ISOMA 1000 Miles Adventure - od startu do cíle

Kompletní soupis MMS zpráv, tak jak nám od Marka přicházely z trasy závody ISOMA 1000 Miles Adventure:

Pondělí 6. 7. - 13:55
Tak dnes jsem ve 13 hod dosáhl prvního podpůrného bodu - Chata Hrešna na Košicemi. V noci za tmy byl brod Laborce a dnes ráno Hornát. V tom vedru je to očidtec. Nyní na Hrešné gulášek, pivo. Magnézko na křeče a jedem dál.

Středa 8. 7. - 22:17
Je to mazec. Nahoru, dolu. Vděčnost za zdroje vody. Včera jízda Nízkými Tratrami. Dnes jejich přejezd a vstup do Fatry. Večerní výstup na Križnou, nejvyšší vrchol trasy v bouřce, větru, vybitá navigace pod vrcholem s výměnou baterek se strachem, abych ji v té vodě nezkratoval. Dojezd na horskou chatu Kral'ova stuďňa. Totálně mokrý, zmrzlý neschopen pohybu. To byl ten extrém. Zítra doufám CP1 a dál. Najeto něco přes sto, ale přes 3000 výškových metrů.

Pátek 10. 7. - 6:55
Včera ráno (čtvrtek) při sjezdu první potíže s brzdama. Vytekl olej z přední a zadní taky nic moc. Cíl dosáhnout CP1. Dojezd 9.7. kolem 18 hod. Pozice myslím 71. Zatím hlava a zdraví dobrý. Jen ta technika. Sjezdy s určitým rizikem. Dosáhl jsem Trenčína. Jídlo a spánek. Dnes najít servis a znovu na trať. Cíl být v sobotu večer- noci v CP2. Jsou krásné chvíle, stále to bolí a je to o morálce - vůli. Držte mi palce ať těch cca 280 km do CP2 dám dle plánu.

Pátek  10. 7. - 13:22
Ve 13:05 dosažen vrchol Javorníku a překračuji na Moravu.

Sobota 11. 7. - 23:16
Po super spaní ve fotbalových šatnách s teplou sprchou v obci Liptál, za což děkuji panu starostovi, jsem vyrazil dál. Ráno v 5 hod kosa a krasné slunce. Jelo to celkem dobře. Zvládl jsem Vizovické vrchy a super sjezdy v Hostýnských. Po překročení Bečvy byl výborný oběd v Drahotuších. Dále jsem směřoval směrem na Jeseníky. Libavá a Nízký Jeseník mi dali zabrat. Nebyla to vyloženě krize, ale šlapal jsem vodu, jel na hlaďák a nadával jak špacek. Pak jsem doplnil palivo a hned to bylo lepší.Po večeři ve Dvorcích jsem s parťáky Milošem  a Walterem z Německa vyrazil dál. Nádherný západ slunce. V Nových Pláních super bufet s malým koupalištěm, fajn majitel i personál. 2 čaje, 3 Jégry a uléháme pod střechou ve spacáku. Je 23:15. Zítra CP2.:-)

Neděle 12. 7. - 23:09
Ranní vstávání v neděli ve 4:30 bylo těžké.Sice pod střechou, ale na dřevěném roštovém lehátku bez karimatky to bylo nic moc. Cena za noční lenost. Viz foto. Malá rychlá snídaně a směr Jeseníky, mé domovské hory. Alfrétka, Dlouhé stráně. Foto. Sjezd dolů byl dlouhý a těžký. Už mám ruce od toho (nerovností) a brzd úplně K.O. Jemná motorika v háji tak, že mám problém s příborem, problém zavázat boty. Nedovedu si představit, že bych šel do práce a někoho operoval.
CP2 dosaženo ve 14:23. Štěstí , radost , jídlo, pití, sprcha a odpočinek. Vyrážím dál v 16:05. Rychlebky jsou uzavřeny, což mne mrzí, protože kruh by se uzavřel na Smrku.Tam jsem blázny viděl poprvé (viz minulý článek Jak se stát bláznem) a teď bych tam byl i já. Lesem přes kopec na Mladkov - malá hrůza, samý polom. Hospoda, guláš, pivo a beru za vděk postelí za dvěstě, protože na noc do lesa s polomy nejedu.
Tělo již cítí únavu, ale hlava stále ovládá unavený stroj. Ráno budík na 4 hod, výměna brzdových destiček a půjdem znova do boje. Je to čím dál víc psychicky i fyzicky náročné. Věřím, že jsem dobře připraven.
P.S. kalhoty CRAFT ELITE jsou super.

Pondělí 13. 7. - 22:40
Jsem unaven, ale spokojen. Tak jen krátce a půjdu spát. Orlické hory jsem přeletěl v mlze, větru a mírném dešti. Krásná pasáž před Šerlichem v lese. Polsko s nádhernýma loukama a bláto. Broumovské skály krásné, ale nebezpečné sjezdy. Kameny, písek, mokré kořeny. Během dne různé stavy mysli a pocitů, podle to co zrovna jedeš - kopec nebo sjezd, máš či nemáš hlad atd. Někdy to jede a jindy neroztočíš nohy. Koncentrace na jízdu musí být 100%. Stále jsem OK.
Zítra se přiblížím a asi vjedu do Krkonoš.

Úterý 14. 7. - 21:44
Dnes jsem vyrážel z Teplic nad Metují. Moc mi to dnes nejelo. Adržpach s pískem, mokrými kořeny a kameny. Celý den mokro v botech. Než na kole jsem si připadal jak na koni v klusu, jak jsem hopsal po těch šutrech.Vjezd do Krkonoš od Žacléře z polské strany - déšť a bláto. K tomu se mi rozsypal šlapací střed kola. Sjezd do Pece pod Sněžkou. Nálada negativní. Doprava do Trutnova - oprava kola. Pak mne chlapík hodil zpět do Pece a vlastně za 2 hodiny jsem byl zpět na trase. Lidé umí být fajn a pomáhat. Slíbil jsem poslat láhev trnkové. Jsem zpět na pozitivní vlně, i když v dešti stoupám na Výrovku. Pivo, čaj, rum a jsem happy. Jdu do spacáku a ráno plán ve 4 vyrazit dál. Dnes nebylo co fotit - Krkonoše v mracích a dešti. Cíl na zítra je projet CP3 a dál.


Středa 15. 7. - 22:01
Dnes se mi ze spacáku na Výrovce moc nechtělo vzhledem k tomu,že venku byla deka a pršelo.Vstal jsem v 5:30, nasnídal se, to co nám chlapík nachystal ke kolu jako podpora mílařům, plus horký čaj. Super! Dík! Ve Špindlu se již počasí zlepšilo. Přestalo pršet. Výstup na Mísečky a pak Dvoračky. Tam za 120 Kč snídaně, co kdo sní a vypije. Luxus. S plnou nádrží mi to letělo přes zbytek Krkonoš i polskou stranu Jizerek. Tam na hranicích močály. Bořil jsem se já i kolo. Tři  dny v mokrých botech je už pěkně cítit a přád zima od noh. CP3 dosaženo v 15:28 hod. Pak jsem šlapal dál,ale kolem 20 hod řeším spaní. Zítra je taky den. Do cíle zbývá 395 km. Kolo je ok, doufám,že vydrží. O hlavě, kondici a nohách nepochybuji.

Pátek 17. 7. - 21:18
Včera Lužické hory v dešti a bláto. Pak Šluknovský výběžek NORD CAP - foto.
Bylo to hrozný, samý kořeny a nedalo se to jet. Mám úplně KO ruce. Hlavně levou, jak po obrně a nezvednu ji nad hlavu. Neposlouchají některé svaly nebo spíš jejich zbytek. Jinak nohy a hlava OK. Večer jsme ještě proletěl Českým Švýcarskem a spal za ním. Dnes budíček ve 4 a odjezd v 5 hod. Vůbec se mi nechtělo. Snídaně v Děčíně u Labe a pak vzhůru na Vysoký Sněžník. Bylo to hrozný vytáhnout po skále to kolo nahoru.Byl jsem KO. Pak vjezd do Krušných hor a pochod po hranicích. Dnes pojedu i v noci. Do cíle 155 km. Snad to zítra dojedu. Síly rapidně dochází a regenerace je pomalejší.

Sobota 18. 7. - 19:49
Dosaženo cíle 1000 mil 18.7. v 19:29 hod.
Super.

My jen dodáváme: Obrovský obdiv a gratulace, Marku! Obdiv patří každému, kdo se vůbec postaví na start tohoto extrémního závodu.

Jak se stát „bláznem“

Závod 1000 Miles Adventure podporujeme od jeho prvního roční. Letos jsme partnerem checkpointu číslo 1, který se nachází na území Slovenska u Trenčína. Nicméně budeme sledovat celý průběh závodu očima Marka Polácha. Ve svém civilním životě je Marek doktorem ve Šternberské nemocni. Pojďme sledovat jeho přerod v "Mílaře" a autentické zážitky z již 5. ročníků Mílí.

Pravidelně s kamarády z různých koutů republiky v červencovém termínu podnikáme cyklo-pánskou jízdu po našich horách. Tak trochu relax od práce. Našlapat nějaké kilometry, posedět v klídečku u piva, zahrát karty a nikam nespěchat. Šlape nám to takhle několik let. Letos je to ale jiné. Všechno se u mne změnilo v roce 2011, kdy jsem zatoužil být jedním z nich, „bláznem“ na kole, stát se mílařem a poznat nepoznané.
Poprvé jsem je potkal jako zjevení na Smrku v Rychlebských horách. Zrovna jsme s chlapama dofuněli na vrchol, když tu se ze smrčiny vynořili dva bikeři s čísly, bagáží na zádech a na kole. Jeden mladý, šlachovitý a druhý zralý, fousatý a ošlehaný větrem, sluncem. Každý jiný, ale přesto stejní. Něco je táhlo kupředu. Na můj dotaz co to jedou, zaznělo 1000 mil a zmizeli. A už jsem měl brouka v hlavě.
Po návratu domů jsem ihned projížděl internet. A bylo to tam. Byl jsem lapen a začal žít svůj sen. Od té doby jsem se opakovaně snažil po půlnoci na Nový rok registrovat na závod. Bez úspěchu. Tak jsem alespoň sledoval on-line reportáže, pozice závodníků, vzkazy a pročítal deníky, kochal se fotkami. Představoval jsem si jaké to asi je, být na trati.
Letos to konečně vyšlo!. Jsem tam!  Řekl jsem si, „tak a první šlápnutí do pedálů je hotovo“.  A co dál?
Od toho okamžiku jsem žil s myšlenkami na 5. červenec, start závodu. Koupil jsem navigaci a nějaké další drobnosti. Chtělo to i nějakou fyzickou přípravu.  Tak jsem začal v zimě běhat, běžky, občas spinning.  Jak se trochu venku vyčasilo, sedl jsem na kolo.
V květnu jsme měli s kamarády a rodinami pěkný prodloužený víkend v Malé Morávce v Jeseníkách. Rodinka si tam jela pohodlně autem a já samozřejmě na kole + noční dojezd v dešti. Super! Říkal jsem si, to je dobrá příprava na závod. Samozřejmě jsem tyto dny využil ke zvyšování kondice. Ráno výběh na Alfrédku a zpět, odpoledne výjezd na Praděd. Na zpáteční cestu mne děti a žena lákali, ať dám kolo na střechu auta a jedu taky někdy konečně s nimi, ale já odolal a namířil si to do kopců. Vzhůru směr Alfrédka, Mravencovka a hurá na Dlouhé stráně a pak domů. Krásných 100 kiláků. Super víkend.

Protože jsem běhání nechtěl nechat jenom tak být, přihlásil jsem se ještě na ½ Maraton v Olomouci. Přiznám se, že ambice na čas jsem měl v zimě větší, původně jsem to chtěl běžet do hodiny třicet-třicetpět, ale šel jsem do závodu s myšlenkou hlavně se nezničit 2 týdny před závodem 1000 mil. Upravil jsem si limit na 1:45:00 a do něj jsem se v klidu vešel. Nohy OK a první mise splněna.

Rodina je sportovně založená a dá se říci neustále celoročně v pohybu. S mým volným časem je to trochu horší vzhledem k zaměstnání. Na mou pravidelnou nepřítomnost v rodině jsou již celkem zvyklí, protože pracuji v nemocnici. Noční a víkendové služby k tomu patří, ale že i z toho málo společného času jim ještě něco seberu, to netušili. Jak jen to šlo, tak jsem zmizel běhat v lese nebo seděl na kole. Nejprve se na mne dívali také jako na blázna, ale nyní již žijí mou přípravou a jsou mi oporou. Obavy co budu jíst, kde budu spát během závodu však mají stále. Bylo nutné popasovat se i s technikou a vybavením na celý závod. Postupně jsem přemýšlel co vzít sebou. Na kolo? Do batohu?  Jaké náhradní díly? Vodítkem mi byly zprávy závodníků z trati, deníky a vlastní úvaha. Zvažoval jsem různé možné komplikace a problémy na trati, počasí, zdravotní potíže a cokoli nečekaného.  Na trati je snad možné všechno. Až samotný závod ukáže, jak jsem připraven.
Ve Fery sport Uničov prošlo kole posledním servisem a byl jsem vybaven nejnutnějšími náhradními díly, za což děkuji panu Urbánkovi. Kolo a ostatní věci již připraveny, takže už je to za pár.

Za vybavení cyklistickým oblečením děkuji Petru Vavrysovi a firmě Craft.

Lístek na vlak na Slovensko mám již v kapse a čekám na den D a hodinu H.

Teď už se musí potkat zdraví, technika a hlavně hlava, abych dosáhl cíle a stal se ze mne jeden z dalších bláznů:  „ MÍLAŘ“

Marek Polách