neděle 5. července 2015

Jak se stát „bláznem“

Závod 1000 Miles Adventure podporujeme od jeho prvního roční. Letos jsme partnerem checkpointu číslo 1, který se nachází na území Slovenska u Trenčína. Nicméně budeme sledovat celý průběh závodu očima Marka Polácha. Ve svém civilním životě je Marek doktorem ve Šternberské nemocni. Pojďme sledovat jeho přerod v "Mílaře" a autentické zážitky z již 5. ročníků Mílí.

Pravidelně s kamarády z různých koutů republiky v červencovém termínu podnikáme cyklo-pánskou jízdu po našich horách. Tak trochu relax od práce. Našlapat nějaké kilometry, posedět v klídečku u piva, zahrát karty a nikam nespěchat. Šlape nám to takhle několik let. Letos je to ale jiné. Všechno se u mne změnilo v roce 2011, kdy jsem zatoužil být jedním z nich, „bláznem“ na kole, stát se mílařem a poznat nepoznané.
Poprvé jsem je potkal jako zjevení na Smrku v Rychlebských horách. Zrovna jsme s chlapama dofuněli na vrchol, když tu se ze smrčiny vynořili dva bikeři s čísly, bagáží na zádech a na kole. Jeden mladý, šlachovitý a druhý zralý, fousatý a ošlehaný větrem, sluncem. Každý jiný, ale přesto stejní. Něco je táhlo kupředu. Na můj dotaz co to jedou, zaznělo 1000 mil a zmizeli. A už jsem měl brouka v hlavě.
Po návratu domů jsem ihned projížděl internet. A bylo to tam. Byl jsem lapen a začal žít svůj sen. Od té doby jsem se opakovaně snažil po půlnoci na Nový rok registrovat na závod. Bez úspěchu. Tak jsem alespoň sledoval on-line reportáže, pozice závodníků, vzkazy a pročítal deníky, kochal se fotkami. Představoval jsem si jaké to asi je, být na trati.
Letos to konečně vyšlo!. Jsem tam!  Řekl jsem si, „tak a první šlápnutí do pedálů je hotovo“.  A co dál?
Od toho okamžiku jsem žil s myšlenkami na 5. červenec, start závodu. Koupil jsem navigaci a nějaké další drobnosti. Chtělo to i nějakou fyzickou přípravu.  Tak jsem začal v zimě běhat, běžky, občas spinning.  Jak se trochu venku vyčasilo, sedl jsem na kolo.
V květnu jsme měli s kamarády a rodinami pěkný prodloužený víkend v Malé Morávce v Jeseníkách. Rodinka si tam jela pohodlně autem a já samozřejmě na kole + noční dojezd v dešti. Super! Říkal jsem si, to je dobrá příprava na závod. Samozřejmě jsem tyto dny využil ke zvyšování kondice. Ráno výběh na Alfrédku a zpět, odpoledne výjezd na Praděd. Na zpáteční cestu mne děti a žena lákali, ať dám kolo na střechu auta a jedu taky někdy konečně s nimi, ale já odolal a namířil si to do kopců. Vzhůru směr Alfrédka, Mravencovka a hurá na Dlouhé stráně a pak domů. Krásných 100 kiláků. Super víkend.


Protože jsem běhání nechtěl nechat jenom tak být, přihlásil jsem se ještě na ½ Maraton v Olomouci. Přiznám se, že ambice na čas jsem měl v zimě větší, původně jsem to chtěl běžet do hodiny třicet-třicetpět, ale šel jsem do závodu s myšlenkou hlavně se nezničit 2 týdny před závodem 1000 mil. Upravil jsem si limit na 1:45:00 a do něj jsem se v klidu vešel. Nohy OK a první mise splněna.


Rodina je sportovně založená a dá se říci neustále celoročně v pohybu. S mým volným časem je to trochu horší vzhledem k zaměstnání. Na mou pravidelnou nepřítomnost v rodině jsou již celkem zvyklí, protože pracuji v nemocnici. Noční a víkendové služby k tomu patří, ale že i z toho málo společného času jim ještě něco seberu, to netušili. Jak jen to šlo, tak jsem zmizel běhat v lese nebo seděl na kole. Nejprve se na mne dívali také jako na blázna, ale nyní již žijí mou přípravou a jsou mi oporou. Obavy co budu jíst, kde budu spát během závodu však mají stále. Bylo nutné popasovat se i s technikou a vybavením na celý závod. Postupně jsem přemýšlel co vzít sebou. Na kolo? Do batohu?  Jaké náhradní díly? Vodítkem mi byly zprávy závodníků z trati, deníky a vlastní úvaha. Zvažoval jsem různé možné komplikace a problémy na trati, počasí, zdravotní potíže a cokoli nečekaného.  Na trati je snad možné všechno. Až samotný závod ukáže, jak jsem připraven.
Ve Fery sport Uničov prošlo kole posledním servisem a byl jsem vybaven nejnutnějšími náhradními díly, za což děkuji panu Urbánkovi. Kolo a ostatní věci již připraveny, takže už je to za pár.



Za vybavení cyklistickým oblečením děkuji Petru Vavrysovi a firmě Craft.

Lístek na vlak na Slovensko mám již v kapse a čekám na den D a hodinu H.

Teď už se musí potkat zdraví, technika a hlavně hlava, abych dosáhl cíle a stal se ze mne jeden z dalších bláznů:  „ MÍLAŘ“

Marek Polách

Žádné komentáře:

Okomentovat