenérem, aniž by před tím několik let trénoval jen pro sebe a ostatním pomáhal zadarmo a na to nikdo nezapomíná. Díky tomu má kdokoli možnost přijet doslova kamkoli na světě, setkat se s místními parkouristy a může si být jistý, že se mu dostane vřelého přijetí. Nejspíše se okamžitě spřátelí, ostatní jej provedou po místních tréninkových lokalitách a tři z pěti lidí mu nabídnou místo k přespání. Přece nebude platit za hotel, když přijel trénovat. A taková je opravdu nálada na všech trénincích, s čímž jsem se v životě nikde jinde nesetkal. Je až neuvěřitelné, jak může společná činnost vést k takové sounáležitosti.<br />
<br />
Kdokoli má možnost s tréninkem začít a díky dnešním sociálním sítím je velice jednoduché najít další traceury a jít si s nimi zatrénovat. Je to zkušenost, kterou doporučuji každému, i kdyby parkour nebyl jeho vysněnou disciplínou. Je úžasné setkat se s lidmi, kteří dělají tak vágně definovanou činnost a přitom si rozumí, jakoby spolu vyrůstali.<br />
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0Brno, Česká republika49.1950602 16.60683710000000749.0290597 16.284113600000008 49.3610607 16.929560600000006tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-60211224116954694112014-09-09T19:06:00.003+02:002014-09-09T19:06:48.950+02:00CRAFT tým Jablonec na Horské výzvě + exklusivní rozhovor s Maruškou Jiřičkovou<i><br /></i>
<i>Jaká byla Horská výzva číslo 5 v podání Marušky Jiřičkové a Jardy Jisla? Přečtěte si jejich zápisky:</i><br />
<br />
Tak, 1000 mil už je minulostí, pravda splněný cíl hřeje pořád u srdce, ale je potřeba se soustředit na další závod série Rock Point Horské výzvy v Krkonoších.<br />
<br />
Tentokrát jsme s Maruškou byli pod tlakem už v přípravě ....a jasně, ten tlak jsme si na sebe vytvářeli sami. Předchozí závod ukázal, že naše místo je na stupních vítězů, ale je potřeba se dobře připravit. Oba dva jsme doma měli plánky trasy, nastudované převýšení – přípravu jsme nechtěli podcenit ani jeden. Ale jak jsme zjistili, je dost věcí, které je potřeba vyzkoušet a zvážit.<br />
<br />
První cesta v rámci přípravy mířila na Sněžku, na vrcholu jsme byli v půl osmé večer a vyzkoušeli náročný seběh pod lanovkou do Pece, jak se později ukáže, tak zbytečně - přes Sněžku KRNAP závod nepustil. Seběh byl hodně těžký a přišla na řadu otázka použití holí. V Krušných horách jsme viděli spoustu dvojic, že je používají. Hůlky ušetří velké množství síly do kopce a pomohou i v seběhu, ovšem výběr těch správných mi zabral minimálně týden. Je spousta variant, zvážit výhody a nedostatky, nakonec jsem na první místo dal co nejnižší váhu. Do závodu jsme si je nakonec ale nevzali a pak litovali :-) .<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaQmoS9clFln2gbNep-dfk4ce4tk70XCqvtlY8li8VcFq1KZj_DlIBHMSe0Go_p3XgY28x-1tdcY-0YWcWcy8wJxzVekcuoAfmXscMZCQNnY68uJ4tVMZ-vU3OB1nmIj_JdGbKqLeaqYE/s1600/IMG_4939.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaQmoS9clFln2gbNep-dfk4ce4tk70XCqvtlY8li8VcFq1KZj_DlIBHMSe0Go_p3XgY28x-1tdcY-0YWcWcy8wJxzVekcuoAfmXscMZCQNnY68uJ4tVMZ-vU3OB1nmIj_JdGbKqLeaqYE/s1600/IMG_4939.JPG" height="426" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jarda, zdá se, chce vše vidět růžově hned od startu.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Závod tentokrát začal dost zostra a na úvod přišel prudký výběh lesem cca 2 km, kde se ukázalo, že hole jsme měli mít, pozdější vítězové v čele se Zuzkou Kocůmovou si s nimi dost pomohli. Drželi jsme se na dohled této dvojici a na vrcholu úvodního stoupání jsme přitlačili a odtrhli se od dalších mixových dvojiček. V průběhu závodu jsme stále drželi kolem desátého místa v celkovém pořadí, Přišel hodně náročný seběh do Špindlerova Mlýnu s krásným výhledem do rokle Dlouhého dolu, kde jsem Marušku chválil, že v seběhu zrychluje načež mi odpověděla, že se to teprve učí :-).<br />
Ze Špindlu nás čekal výběh obávaných Kozích hřbetů, slunce udělalo z téhle části závodu peklo, ale ukázalo se, že příprava na černé sjezdovce udělala své a když jsme míjeli některé mužské soupeře vypadali jako hadrové panenky a neměli morál se nás zachytit.Hodně těžké bylo se nahoře rozeběhnout, nohy byly jako kámen a bedra, která jsme si chtěli zpevnit tejpy, ale před startem na to nevzpoměli, bolela jako čert.<br />
Už jsme před sebou viděli střechu Luční boudy a ta byla jak magnet, věděli jsme , že tam je občerstvovačka. Na Luční jsme se dověděli, že do cíle to je už jenom 7 km a dostavil se zase ten pocit - medaile je na dosah. Dlouhý seběh z velké části po asfaltu, už je pro mě jen pohoda, Maruška tentokrát trpí, ale běží jako vždy stále – vidina toho opojného pocitu v cíly ji nutí ignorovat velkou bolest nohou. Některé mužské dvojice se ještě těsně před cílem ženou před nás, ale to už nás nezajímá – splnili jsme cíl a zvládli jsme i tlak po úspěšných Krušných horách.<br />
Překvapilo mě, že některé dvojice nedobíhají do cíle společně – ignorují smysl tohohle měření sil a to je spolupráce, získání společných zážitků, radosti, bolesti …<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8fkW2q69CUXjP74j0xvgsW79HDp23A6EJglCzuZRgGl0SIiNL-ddGsmKs1GIszg8A-TRJAba285_Aodwj3pFEKDcp69SpYY7kN4Ncw-tBfDJO-ilzPRDt9Y6oHE4ct8M4uXURT5sowRg/s1600/IMG_5259.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8fkW2q69CUXjP74j0xvgsW79HDp23A6EJglCzuZRgGl0SIiNL-ddGsmKs1GIszg8A-TRJAba285_Aodwj3pFEKDcp69SpYY7kN4Ncw-tBfDJO-ilzPRDt9Y6oHE4ct8M4uXURT5sowRg/s1600/IMG_5259.JPG" height="422" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Gratulujeme!</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3XjLgQ7873Oe1YoB6LqcVOIMGq6MvQzfuGeZ9zPjhd-Vgm6nXraWWRAFEkwYxdNY_JsNoXuuzWYw4p4WSZErlS6tIIVOltbtsSGPiu3fed4lNEzFGft-EmAq6E0i5wz16bx9KwU8Q_Rg/s1600/IMG_5262.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3XjLgQ7873Oe1YoB6LqcVOIMGq6MvQzfuGeZ9zPjhd-Vgm6nXraWWRAFEkwYxdNY_JsNoXuuzWYw4p4WSZErlS6tIIVOltbtsSGPiu3fed4lNEzFGft-EmAq6E0i5wz16bx9KwU8Q_Rg/s1600/IMG_5262.JPG" height="422" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Porážka od bývalé reprezentantky v běhu na lyžích Zuzky Kocumové není žádná ostuda.</td></tr>
</tbody></table>
Po takto zvládnutém závodě se objevují nové výzvy. Jak říkala Maruška u celkového vyhlášení seriálu Horské výzvy: “Tu skleněnou věc chci a příští rok si pro ni doběhneme„ … poháry pro celkové vítěze a nejlépe na distanci 66 kilometrů.<br />
Pocity po závodě jsou opojné, mimo radosti z běhu a krásy přírody nic neexistuje …. najednou je člověk smutný, že příští víkend ten závod není znovu a v kalendáři hledá podobnou akci. Vzniká tu určitě krásná závislost.<br />
Závodů se objevuje dostatek a mezi nimi opět vyčnívá Horská výzva, ale tentokrát je to 24-hodinovka z Koutů nad Desnou na Dlouhé stráně – nádherná příroda a brutální kopec ...uvidíme.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_neFRDgmyXzv9hyShBNARJxnoxVhQ-8x1DICbVXgxKxhd0E4Cd2u69SLW-oLCUN1V3Z_v3zg3wKax7WKmo6Tmbju-b_zCaKKw96DTsNe55Uu2lavsMLgaBoiCikditTpdcUDPiIQ-65M/s1600/IMG_0100.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_neFRDgmyXzv9hyShBNARJxnoxVhQ-8x1DICbVXgxKxhd0E4Cd2u69SLW-oLCUN1V3Z_v3zg3wKax7WKmo6Tmbju-b_zCaKKw96DTsNe55Uu2lavsMLgaBoiCikditTpdcUDPiIQ-65M/s1600/IMG_0100.JPG" height="150" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSBwHysclaUHvTxxHKYRFXh-hkxuixIGxckyHKgXinBe-mK23TFV3ZUBZWQ1oTi-Y1JYFbFDFlKbqXAip8c3B3Lf6JMvjJTikXjzx-O8Hd4ivL5_f74EWj5Cn9Om3jBtG20DFq9Ykh9Qo/s1600/Maru%C5%A1ka02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSBwHysclaUHvTxxHKYRFXh-hkxuixIGxckyHKgXinBe-mK23TFV3ZUBZWQ1oTi-Y1JYFbFDFlKbqXAip8c3B3Lf6JMvjJTikXjzx-O8Hd4ivL5_f74EWj5Cn9Om3jBtG20DFq9Ykh9Qo/s1600/Maru%C5%A1ka02.jpg" height="150" width="200" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>A ještě přidáváme rozhovor s Maruškou Jiřičkovou o tom, jak jednoduše začít s dlouhými běhy. Zpovídal Jarda Jisl:</b></div>
<br />
<span style="color: #0b5394;">Jarda: </span><i>Pohodlně se usaď a ať to k něčemu vypadá :-D</i><br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Maruško, vím, že jsi začala běhat před 11 lety, co tě k tomu vedlo a jak vypadal tvůj start do běžeckého světa?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">Maruška:</span> I když pocházím ze sportovní rodiny, nikdy jsem se nevěnovala žádnému sportovnímu odvětví naplno. Byla jsem ten typ „od všeho trochu, ale nic pořádně“. Život na ruby celé rodiny obrátila máminčina těžká nehoda na kole. Já jsem hledala ventil, jak překonat bolest, že máma už nebude nikdy jako dřív a našlo ho právě v běhání. Začínala jsem indiánským během ve sešjmadaných teniskách a vytahaném tričku, domů se vracela rozlámaná a sotva popadající dech, ale od samého začátku mi právě tenhle pocit dělal dobře. Postupně jsem z běhu vytěsnila chůzi, prodlužovala čas, začala číst články o běhání i o výživě. Uvědomila jsem si, že z běhu se stala závislost :-).<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span><i><b>Co tě přimělo běžet první závody?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Běhání je pro mě od samého začátku hlavně prostředek, jak si vyčistit hlavu a posílit tělo i ducha. Občas si do mě někdo rýpl, jestli mě pořád baví honit srnky po lese a proč si nezkusím taky nějaký závod. Ta myšlenka ve mně asi trochu zahnízdila, protože jsem začala přemýšlet o tom, jak na tom jsem v porovnání s ostatními běžci. Pak jsem v novinách četla o závodech v běhu přes tanvaldský Špičák, ukecala pár kamarádů, abych v tom nebyla sama a šla do toho. Atmosféra byla úžasná.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGo7u3Xo53_mqzGj34RgSz6rPmyk7bdgYVt3kqMeL01gR3Z8HXsAM92j5RCf09i70iZxJ1NU5cGMle_U25COjSbJZ_i42XXHq5pyNu81qUxA5d8mQ_h6Xy6telSOP_eXqR6V5JuDCdZZE/s1600/Maru%C5%A1ka01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGo7u3Xo53_mqzGj34RgSz6rPmyk7bdgYVt3kqMeL01gR3Z8HXsAM92j5RCf09i70iZxJ1NU5cGMle_U25COjSbJZ_i42XXHq5pyNu81qUxA5d8mQ_h6Xy6telSOP_eXqR6V5JuDCdZZE/s1600/Maru%C5%A1ka01.jpg" height="424" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Maruška je na "bedně" jako doma.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Jak se změnil tvůj pohled na samotné běhání po prvních závodech?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Zjistila jsem, že pokud má člověk alespoň trochu soutěživého ducha, závody ho posunou jaksi do dalšího „levelu“. Atmosférou, kterou závody přinášejí, a vším tím šrumcem okolo jsem dostala úplně nový náboj. Ochutnala jsem blažený pocit stát na bedně a „chytla slinu“ :-).<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J: </span><i><b>Kolik času v současné době věnuješ běhu?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Čím dál víc. Když porovnám své začátky, kdy jsem běhala dvakrát týdně dvacet minut, tak dnes už jsem na trase pětkrát i šestkrát do týdne - pokud mám čas. Od toho se vše odvíjí, protože musím skloubit pracovní povinnosti i ty rodinné. Stává se, že někdy se k běhání nedostanu celý týden, ale popravdě mě občas přemůže i obyčejná lenost, kdy si raději zalezu do postele s pěknou knížkou.<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Jak velká změna pro tebe byla, když jsi zkusila dlouhý běh?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> To, že jsem si zkusila dlouhý běh, vděčím především Jardovi Jislovi, který mi nabídl účast na Horské výzvě dva dny před startem a rozhodnutí, zda to zkusím, muselo padnout během pár minut. Byl to ten moment, když jsem zrovna rychleji mluvila, než přemýšlela a teprve později jsem uvažovala, zda na to mám, jestli to vůbec uběhnu. Uvažovala jsem, co všechno se může na trase stát a v neposlední řadě jsem to nechtěla Jardovi pokazit. Strategie hodit do vody a nechat plavat se ukázala jako dobrý nápad, Horská výzva dopadla skvěle, já objevila krásu dálkových běhů a našla se v nich.<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Popiš mi trošku pocity, které zažíváš na startu, při závodě a po proběhnutí cílem?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Nevím, jestli ty pocity se vůbec dají „hodit“ na papír. Já jsem obrovská trémistka, mísí se ve mně obrovská natěšenost, která se záhy mění v obavy, zda to zvládnu a jak to zvládnu. Největší nápor adrenalinu cítím pár minut před startem, kde už všichni závodníci stojí na čáře. V průběhu závodu se snažím udržet takové tempo, aby se mi běželo dobře, ne vždy se to ale povede. V náročných výstupech, které jsme absolvovali s Jardou na Horské výzvě v Krkonoších, jsem se uvařila na prvním kopci a zbytek trasy se dost trápila. To byly momenty, kdy jsem si říkala, co tam proboha vlastně dělám :-). O to větší je pak radost v cíli, kde i přes bolest a únavu urveš místo na bedně a bereš to jako další krůček k tomu, zkusit zase něco náročnějšího.<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Vytvořila už sis nějaký sen spojený s během nebo se závoděním?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Jsem naprosto unesená skyrunningem. Jak nádherné je spojení běhu po vrcholcích hor, kde běžec musí mít téměř dilema, zda závodit, nebo se kochat nádherou horské scenérie. V Čechách bohužel pro takový typ závodu nemáme podmínky, ale bylo by krásné zkusit si například Marathon du Mont Blanc. Pro mě je to ale zatím opravdu hodně vzdálený a odvážný sen.<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Jak vnímáš lidi, které potkáváš na závodech, co jsou podle tebe zač?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Hrozně pozitivně. I kvůli těmto lidem se mi líbí atmosféra závodů, protože je tam banda nadšenců, které baví stejná věc. Na trati jsou sice všichni soupeři, ale v cíli si podávají ruce a baví se spolu, i když se vidí poprvé v životě. Běžné problémy si nechávají doma a na závodech řeší trať, vybavení, výkony, dojmy…<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Co vybavení, jak holka řeší věci jako je funkčnost a kvalita věcí na běh?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Když pominu kvalitní boty, které jsou základ, tak myslím, že každý bez rozdílu pohlaví mi dá za pravdu, že jakmile na sebe jednou navlékne funkční tričko, už se jen těžko bude vracet k tomu bavlněnému. Vývoj materiálů jde hodně dopředu, rychlost ti sice nezvýší, ale pohodlí při sportu stoprocentně. Je znát, že hodně lidí (včetně mně :-)), řeší i vzhled běžeckého oblečení. Já jsem například vyzkoušela běžeckou sukýnku a jsem z ní nadšená. Nejen že se v ní dobře běhá, ale i prostě hezky vypadá.<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Jak se díváš na vznikající běžecké kluby, neměla bys chuť se vrhnout i tímto směrem a ukázat ženám, že účastnit se závodů je zábava a ne nelítostný boj, jak to některé vnímají?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Běh prožívá v poslední době obrovský boom. Běhají snad úplně všichni a já doufám, že tenhle trend vydrží co možná nejdéle. Běžeckým klubům (a těm dámským obzvlášť) hrozně fandím nejen kvůli samotnému běhání, ale vidím to jako způsob, jak poznat nové lidi a odpočinout si od běžných povinností. Zkušenosti ze závodů teprve sbírám, ale zatím mohu říct, že nelítostné boje (alespoň mezi ženami :-)) se na závodech rozhodně nekonají :-).<br />
<br />
<span style="color: #0b5394;">J:</span> <i><b>Jaké závody máš ještě letos v plánu a co na příští rok?</b></i><br />
<span style="color: #990000;">M:</span> Letos se těším na účast prvního ročníku běžecké Jizerské 50, nebo třeba Janovské 11 a 19. Ale jako velkou výzvu vidím 24 hodinovku v Jeseníkách, kterou zvažujeme s Jardou Jislem. Bude se konat 1. listopadu a to bude opravdová zkouška jak fyzičky tak možná ještě více pevné vůle. Na příští rok bych ráda pokračovala v seriálu Horské výzvy na trati long.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-27571477083424550762014-08-04T12:20:00.000+02:002014-08-04T12:50:35.950+02:00Ten závod je opravdový život<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4aiUk_x1B6o7vF2CZ1hFnbie7BZ75cBsTTBAb6IV6wDEFrAkzxpduw_wwIRivLO435wVBEmiEfkoduyYCslyBAhyphenhyphenxIAfLMJzLXZsVja7ybhdk7oQOkXD8QXS4sFOa_WhVCUKyBTNSIuY/s1600/IMG_0068.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4aiUk_x1B6o7vF2CZ1hFnbie7BZ75cBsTTBAb6IV6wDEFrAkzxpduw_wwIRivLO435wVBEmiEfkoduyYCslyBAhyphenhyphenxIAfLMJzLXZsVja7ybhdk7oQOkXD8QXS4sFOa_WhVCUKyBTNSIuY/s1600/IMG_0068.JPG" height="320" width="213" /></a></div>
<b><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Jarda Jisl: CRAFT 1000 Miles Adventure Czech – Slovak 2014</span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">-můj vrchol letošní koloběžkové sezony </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">-extrémní závod bez zabezpečení, dlouhý 1650 km, s převýšením cca 40.000 metrů ( 5x na Mt. Everest ) start v Hranicích u Aše s cílem v nejvýchodnější vesnici na Slovensku – Nové Sedlici, vedený terénem našich a slovenských hor </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"> Craft 1000 miles je závod, který Vás buď posune v životě o patro výš a nebo srazí do podpalubí a donutí si to zopakovat. Letos mi došlo, že zkušenosti z loňského ročníku jsou super, ale nic neznamenají … Materiál vyladíte (s neocenitelnou pomocí p. Mirka Tomeše ), víte co si máte vzít s sebou, co bylo loni navíc, kolik kilometrů jste schopen denně zhruba ujet …. Ale každý další ročník je jiný, přinese něco nového, jenom ta každodenní dřina a utrpení zůstává. Je to závod, kde za jeden den prožijete příběhy, které v běžném životě plynou týdny. Když se vrátíte, chcete to všechno vyprávět, ale je to přehršel zážitků, které když nezažijete, nepochopíte. Ten závod je opravdový život.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSQfKNCdzoCKsvrKZufda11jEpryrFdCEe-pzQk-MexI0pWS_4KrQv0k7CZpK0GetRGdzmvMCz-nQ1CUZe5wGYQoQMAjJ0NAIB170dv8DTIQcWDRY9dB2qSD6mNOr-BMam537xPPDu97M/s1600/jarda_1000miles02.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSQfKNCdzoCKsvrKZufda11jEpryrFdCEe-pzQk-MexI0pWS_4KrQv0k7CZpK0GetRGdzmvMCz-nQ1CUZe5wGYQoQMAjJ0NAIB170dv8DTIQcWDRY9dB2qSD6mNOr-BMam537xPPDu97M/s1600/jarda_1000miles02.jpg" height="320" width="240" /></a><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Letošní ročník jsem zahájil ve velkém stylu a denní dávku kilometrů posunul k metě 150 km. V první čtvrtině závodu jsem se pohyboval kolem 40.místa mezi 120 startujícími, kde drtivá většina jsou bajkeři. Jak se ukázalo později byl to moc ostrý start, v levé noze se vytvořil zánět ve svalu a na řadu přišly tejpy, které problém zmírnily. Ale 1000 kilometrů do cíle znamenalo každodenní boj sama se sebou. Zvažoval jsem každý den, jestli pokračovat a nebo sklonit hlavu a vrátit se domů. Velkou podporou byly přicházející esemesky od lidí, kteří mi fandili a podporovali mě. Každý den jsme po telefonu s mojí spolusouputnicí z Horské výzvy řešili moje strasti na trati. Její návštěva v Krkonoších a společná snídaně v místní pekárně byla dostatečnou motivací pokračovat. Postupoval jsem den po dni. Někdy s pocitem že ještě hodinu pojedu, jindy že budu zatím jen tlačit, musí se to přece zlepšit.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="clear: right; float: right; font-family: Trebuchet MS, sans-serif; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"></span></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">V polovině závodu, kde část startovního pole končí, buď plánovaně a nebo třeba vidí, že jejich dovolená je na tento závod krátká, jsem si otevřel „ ordinaci“ a ošetřil (zatejpoval) desítku soupeřů s myšlenkou, že mě asi porazí, ale o to je větší motivace s nimi bojovat.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnrW6GgXSQ6D9NsVIBQxBA6E32ps_ltNBl6-iOczvAn-PaMcLBfgannmahRi14Mdu0-2x-62pORhyTSVmf44dTa1x7jY592TUUoqipwzSF32-mJwOWJ0jXl_tAR0IOcMWobT8RVnxGK3g/s1600/jarda_1000miles04.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnrW6GgXSQ6D9NsVIBQxBA6E32ps_ltNBl6-iOczvAn-PaMcLBfgannmahRi14Mdu0-2x-62pORhyTSVmf44dTa1x7jY592TUUoqipwzSF32-mJwOWJ0jXl_tAR0IOcMWobT8RVnxGK3g/s1600/jarda_1000miles04.jpg" height="225" width="400" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Druhá polovina závodu ukázala, jak je příroda silná a „ otec závodu“ Honza Kopka bezcitný. Lesní polomy na Slovensku znamenaly rozježděné louky a lesní cesty od těžařů. Vytrvalý déšť z nich udělal ledové bahenní lázně, kdy i ve dvaceti stupních se mnou lomcovala zimnice a tělo bylo na hraně možností. V tu chvíli si člověk musí sednout, uklidnit se a dokola si opakovat, že cíl tohoto závodu je DOJET. Krása slovenských hor mi opět vlila sílu do žil. Slovenské brody přes řeky ji vzápětí zase sebraly, protože ledová voda zanícené noze kupodivu nepřidala.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmqFBBVN6EvyKlF__DqaVyvCIBxCTu4UNJSicCmfnPSICGByucI-JjklFZvxfFUdn5QX8F5VgxyJRgbWVFc85_chSLVDcL3zlQNnNI72SEyHpD5KfmrkdLCVn645fFkuqCilj3DVpHFAw/s1600/jarda_1000miles01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmqFBBVN6EvyKlF__DqaVyvCIBxCTu4UNJSicCmfnPSICGByucI-JjklFZvxfFUdn5QX8F5VgxyJRgbWVFc85_chSLVDcL3zlQNnNI72SEyHpD5KfmrkdLCVn645fFkuqCilj3DVpHFAw/s1600/jarda_1000miles01.jpg" height="150" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDE86cgDutHrosdFO27ru7b0FxgDQ_c_dYRR9FToe7vyGNom8IpmXhQvMlVZBsJzVBQo9P1OqB52_EUjfcoLZifaDg5nzPwlRzgyb1rwN_nCiIJNcfb7YlC2Cbjeyv9P1-osVClQdupeI/s1600/jarda_1000miles03.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDE86cgDutHrosdFO27ru7b0FxgDQ_c_dYRR9FToe7vyGNom8IpmXhQvMlVZBsJzVBQo9P1OqB52_EUjfcoLZifaDg5nzPwlRzgyb1rwN_nCiIJNcfb7YlC2Cbjeyv9P1-osVClQdupeI/s1600/jarda_1000miles03.jpg" height="150" width="200" /></a></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Poslední desítky kilometrů jsou nejdelší, najednou jako by se všechno strašně dlouho táhlo a hodina trvá věčnost.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Když jsem vjel do cíle, nevěděl jsem jestli se radovat nebo brečet. Byl to nejtěžší závod mého života, otázkou zůstává jestli mám stále dostatek chuti , odvahy a v </span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">neposlední řadě šílenství se do toho ještě někdy pustit. Sen jsem si splnil – jsem první kdo na koloběžce dokončil závod Craft 1000 miles z východu na západ i ze západu na východ. Ale mohl bych být první na kolobce, kdo jel třikrát, desetkrát...</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Craft 1000 Miles: Jarda Jisl - 40. místo, čas 14 dní 16 hodin 55 minut a nový traťový rekord!</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvyrc4HUzN60u6PwOZ7HcOuaEZpeISB-_5UQLTKMmPQ08SGo4lpx6b_m4EHgVTNO61p7GPnPQs6GQLlki4G2_9CRxQyTcDU2DNmST_o_xr1ge2FhrH66OmBVgepcF2dXkl-Q_Fsyj-j-A/s1600/JK_14-07-14_DSC_0423.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvyrc4HUzN60u6PwOZ7HcOuaEZpeISB-_5UQLTKMmPQ08SGo4lpx6b_m4EHgVTNO61p7GPnPQs6GQLlki4G2_9CRxQyTcDU2DNmST_o_xr1ge2FhrH66OmBVgepcF2dXkl-Q_Fsyj-j-A/s1600/JK_14-07-14_DSC_0423.jpg" height="263" width="400" /></span></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Příští akce je další díl seriálu Rock Point Horská výzva s Maruškou Jiřičkovou, tentokrát z Krkonoš, kde nám stojí v cestě vrchol Sněžky - doufáme, že zlatý :-)</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">A ještě seznam videí na YouTube, kde je letošních 1000 mil zachyceno:</span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<iframe align="center" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="//www.youtube.com/embed/videoseries?list=PLJnQlQfSsgyn1EjDw0HMJZd8K0KrhPwYR" width="560"></iframe><br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
<!-- Blogger automated replacement: "https://images-blogger-opensocial.googleusercontent.com/gadgets/proxy?url=http%3A%2F%2F2.bp.blogspot.com%2F-h8N3x6wzFbc%2FU99WablJP-I%2FAAAAAAAAAO0%2FGI66SsFL0Ok%2Fs1600%2Fjarda_1000miles02.jpg&container=blogger&gadget=a&rewriteMime=image%2F*" with "https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSQfKNCdzoCKsvrKZufda11jEpryrFdCEe-pzQk-MexI0pWS_4KrQv0k7CZpK0GetRGdzmvMCz-nQ1CUZe5wGYQoQMAjJ0NAIB170dv8DTIQcWDRY9dB2qSD6mNOr-BMam537xPPDu97M/s1600/jarda_1000miles02.jpg" -->Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-48014570992973337052014-07-30T16:41:00.000+02:002014-07-30T16:43:59.431+02:00Poprvé na Transalpu<div class="tr_bq">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Pod patronací Craftu vyrazila dvojice Tomáš Čada a Marek Müller zdolat jeden z nejtěžších bikových etapáků v Evropě - Craft BIKE Transalp. Tady jsou jejich zážitky:</span></div>
<blockquote class="tr_bq">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Nikdy mě ani nenapadlo, že bych jel Transalp, asi nejznámější a nejlíp obsazený bajkový etapák dvojic v Evropě. Start v německém Oberammergau a cíl za týden na Lago di Garda. Drahý, těžký, logisticky náročný a navíc sehnat parťáka pro tuto akci se zdálo být problém. Po loňským Bike challenge mě ale Mára, se kterým jsem to jel, nahlodal, když nadhodil, že by jel příště někam jinam. Co třeba takhle Craft Bike Transalp? Napadlo mě zeptat se na možnost startovat za hlavního sponzora závodu Craft, jehož oblečení v Redpointu úspěšně prodáváme. Kupodivu se jim náš nápad líbil a vyšli nám vstříc, dokonce i sadu oblečení jsme dostali. Další část oblečení nám poskytl Cannondale, když už jsme oba chtěli jet na kolech Flash 29 od této značky. Vše jsme posháněli a formu vyladili, jen řidič, kterej by to s námi absolvoval, nám chyběl. Do odjezdu zbývalo 10 dní, když se ozval Jirka, že se doslechl, že někoho hledáme na tejdenní vejlet do Alp. Slovo dalo slovo a v pátek 18. července navečer jsme vyrazili Márovým galaxy s bydlíkem v závěsu. Nad ránem jsme na místě, trochu jsme se vyspali, zaregistrovali, rozjeli a po pasta párty šli na kutě. </span></blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVtQLWPUO_0C72LOQNMmt1VQ8hTuX0HMQTX0oKot34P8DCzhsm5dZKMpw4kGTv5gW2hVk7D4NkWz9LNdKKEEw-KPspZpgFRwt0uIW4CUutGMsAIoaAzga_mW_exg8wBiVu5hMvTx9cveE/s1600/P1050635.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVtQLWPUO_0C72LOQNMmt1VQ8hTuX0HMQTX0oKot34P8DCzhsm5dZKMpw4kGTv5gW2hVk7D4NkWz9LNdKKEEw-KPspZpgFRwt0uIW4CUutGMsAIoaAzga_mW_exg8wBiVu5hMvTx9cveE/s1600/P1050635.JPG" height="240" width="320" /></a></div>
<blockquote>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Neděle – v 7 budíček, snídaně příprava kola a věcí sebou. V 9 do startovního koridoru, který už byl skoro plný a v 10 se vydáváme na trať. Je vedro a dusno a nás čeká 97 km s 2200 metry převýšení. Úvodních 30 km se jede po asfaltu docela slušný tempo za autem jedoucím vepředu. Jede to všechno pohromadě a na 15. km jdu asi ve 30 km rychlosti k zemi, když mě zprava sejme kolega šněrující v balíku. Kola jsem se nepustil, tak to dopadlo docela dobře. Rovnám sedlo a kontroluji ztráty. Vypadá to, že vyhodím jen rozervané kalhoty, dres a rukavice. Než jsem se zvedl, tak nás předjelo asi 200 lidí, Mára čeká a jede mi špici. V nájezdu do terénu je zácpa, tak slézáme s kola a asi 10 minut čekáme, než se to v singlu rozjede. Nejede se mi nijak dobře, ale dělám, co můžu. Na 50.km první bufet, doléváme bidony a na 60. km najíždíme do největšího kopce dne. Začíná to mírně a docela mi to jede. Na 71. je druhý bufett a kopec přitvrzuje. Dávám nejlehčí, co mám, poslední část z velké části strkám, zatímco Mára jede a stoupáme spolu s ostatnímí do 1800 metrů. Následný sjezd a roviny do cíle už jsou v pohodě. Dokonce nám i trochu sprchlo. Před večeří při důkladné prohlídce zjišťuji, že mám na rámu prasklou zadní vzpěru. Jirka mi nabízí svého simplona, tak neváháme a přestrojujeme to, co jde, abych měl v pondělí na čem jet do Neuders.</span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"></span></blockquote>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghN1QJzgZIIX6FLVqbMLIeIRNb6KKNArn5CtL0jGDp6HAWRPOQ11UtFunEZGe3RiEgS3Unsvsofx0Hd5w0j1nJ7FdwodpVxanGPuhqhF3vinNCs56-Mrqc1-npA58uisJsitd2IvpGw0Y/s1600/P1050639.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghN1QJzgZIIX6FLVqbMLIeIRNb6KKNArn5CtL0jGDp6HAWRPOQ11UtFunEZGe3RiEgS3Unsvsofx0Hd5w0j1nJ7FdwodpVxanGPuhqhF3vinNCs56-Mrqc1-npA58uisJsitd2IvpGw0Y/s1600/P1050639.JPG" height="150" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLrJNCgQDKG0SHeWMJHoYSbI1i8c8CYSj6Ha9glEknIRp-WzmrlZDM92fnasxsK73U8hnZeC7hcyAOILsfX_oxiSybgeIweI8ZujqvLVqGn2CYVl9K1M4hKwY1vtvEkL5uw7RGz_XWMwU/s1600/P1050695.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLrJNCgQDKG0SHeWMJHoYSbI1i8c8CYSj6Ha9glEknIRp-WzmrlZDM92fnasxsK73U8hnZeC7hcyAOILsfX_oxiSybgeIweI8ZujqvLVqGn2CYVl9K1M4hKwY1vtvEkL5uw7RGz_XWMwU/s1600/P1050695.JPG" height="150" width="200" /></a></div>
<blockquote>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">OČISTEC DO NEUDERS</span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">V pondělí vstáváme o půl sedmé, je zataženo, ale neprší. Moc jsem toho nenaspal, odřeniny, spáleniny a naraženiny docela bolí. Po vydatné snídani začíná pršet a déšť se s blížící devátou hodinou postupně mění v liják. Jedeme na čáru na poslední chvíli a řadíme se do třetího bloku. Dnes nás čeká 86 km a 3 zásadní kopce s celkovým převýšení 2900 metrů. Po krátkém sjezdu následuje 20 km dlouhé stoupání, zpočátku po asfaltu, takže je to jenom o wattech. Těch moc neušlapu, tak se plácáme někde kolem stovky. Do kopce to docela jde ale v 1800 metrech je maximálně 10°C, prší a fouká. Ve sjezdu mrzneme, dole oblíkáme aspoň pláštěnky, občerstvujeme se a pokračujeme vstříc dalšímu kopci. Je strmější, ale má jen 8 km. Dolů je opět kosa jako sviňa, přejezd po silnici do Švýcarska, občerstvovala a tunelem zpátky do Rakous, kde na 76. km začíná poslední kopec. Konečně se mi to trochu rozjíždí a posunujeme se o docela dost míst dopředu. Zdá se, že už toho mají všichni dost. V závěrečném sjezdu do cíle předjedem ještě pár dvojic včetně první ženské. Ty baby jsou fakt dobrý… Po 4 hodinách a 53 minutách dojíždíme 12. v kategorii a posouváme se na 73. místo celkově a 13. v masters. Vítězný tým Centurion Vaude 2 ve složení Geismayer – Genze to dal za neuvěřitelné 3 hodiny a 40 minut. Teplá polévka, teplý jonťák a rychle na lanovku, kde budeme bivakovat. Ze záchodů si děláme sprchu, a hned je nám líp. Na pasta party jedeme lanovkou do 2200 m, což je super zážitek výletní i gastronomický. Na mítinku se dozvídáme, že do úterní 100 km dlouhé etapy s převýšením 3300 metrů a cílem v italském Naturns startujem už v 8 hodin … </span></blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMUsXZwN8bjmxbN82liOhcZbmow3djQycUSUlshqVRCiw6b0TNUeWWSHIozz2JnCY0XPlIzD4V6itIcS2FSVEC-QVFiSEklvXno1NgT6Dyg49whWCoLIAkgahRL_Z9FteXbJdNZvOzczs/s1600/P1050721.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMUsXZwN8bjmxbN82liOhcZbmow3djQycUSUlshqVRCiw6b0TNUeWWSHIozz2JnCY0XPlIzD4V6itIcS2FSVEC-QVFiSEklvXno1NgT6Dyg49whWCoLIAkgahRL_Z9FteXbJdNZvOzczs/s1600/P1050721.JPG" height="150" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirU1TJaZ4p2klIQ0ox8-2E8yQ3YlK8-Uzf7pYP8y7XTLe3Dk6vFlD5H6CwR-B8UuK0JFoZX0M9kcH0JOC-D5A7l02z4PaEdgfIXpO1-4mTafNdxogVDCXfBy_Zew9faQHLzBdYIYD79p0/s1600/P1050733.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirU1TJaZ4p2klIQ0ox8-2E8yQ3YlK8-Uzf7pYP8y7XTLe3Dk6vFlD5H6CwR-B8UuK0JFoZX0M9kcH0JOC-D5A7l02z4PaEdgfIXpO1-4mTafNdxogVDCXfBy_Zew9faQHLzBdYIYD79p0/s1600/P1050733.JPG" height="150" width="200" /></a></div>
<blockquote>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">KRÁLOVSKÁ ETAPA</span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Úterní etapa Trans Alpu je nejdelší a má největší převýšení, proto se startuje o hodinu dřív. Ráno pro změnu prší a 11°C není žádné vedro. Otázka je jak se obléct, většina startujících, včetně nás, vyjíždí v pláštěnkách. Startujeme ze 1400 m a čekají nás tři velké kopce s vrcholy kolem 1800 m a většinu času se budeme pohybovat nad 1000 m. Podle průběžného pořadí máme druhý startovní blok, tak přijíždíme až na poslední chvíli. Hned první stoupání má přes 20%, což natahuje startovní pole do nekonečného hada. V naší skupině jsou i tři nejlepší ženské týmy a několik mixů, které vůbec nejedou špatně. Závodí se už tady o to, kdo ve skupině zůstane a kdo ne. Kupodivu se neochlazuje, spíš naopak, začínáme vařit, ale první dva vrcholy ještě přejíždíme v rozepnutých pláštěnkách. Na 40. km je první občerstvovala, kde čeká Jirka a holky od High Tool Boys, takže odhazujeme pláštěnky a pokračujeme jen v dlouhých dresech. Oteplilo se a vaříme se ve vlastní šťávě v každém kopci, které se střídají se singltreky a cyklostezkami. Poslední kopec jedeme hodinu a 15 minut a já melu z posledního, naštěstí mě Mára občas popotáhne nebo potlačí a hned je to veselejší. Závěrečný sjezd a rovinku do cíle v Naturns už jsem v pohodě. Ještě stihneme jeden tým před cílem přespurtovat a je z toho po 5 hodinách a 54 minutách 13. místo v masters. Stejnou pozici jsme udrželi i v celkovém pořadí a v absolutním se posouváme na 70. příčku. Dnes </span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">vyhrál tým Centurion Vaude 1 (Kaufman – Kies) za 4 hodiny a 33 minut. Kristián Hynek s Albanem Lakatou dojeli druzí s minimální ztrátou a drží i druhé místo celkově. Odpolední činnost se už pomalu stává rutinou, najít místo pro karavan, umejt kola a sebe, něco pojíst, vysprchovat, tentokrát i s bazénem gratis, připravit kola na další den, zajít na pasta párty s vyhlášením výsledků a v deset jít spát. Oblečení jsme tentokrát svěřili do prádelny, kterou zajišťuje titulární sponzor závodu Craft. Dobrej nápad… </span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"></span></blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHTVGgimeF8rHKNnGTMLUAVJnQseKr4b8fgLsSYfLp5__5Sr8zUrvgFkvMOop580BbqsoPhR999KtiBHhFLixEOFU-PrcJMSkKeF_hALNpz8yMFnBUFla8WhF4nAVc7wstcwnT-IpJVo8/s1600/P1050737.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHTVGgimeF8rHKNnGTMLUAVJnQseKr4b8fgLsSYfLp5__5Sr8zUrvgFkvMOop580BbqsoPhR999KtiBHhFLixEOFU-PrcJMSkKeF_hALNpz8yMFnBUFla8WhF4nAVc7wstcwnT-IpJVo8/s1600/P1050737.JPG" height="150" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGVm1-7M9Pw9WFYsxRE9xPpG4Gw1RWnkTUEV314UeOxktuOopDPjZ8MWez6zzdesS8S1WGew93QNVh3pW7XfIQhIszvD6YAl5aH22y19S7zQgbh37gzhfwek0vcfy1hJhZTy96fUlFG1k/s1600/P1050750.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGVm1-7M9Pw9WFYsxRE9xPpG4Gw1RWnkTUEV314UeOxktuOopDPjZ8MWez6zzdesS8S1WGew93QNVh3pW7XfIQhIszvD6YAl5aH22y19S7zQgbh37gzhfwek0vcfy1hJhZTy96fUlFG1k/s1600/P1050750.JPG" height="150" width="200" /></a></div>
<blockquote>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">ČTVRTÝ DEN NA TRANSALPU</span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Středeční čtvrtá etapa má 73 km s převýšením 2600 metrů z čehož 1700 m nastoupeme až v posledním kopci, kterej má 30 km. Tentokrát se startuje ve třech vlnách v 5 minutových intervalech, aby se to na singlech neucpávalo, což se nakonec stejně dělo. Vyjetou máme první vlnu, ale stojíme až na konci, protože jsme nějak nestíhali. Hned první kopec dělí startovní pole před následujícími singly. Pohybujeme se na nás docela vepředu, ale na 20. km Mára trefuje bokem nějakou trubku a chvíli se z toho vzpamatovává. Posílá mě napřed a sjíždíme se až na 26. km na 1. občerstvovačce, kde začíná téměř souvislé stoupání s nejvyšším bodem 2000 m na 62. km. Něco takovýho jsem ještě nikdy nejel a je to nářez. V nejprudším místě tlačíme asi kilometr v suti. Držíme se s vedoucí ženskou dvojkou a nebejt Máry, kterej mi pomáhá, bych je asi neuvisel… Druhá občerstvovačka je na 47. km a máme toho oba dost. Mára se za chvíli vzpamatuje, ale já se trápím až na vrchol a pár dvojic nás tady předjelo. Krásné výhledy a vrcholové singly jsou odměnou za vynaložené úsilí. U jedné horské chaty proti nám stojí dlouhosrstý býk se skloněnou hlavou a naštvaně bučí. Turisté to fotí a my ho radši objíždíme velkým obloukem. Na posledních 10 km do cíle se střídají singly a rychlé šotoliny a vše zakončuje závěrečný tříkilometrový enduro sjezd do cíle, za který by se nestyděl ani Véna. Do městečka Sarnthein přijíží jako první dvojice Centurion Vaude za 3 hodiny a 26 minut. My se cestou dolů posouváme o pár míst dopředu a dojíždíme 11. v kategorii za 4 hodiny a 36 minut a na stejné místo se posouváme i v průběžném pořadí.</span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"></span></blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLAsglaTupo596innOfpuOapjazgpqkcTPXWKrRgsTrbTFZmxWEumM9APihi8hGCLhkB-u2QL7e8JxcHLVZVWJWOl7t-KZFNK2Goc5JEXoV8fMuGntHmMwLLq6hRhZ6HlPFjyuPrHMeEw/s1600/P1050751.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLAsglaTupo596innOfpuOapjazgpqkcTPXWKrRgsTrbTFZmxWEumM9APihi8hGCLhkB-u2QL7e8JxcHLVZVWJWOl7t-KZFNK2Goc5JEXoV8fMuGntHmMwLLq6hRhZ6HlPFjyuPrHMeEw/s1600/P1050751.JPG" height="150" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd6072vq3mroejR1WHS7i8HqyBvE7l1gZDZLEw2gJElDwidzVFr7faZ0ZYDXPC2uv1xpJxEPH3-QFl6l-dbFigbiuWdsOGFYCO24_FQ1bhP6AzPq5E1d0xVJRRMGPWq1Rz4rmywM4kUCg/s1600/P1050752.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd6072vq3mroejR1WHS7i8HqyBvE7l1gZDZLEw2gJElDwidzVFr7faZ0ZYDXPC2uv1xpJxEPH3-QFl6l-dbFigbiuWdsOGFYCO24_FQ1bhP6AzPq5E1d0xVJRRMGPWq1Rz4rmywM4kUCg/s1600/P1050752.JPG" height="150" width="200" /></a></div>
<blockquote>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">BAJKOVÁNÍ BEZ FRONT</span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Pátá etapa Craft Bike Transalp vede ze Sarnthein do Kaltern, má 67 km a převýšení 2800 m. Poprvé jsme si přivstali a dali kola do koridoru včas, abychom nestartovali zezadu. Potom jsme zašli do baru na ranní kávu a v klidu šli na start na poslední chvíli. Čeká nás 11 km dlouhé stoupání nejprve po asfaltu, potom šotolinou a v závěru kozí stezkou kolem Samer Hute do 2014 m na Stoanemen Mandln, kultovní místo, kde se konaly obřady čarodějnic. Jedeme hranu, aspoň já, a přes Márovu pomoc dojíždíme vedoucí ženskou dvojku až u mužíků na vrcholu. V 15 km dlouhém sjezdu si to užíváme, posunujeme se výrazně dopředu a ženy necháváme daleko za sebou. Kupodivu se to moc neucpává jako v předchozích dnech, tak se dá trochu jet. Na Jirkovýho simplona jsem si už zvykl a konečně jsem vyladil i vidlici, kterou mám stále otevřenou, protože mi přestal fungovat lockout. Rozebrali jsme ho, žádnou závadu nenašli a ve stánku Sram nám ochotně řekli, že je kaput, což jsme věděli. Na první občerstvovačku na 31. km, přijíždíme společně se třetí mixovou dvojicí. V dalším 10 km kopci nám mix odjíždí a my bojujeme o udržení pozice, což se nám celkem daří. Na druhé občerstvovačce pod vrcholem Mára plní bidony a já zatím jedu. Dojíždí mě až na vršku, superdomestik. Závěrečných 30 km je prošpikováno prudkými výjezdy, singly a sjezdy, takže nám to příjemně utíká a dostáváme se přes další týmy. V jednom z výšlapů připomínajících via ferratu míjíme dva motorkáře, kteří tam bojují se svými stroji možná ještě teď. Poslední občerstvovačku jen míjíme a letíme do cíle. Dojíždíme a předjíždíme druhé grandmasters, jenže závěrečný spurt do cíle je do kopce a díky mně s nimi o kousek prohráváme. Přesto jsme dojeli zatím nejlíp, 52. celkově a 9. v masters. Vítězný Scott team ve složení Franz Hofer a Daniele Mensi to dal za 3 hodiny a 20 minut, my jsme na to potřebovali 4 hodiny a 15 minut. V celkovém průběžném pořadí jsme se posunuli na 60. místo a v masters zůstáváme 11. s téměř 48 minutovou ztrátou na 10. flek.</span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"></span></blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguJdIs5zwuJ2vwI6SF1Pznq9Y3_5UrMPWEEUNle79X-Yuik3765poOuk2RyS68d_RKkkpCi5wftlIyr5IF5S2QxLTHBzwGZDMABMojH6JSo61wbHspEuY6khl6BGmz7iFCadulVebd5OY/s1600/P1050753.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguJdIs5zwuJ2vwI6SF1Pznq9Y3_5UrMPWEEUNle79X-Yuik3765poOuk2RyS68d_RKkkpCi5wftlIyr5IF5S2QxLTHBzwGZDMABMojH6JSo61wbHspEuY6khl6BGmz7iFCadulVebd5OY/s1600/P1050753.JPG" height="150" width="200" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEionAVurb_pUXau2L7sQhq6WIvstQxLzK7CD2BJrwxBMvuPzWV4-V_WVxnLI705RI5l5YXQoHbTVBE9U-U_7X7FDIZwNVy6ZBsWprqwIb0-yLYvwFhFxDH-itHXMPLiXKHiJ1_LGUxaRNU/s1600/P1050781.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEionAVurb_pUXau2L7sQhq6WIvstQxLzK7CD2BJrwxBMvuPzWV4-V_WVxnLI705RI5l5YXQoHbTVBE9U-U_7X7FDIZwNVy6ZBsWprqwIb0-yLYvwFhFxDH-itHXMPLiXKHiJ1_LGUxaRNU/s1600/P1050781.JPG" height="150" width="200" /></a></div>
<blockquote>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">POPRAVA NA TRANSALPU</span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Šestý den bajkování na Transalpu nás zavede z Kaltern do Trenta. Čeká nás 98 km s převýšením 2900 metrů, takže docela slušnej maratonek. Kempujeme za pekárnou, tak o půl sedmé už sedíme na kafi a croissantu. Martin Haman mi namontoval svůj rezervní lockout, tak se mi určitě pojede líp. Je krásně a startuje se z kopce. Prvních 15 km za autem je trochu nervózních, ale pak přijde 25 km dlouhé stoupání do 1800 metrů na Valdonegu, a tam už to je jenom o výkonnosti a tu nemám takovou, jakou bych chtěl. Mára mě sem tam přistrčí nebo potáhne a jakž takž se držíme kolem 50. místa. Od občerstvovačky na 35 km se to ale zvedne a začínám mít problémy viset. Na vrchol se dostávám v mlze. Naštěstí za každým dokopcem následuje skopec. Trochu ožívám a zase pár lidí dojíždíme. Technických sjezdů je tentokrát poskrovnu, ale díky za to málo. Na 70. km je druhá občerstvovačka a poslední, 10 km dlouhé stoupání na Monte Calisio. Dělám co můžu, ale už nemůžu! Mára se taky nefláká, před vrcholem za to berem a skupině, ve které jsme byli poodjíždíme. Ve sjezdu do Trenta míjíme několik defektářů, předjíždíme pár týmů a po 5 hodinách a 7 minutách jsme v cíli. Tentokrát na 12. místě v masters a asi 60. celkově. V průběžném pořadí měl někdo před námi asi problém, tak se posouváme do top ten v masters a na 55. místo celkově. Vítězný tým Centurion Vaude 1 to dal za 4 hodiny a 7 minut. Odpoledne klasika: umejt se, najíst se v cíli, dát do kupy kola, naklepat nohy, uvařit večeři, zajít na kafe, dát si sprchu, dojít na pastaparty, napsat report a v deset jít spát. A zejtra nás čeká poslední 63 km dlouhá etapa přes Monte Bondone k Lago di Garda. Snad se z toho vyspím a nebudu Máru moc brzdit.</span></blockquote>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDtG4eAFyvUpmMn5iKQmXQ8tUlZfqD1Yeuv3DrNvSEsmsaXPN5O-kbdyqSlbRXFBK6uaGZ2PdrX7EDb7HqE2IytKxxpzyn3_elLjAv38DTDkqqOV76m8f2cAxOP98mI9GbtZ2O64kKfIo/s1600/P1050789.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDtG4eAFyvUpmMn5iKQmXQ8tUlZfqD1Yeuv3DrNvSEsmsaXPN5O-kbdyqSlbRXFBK6uaGZ2PdrX7EDb7HqE2IytKxxpzyn3_elLjAv38DTDkqqOV76m8f2cAxOP98mI9GbtZ2O64kKfIo/s1600/P1050789.JPG" height="240" width="320" /></a></div>
<br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Nakonec kluci dorazili do cíle na Lago di Garda na báječném 10. místě v kategorii Masters (54. celkově). Poslední etapu objeli za 3 hodiny a 55 minut, a tak se celková časomíra zastavila na 33 hodinách 17 minutách a 3 vteřinách. Celkem najeli 587 km a nastoupali 19 147 metrů - pěkná týdenní porcička. Gratulujeme a Tomášovi přejeme rychlé hojení jeho "bifťouru" na zadku. :-)</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhP_pqgp_ZuL34uNZfLQ60FI1jTZ16Xsmg5SWMYfuPLmJVZZnf6vhMhuX2dA7nxAG-RhW2sexj6h-mJIyzVNACEucJB_xPrWff_gDeraTUl5WOqwzYefEjFVejUjLwOUdyepYPha6bqjzI/s1600/CBT_Strecke_gesamt-big.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhP_pqgp_ZuL34uNZfLQ60FI1jTZ16Xsmg5SWMYfuPLmJVZZnf6vhMhuX2dA7nxAG-RhW2sexj6h-mJIyzVNACEucJB_xPrWff_gDeraTUl5WOqwzYefEjFVejUjLwOUdyepYPha6bqjzI/s1600/CBT_Strecke_gesamt-big.jpg" height="320" width="229" /></a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-77662162819859001822014-07-02T10:14:00.000+02:002014-07-02T10:14:15.017+02:00Sezóna vs. zranění, fourcross vs. enduro? Zvítězilo enduro, ale hlavně zranění!<i><span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Méně radostné zprávy přišly tento týden od Míly Myšíka, ale takový je sport a život:</span></i><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Před letošní sezónou byla velká očekávání. Věděl jsem, že budu střídat 50 na 50 fourcross (4x) a enduro. Důvod, proč se dělit o mou hlavní disciplínu - 4x - byl prostý. To, že se mi v ní v minulých letech nedařilo podle mých očekávání, bylo zapříčiněno spoustou zranění, které jsem si vždy přivodil v tréninku těsně před začátkem sezóny. Nebyl to však zdaleka ten hlavní důvod, protože jak já říkám, fourcross byla, je a bude vždy moje srdcovka! Důvod byl ten, že od té doby co nás UCI vyřadila ze světových pohárů (2011) a vznikla nová světová série 4x ProTour, šlo to s naším sportem ke dnu rychleji a rychleji, jezdci ubývali, a to jak ti světový, kteří přešli na downhill, tak i obecně počet závodníků rok co rok upadal o desítky.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Sám jsem pochopil loni, že je třeba hledat alternativu, a tu jsem objevil právě v enduru. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8PX9fR3hVshAHc_xNzLx1RXojDWgJI7xjRIYcdc3m94cEiQm1_4z7OG6hsazhI7St7JqEJ3iq4ZTDKYywc8azaFmx72w3ER3l1vsQaykW8zTwHxBw84ZI3QbwV9U5JqcO6HOCWVMZglE/s1600/DSC_2580.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8PX9fR3hVshAHc_xNzLx1RXojDWgJI7xjRIYcdc3m94cEiQm1_4z7OG6hsazhI7St7JqEJ3iq4ZTDKYywc8azaFmx72w3ER3l1vsQaykW8zTwHxBw84ZI3QbwV9U5JqcO6HOCWVMZglE/s1600/DSC_2580.jpg" height="425" width="640" /></span></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Zlom nastal loni na podzim. Tři týdny před MS mi podruhé vypadlo pravé rameno, výkon na MS byl tragický, atmosféra zdaleka nevypovídala o tom, že by se jelo MS ve 4x ani zdaleka. Týden poté jsem jel svůj druhý enduro závod v Rychlebech jako sprinter, a to jsem měsíc předtím netrénoval! Skončil jsem 6. ze 180 závodníků, i když jsem 3x zabloudil. Ale hlavně jsem se ježděním zase bavil.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Letos na jaře, na soustředění ve Finale Ligure mi pravé rameno opět vypadlo, a to jsem ani nijak nespadl. Nečekaně rychle jsem se dal do kupy a stihl jsem tak první závod Euro Enduro Series v italské Punta Ala (těsně před tímto závodem mi stihly přijít enduro kraťasy Craft Trail - v lepších kraťasech jsem enduro nejel). Opět jsem měl natrénováno minimum, protože jsem zimní přípravě dal pouze 2 měsíce, jelikož jsem se v říjnu 2013 podrobil operaci pro změnu levého ramene a měsíc před velkou premiérou jsem zas chodil s rukou v ortéze. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">55km, téměř 1600m převýšení - v evropské konkurenci, kde nechyběla špička, jsem skončil 23. což jsem absolutně nečekal. Poté mi snad během 3 týdnů vypadlo 3x pravé rameno a já věděl, že operace mne nemine. Nakonec jsem zariskoval a v polovině května jsem skončil 6. na světové sérii 4x ProTour což byl super výsledek na to, že mi týden před závodem rovnali rameno v nemocnici. Poté začala příprava na vrchol sezóny, červnové MS ve 4x. Přípravě jsem dal 110%, ovšem 4dny před MS jsem si rozsekl na tréninku loket a vyfasoval 13 stehů. I s tím jsem na MS odjel, protože jsem věděl, že to není to, co by mě mělo zabrzdit.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Po MS jsem měl v plánu objet kompletně celou Euro Enduro sérii (Švýcarsko, Itálie, Německo, Rakousko a Slovinsko) a českou enduro sérii + fourcrossový "svěťák" v Jablonci za předpokladu, že rameno nevypadne - celý uplynulý měsíc drželo.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Při první vyřazovací jízdě na MS 4x, kde startovalo pouze 50 závodníků, mi opět rameno vypadlo (už posedmé) - na dropu před pro sekcí, když jsem byl na první pozici. V tu chvíli se mi hlavou prohnaly nejčernější myšlenky, které byly naplněny:</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">A) opět ukrutná bolest, převoz do nemocnice a narovnání</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">B) co nejdřív v ČR najít odborníka na ramena a ukončit předčasně sezónu</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Hned v pondělí po příjezdu jsem kontaktoval MUDr. Avenariuse v Ústí nad Labem, který dělá volejbalisty a házenkáře, takže jsem věděl, že jdu do pravých rukou. Vzal mě přednostně a týden na to už jsem ležel na sále. A výsledek? Operace nebyla vůbec jednoduchá, téměř všechny vazy byly přetrhané, kloubní pouzdro zcela poničené a tak místo plánované hodiny mi to operovali 3 hodiny, 2x přidávali narkózu a aby to stihli museli to dělat hned 3 doktoři. Dali mi tam 6 titanových kotviček, vše přišili a zpevnili. Prý jsem měl pět minut po dvanáctý, vážně mi hrozilo, že už bych taky nemusel nikdy na kole jezdit, neříkám, že teď to bude vše 100% ready, stav není optimální, ale když budu teď správně rehabilitovat a poslouchat MUDr. Avenariuse, za jehož přístup ke mě jsem mu moc vděčný, tak bych se mohl na kole objevit na podzim a případně stihnout nějaký říjnový závod.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikw-ldPHIjT3g-bWoZwL655Kl7PQR97B5x41T8z2pyXVtff0TETU9xwpabrRgaZ4GapjBzdrrLyCJ_2s_e3UIkbVcHmIZagvBRn377cq6_12owe2fJIXZnaN1-fglShzKQKeuTlQgpwgw/s1600/IMG_20140623_201211%5B1%5D.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikw-ldPHIjT3g-bWoZwL655Kl7PQR97B5x41T8z2pyXVtff0TETU9xwpabrRgaZ4GapjBzdrrLyCJ_2s_e3UIkbVcHmIZagvBRn377cq6_12owe2fJIXZnaN1-fglShzKQKeuTlQgpwgw/s1600/IMG_20140623_201211%5B1%5D.jpg" height="320" width="240" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinK3XnN5XUrvfkYlDD4sFBxoUd-Gd6nHDdUoJ-q9BjETpuUcROKKYTXEJy8AWsul08SQFFtK6tKCJLNoVVJGW4pBT0fh6BuQiyqFMkY5QLvL0JRW6fGjo5kcxOyAmnS-DiAi3_Wnhn_PU/s1600/IMG_20140625_082419%5B1%5D.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinK3XnN5XUrvfkYlDD4sFBxoUd-Gd6nHDdUoJ-q9BjETpuUcROKKYTXEJy8AWsul08SQFFtK6tKCJLNoVVJGW4pBT0fh6BuQiyqFMkY5QLvL0JRW6fGjo5kcxOyAmnS-DiAi3_Wnhn_PU/s1600/IMG_20140625_082419%5B1%5D.jpg" height="320" width="240" /></a></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Výhodu to má v tom, přestože si už letos asi nezazávodím, stihnu se 100% připravit na příští sezónu a nebudu myslet na žádné zranění. Čeká mne přes zimu velká dřina, spousta hodin v sedle na válcích na silničce, v posilovně, na běžkách, v bazénu atd... protože enduro je úplně něco jiného než 40 vteřinový sprint při 4x. Já si tuto cestu zvolil a chci zajíždět u nás mezi TOP 3 a do 20.místa v evropských závodech, kde je konkurence ohromná!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Díky CRAFTu za podporu a hodně štěstí všem a hlavně bez zranění. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Milan Myšík</span></div>
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-24810808790232204492014-06-19T14:54:00.000+02:002014-06-19T14:54:26.375+02:00Rock Point Horská výzva 2014 - Krušné hory<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><i>Jarda Jisl:</i></span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br />
</span> <span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Moje rozhodnutí běžet Horskou výzvu padlo už dávno. Krušné hory jsem vyhodnotil nejblíž a termín, vzhledem k blížícímu se závodu Craft 1000 miles -14.6.2014,vyhovoval naprosto super.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br />
</span> <span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Domluva s partnerkou je krásná ukázka toho, jak by člověk měl přistupovat k závodům a brát je opravdu jako VÝZVU. Ve čtvrtek před závodem, když jsem ji velmi zhruba vylíčil, jak závod vypadá a zjistil, že teprve před týdnem běžela svůj první závod v životě a vyhrála!, se chvilku zamyslela a odpověděla ...“ tak já to zkusím“ … statečná holka!</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br />
</span> <span style="font-family: Verdana, sans-serif;">U mě proběhly přípravy na tak těžký závod „ideálně“. V pátek jsem od rána až do půl sedmé večer pracoval, potom rychle naházel věci do auta, následně vyzvednul Marušku a hurá směr Boží dar, (počítám hoďku před půlnocí tam budeme...pátek třináctého a úplněk … no to bude všechno v pohodě :-)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Maruška, řekl bych, pojmula přípravu na závod zodpovědněji, oblečení bylo jasné – nové oblečky od Craftu, modrá barva schválená … čaj na snídani v termosce, pomazánka, chlebík, vafle, tablety a gely na závod od Enervitu…. 100%.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ještě na poslední chvíli v pátek zařizovala ubytování ...výsledek = penzion cca 10 metrů od startu… k tomu není co dodat!</span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Cíle do závodu pro mě byly jasné. Dostat partnerku do cíle, otestovat vybavení od Craftu a urvat slušný výsledek …. zní to jednoduše, ale jak se ukázalo, život běží trochu jinak než si naplánujeme.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br />
</span> <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizrdouyqCx1l9O_l7zE9PgjfVnyzrNTrj3H4MTHiIdK3glHac2F5M8IF1qPLIgkEHhxoRppIYeAo6DrAPmHrnXNBMZW5luRGJ8cleTNddyFBhQW1dq9duBAqgqyE8qk7w8Jj3xqHAeovM/s1600/HV-2014-KRUSNE-258_small.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizrdouyqCx1l9O_l7zE9PgjfVnyzrNTrj3H4MTHiIdK3glHac2F5M8IF1qPLIgkEHhxoRppIYeAo6DrAPmHrnXNBMZW5luRGJ8cleTNddyFBhQW1dq9duBAqgqyE8qk7w8Jj3xqHAeovM/s1600/HV-2014-KRUSNE-258_small.jpg" height="400" width="266" /></a></div>
<br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Po lehké snídani a registraci pomalu přicházela nervozita. Je to přece jenom 37 km a v cestě stojí Klínovec (pamatuji si ho z loňského závodu 1000 miles, kdy jsem se přes něj drápal v noci).</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Na startu cca 100 dvojic, to množství nás překvapilo, ale aspoň bylo jasné, že poslední nebudeme.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Start! ...místo, kde se začínají měnit cíle závodu :-)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Chtěl jsem taky otestovat běžecký batoh od Inovejtu, zátěž odhaduji na 6 kilogramů a to je dost. Asi by mě nemělo překvapit, že jeden z kotníků bolí už cca od 5. kilometru, ale Marušce to říkat nebudu, má jistě svých problémů dost.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Asi po 10 kilometrech jsem to už nevydržel a zeptal se Marušky, jestli sleduje běžecký pár přímo před námi, a že jsou v naši kategorii nejspíš první a vidím to jako „problém“, tedy příjemný problém. Do té doby jsem měl v hlavě myšlenku, že běžíme dobře a na bednu by to mohlo stačit … naše soupeře jsme ale záhy předběhli a po dvou hodinách běhu, kdy mi Maruška oznámila, že nikdy delší čas v kuse neběžela a při tom byla pořád čerstvá, vedeme závod! Ten pocit Vám dává křídla. Cestou jsme ještě stihli potěšit jeden mužský pár, co jsme předbíhali s poznámkou o krásném běžeckém výletě a pěkném počasí :-) . Kdyby byli mohli, možná by nám i ublížili :-)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Věděl jsem, že pokud se dostaneme na Klínovec na prvním místě, nemělo by nás už nic zastavit na cestě za teď už vysněným zlatem,... jak jsem se mýlil.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Poslední tři kilometry na Klínovec byly brutální. Místo cesty, koryto vymleté proudem vody a kopec, který se snad nedal ani běžet. … Bál jsem se jich (po včerejším pracovním dni, třech hodinách řízení v autě a ten těžký batoh na zádech), a taky přišly...KŘEČE.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Snažil jsem se popoběhnout, ale kdo je někdy dostal, ví, o čem mluvím. Do cíle kousek, máme info, že za námi žádný smíšený pár široko daleko není. Bohužel to nebyla pravda, na Klínovci jsem zkusil hrst soli, ale bylo mi jasné, že nezabere hned. Čtyři kilometry před cílem, po třech a půl hodinách boje, jsme se ocitli bez zlata, předběhla nás jedna smíšená dvojice. Pocity? … jako když dítěti vezmou hračky …na začátku byl cíl jenom doběhnout, ale v tuhle chvíli je to pravěk ….. naštěstí sůl už zabírá a dá se pomalu popobíhat. </span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Do cíle jsme se ztrátou tří minut doběhli na skvělém druhém místě v kategorii žena-muž, v čase 3 hodiny 53 minut 29 vteřin, na celkově 15. místě, ze 130 dvojic a oba dva šťastni.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Krásný závod, nové zkušenosti a jasná myšlenka … v srpnu je další díl Horské výzvy v Krkonoších a na cestě Sněžka :-)</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br />
</span> <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWk7hFI7OTQN4lDqIv5U4CxjM2PBUOxvUx1BjSrvSkYUDKIgFtcxs7vqOEtlL0jF-50xKg8sAJXZ06VesQO4IsGdpzvzr_nRg8hqJHl9yyaU4jZbSN8Lj7sZkR-qrYfM9w08kxysplkOI/s1600/HV-2014-KRUSNE-324_small.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWk7hFI7OTQN4lDqIv5U4CxjM2PBUOxvUx1BjSrvSkYUDKIgFtcxs7vqOEtlL0jF-50xKg8sAJXZ06VesQO4IsGdpzvzr_nRg8hqJHl9yyaU4jZbSN8Lj7sZkR-qrYfM9w08kxysplkOI/s1600/HV-2014-KRUSNE-324_small.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br />
</span> <span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Testování a přípravy před nejtěžším závodem roku Craft 1000 miles Adventure jsou pomalu u konce. Už z loňska mám jasno, že krátké elasťáky Craft Run Active Fitness jsou jistotou a ani tady na Božím Daru mě nezklamaly. Překvapilo mě tričko z nové kolekce Seamlees, opravdu chladí a nominace do závodu si zaslouží také. Kompresní podkolenky Craft Body Control používám už od loňska a je to jistota, v loňském roce jsem v nich absolvoval celý závod Craft 1000 miles Adventures.</span><br />
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;"><br />
</span> <span style="font-family: Verdana, sans-serif;">To je pro dnešek vše a příště už reportáž z extrémního závodu Craft 1000 miles Adventures 2014, který můžete také sledovat živě na stránkách <a href="http://www.1000miles.cz/">www.1000miles.cz</a></span><br />
<br />
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif;">Ještě video z tohoto dílu Horské výzvy:</span></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="//www.youtube.com/embed/OmJsorKudmA" width="560"></iframe><br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com1Boží Dar, Česká republika50.4097443 12.92447070000002950.3288208 12.763109200000029 50.4906678 13.085832200000029tag:blogger.com,1999:blog-6119602682215996637.post-13955925318470488502014-04-30T17:59:00.000+02:002014-06-09T10:24:37.918+02:00Nový blog na scéně. Proč?<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Technická data a parametry nejsou to jediné, co rozhoduje o kvalitě produktu. Nakonec stejně produkt hodnotíme podle pocitů, které z jejich používání máme.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br />
Pocity do katalogů a jiných oficiálních materiálů nedostaneme. Jsou totiž naprosto individuální a vždy je potřeba znát alespoň trochu člověka a souvislosti, které za pocity stojí.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br />
Právě proto tento blog. Chceme zde spojit produkty Craft s konkrétními lidmi a jejich zkušenostmi – s jejich příběhy.</span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br />
</span> <br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><b>CRAFT TÝM</b></span><br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Zapátrali jsme ve svém okolí nebo se nám jednotliví "velvyslanci značky Craft" nabídli sami. Tak vznikla tato nesourodá skupina, která zde bude sdílet své příběhy. </span><br />
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdfyTbiOvm8WsMbvjotyzajFXiXVOPf6Zu8sBA3SOW_crPsIix6W2TNgyRcVn__18WAJZGPpkc4qUeShgg2DZAAN12_8XeIxJ8f2AS81XoA4YIPwlKBOlaXqLr9PhyphenhyphenqeOROmmYQSaC8sw/s1600/IMG_1640.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdfyTbiOvm8WsMbvjotyzajFXiXVOPf6Zu8sBA3SOW_crPsIix6W2TNgyRcVn__18WAJZGPpkc4qUeShgg2DZAAN12_8XeIxJ8f2AS81XoA4YIPwlKBOlaXqLr9PhyphenhyphenqeOROmmYQSaC8sw/s1600/IMG_1640.JPG" height="364" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takhle roztroušeni po ČR jsou jednotliví podporovaní sportovci. Chybí tam nějaká oblast?</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br />
</span> <br />
<ul>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Adéla Boudíková: dálkové běhy na lyžích</span></li>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Pepa Dostál: Rychlostní kanoistika - kajak</span></li>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Martin Fuksa: </span><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="background-color: white; line-height: 18.200000762939453px;">rychlostní kanoistika - kanoe</span></span></li>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="background-color: white; line-height: 18.200000762939453px;">Gábin Harangi: parkour</span></span></li>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="background-color: white; line-height: 18.200000762939453px;">Jarda Jisl: koloběžka</span></span></li>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="background-color: white; line-height: 18.200000762939453px;">Adam Kotzmann: sjezdové lyžování</span></span></li>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="background-color: white; line-height: 18.200000762939453px;">Milan Myšík: enduro & 4X</span></span></li>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="background-color: white; line-height: 18.200000762939453px;">Jirka Ročárek: dálkové běhy na lyžích</span></span></li>
<li><span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><span style="background-color: white; line-height: 18.200000762939453px;">Martin Roman: běh (i ten na boso)</span></span></li>
</ul>
<br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br />
</span> <br />
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><b>MY SAMI</b></span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Za Craftem v Česku a na Slovensku nestojí ani nesedí kancelářské myši, ale sportovci. Někdy si tak i my sami řekneme to své. Ať už to bude reportáž z evropského sportovního veletrhu nebo představení a otestování novinky. Ano, všechny novinky se snažíme předem sami vyzkoušet a předat takto získané zkušenosti dále do obchodů. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;"><br />
</span></div>
<div>
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">A tady je pár řádků přímo od Petra Vavryse - od člověka, který to s Craftem v našich luzích a hájích celé začal (převzato z úvodníku katalogu podzim/zima 2013):</span></div>
<blockquote class="tr_bq">
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Tomu, co nabízím už 20 let, naprosto věřím. Přitom jsem, upřímně řečeno, ve své podstatě velice </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">nedůvěřivý člověk, který se nenechá tak lehce přesvědčit. Skoro ani nechápu, jak se mohlo stát, </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">že se mi něco jako Craft dostalo tak hluboko pod kůži. Jedno vím jistě. Tím, že celý život provozuji </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">vyloženě skandinávské sporty, jakými jsou orientační běh a běžecké lyžování, stejně jako díky </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">mému několikaletému pobytu ve Švédsku, přijal jsem částečně severský způsob myšlení </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">a jejich filozofii.</span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Své první „craftí“ triko s dlouhým rukávem jsem si pořídil v roce 1985. No - pořídil... - upřímně - </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">vzal jsem ho ve sprchách na slavných švédských orienťáckých závodech O-Ringen, kde ho někdo </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">z místních zapomněl. Trvalo pak ještě dalších osm let, než jsem se odhodlal vstoupit do švédského </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">ústředí firmy a požádal o její výhradní zastoupení v Čechách. Ten chladný pohled bez jakéhokoliv </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">zájmu, který mi byl odpovědí, nejde zapomenout. </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">A</span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">ž napotřetí se mi podařilo vedení přesvědčit, </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">že já jsem ten, kdo je dokáže zodpovědně reprezentovat. To byl však teprve první krok. Dodnes si </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">vzpomínám, jak jsem hrdě přivezl domů svoji první bednu triček (asi 60 kusů), za které jsem dal </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">několik svých měsíčních platů. Vyrovnal jsem je ve sklepě do regálu místo kompotů a moje maminka </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">se mě s hrůzou zeptala:“ A to si fakt myslíš, že si to od tebe někdo koupí?“ „Samozřejmě“, odpověděl </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">jsem tenkrát - ale vůbec přitom nevěděl, jak to udělat. Trvalo skoro rok, než se tu první bednu </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">podařilo prodat. Nekonečným přesvědčováním všech svých kamarádů na kdejakých orienťáckých </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">závodech...</span></blockquote>
</blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<blockquote class="tr_bq" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Trebuchet MS, sans-serif;">Takto, rychlostí od úst k ústům, se naše značka „drala“ na vyšší příčky známosti a oblíbenosti, </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">dlouho, předlouho. Za těch 20 let vedle nás zářily, pohasínaly a znova se vracely i mizely mnohé další </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">„superstars“. My jsme tu pořád. Jsme vytrvalci a fandíme silným individualitám. Filozofií Craftu </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">vždy byl strohý a nadčasový design ve spojení s vyhlášenou funkčností. Produkty, které sice neoslní </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">na první pohled, které ale dávají tušit, že odměnou za často nemalou investici bude velmi dobrý </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">poměr cena/výkon. Nejsme tu na efekt - chceme být jistotou správné volby. Věřím, že naši zákazníci </span><span style="font-family: 'Trebuchet MS', sans-serif;">to cítí stejně.</span></blockquote>
</blockquote>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17285178295781184071noreply@blogger.com0