V sobotu 4.6.2016 se v Beskydech odehrálo mistrovství ČR v Ultra Skymaratonu. Závod zařazený do Bohemia Industry Skyrunner® Czech Series 2016 s nelehkými parametry 66km/4000m prověřil nejen fyzickou, ale psychickou formu závodníka.
Z mého pohledu geniálně vymyšlená trať spočívala ve čtyřech výstupech na Lysou horu ze čtyř stran Beskyd, která při pohledu na mapu tvoří čtyřlístek. Moje obavy z toho, že se při křížení trati na Lysé pustím špatným směrem se rychle rozplynuly, protože organizace skutečně fungovala na 100%. Pro takhle dlouhou trať si závod vystačil s jedinou občerstvovačkou na Lysé hoře, která byla k dispozici při každém zdolání lístku.
Do Beskyd jsme vyrazily v pátek odpoledne s partou kamarádek. Sbalily jsme stan, spacáky a jídla asi na týden. Bylo celkem komické zjištění, že když čtyři holky vyrazí na otočku na Moravu, je třeba třikrát přeskládat kufr auta, než se ho podaří zavřít. Ale dobrá nálada panovala celou cestu a moje nervozita neměla moc šancí hlodat.
Závod startoval v sobotu v 7 hodin ráno na Armaturce.To byl dost vražedný čas, protože moje rána jsou i za běžného provozu dost chaotická. Po výstřelu se vybíhalo sjezdovkou na hřebenovku Gruň a po 15 km poprvé zdoláváme Lysou horu. Při seběhu doháním ztrátu ze stoupání, užívám si vítr ve vlasech, slunečné počasí a říkám si, jak je na tom světě krásně. Při zdolávání druhého lístku už z dálky slyším fandění kamarádek, které si Lysou daly jako výlet. Jejich povzbuzování všech závodníků mě nutí k úsměvu, i když nohy štípou jako blázen. Na občerstvovačce rychle doplním camelbag a pouštím se do třetího lístku.
Při seběhu se musím trochu krotit, protože nohy už mi nejdou tak zvednout a zakopávám o kameny. Při stoupání od nádrže Šance na mě dolehla asi největší krize. Nohy neposlouchaly, v rukách jsem neměla sílu ani na udržení holí, natož abych je byla schopna použít. Hlava se mi motala a dolehly na mě tradiční myšlenky o tom, co tam vlastně dělám a jestli by mi nebylo líp na zahradě s knížkou v ruce. Donutím se něco sníst, ale i tak si pořád připadám jako v deliriu. Na tomhle úseku jsem nabrala největší ztrátu. Po nekonečném stoupání jsem se trochu zdržela na občerstvovačce, abych se trochu vzpamatovala a do posledního lístku jsem se pustila s heslem, které uvádí sám pořadatel „čtyřikrát a dost…“.
K mému překvapení mě myšlenka na blížící se cíl probere a v posledním výběhu na Lysou už mám hlavu zase nastavenou na závod. Věděla jsem, že přibližně 300 metrů přede mnou je závodnice v mé kategorii a cítila jsem, že mi ještě zbývají síly poprat se o třetí místo. Do karet mi hrálo to, že posledních deset kilometrů bylo z kopce s posledním krátkým stoupáním na Armaturku. A tak se vzpomínkou na skvělý finiš loňské Šumavské Horské výzvy jsem to pustila. Už nebylo nač šetřit síly a když jsem konečně viděla její růžové tričko, nohy už mi jely na plné obrátky. Tempo jsem udržela a do cíle jsem doběhla s téměř minutovým náskokem.
Ta bolest přinesla své ovoce. Doběhla jsem si pro 3. místo v kategorii -39 a celkově jako 6. žena v čase 9 hodin a 6 minut.
Velké poděkování patří Verče, Andrejce a Dáše za to, že se o mně tak skvěle staraly a že povzbuzovaly nejen mě, ale i všechny závodníky na trati. Za krásné fotky děkuji šéfovi CZSA Samovi Strakovi a Lukáši Budínskému www.sportovni-fotografie.cz.
Žádné komentáře:
Okomentovat