Poprvé na Transalpu

Pod patronací Craftu vyrazila dvojice Tomáš Čada a Marek Müller zdolat jeden z nejtěžších bikových etapáků v Evropě - Craft BIKE Transalp. Tady jsou jejich zážitky:

Nikdy mě ani nenapadlo, že bych jel Transalp, asi nejznámější a nejlíp obsazený bajkový etapák dvojic v Evropě. Start v německém Oberammergau a cíl za týden na Lago di Garda. Drahý, těžký, logisticky náročný a navíc sehnat parťáka pro tuto akci se zdálo být problém. Po loňským Bike challenge mě ale Mára, se kterým jsem to jel, nahlodal, když nadhodil, že by jel příště někam jinam. Co třeba takhle Craft Bike Transalp? Napadlo mě zeptat se na možnost startovat za hlavního sponzora závodu Craft, jehož oblečení v Redpointu úspěšně prodáváme. Kupodivu se jim náš nápad líbil a vyšli nám vstříc, dokonce i sadu oblečení jsme dostali. Další část oblečení nám poskytl Cannondale, když už jsme oba chtěli jet na kolech Flash 29 od této značky. Vše jsme posháněli a formu vyladili, jen řidič, kterej by to s námi absolvoval, nám chyběl. Do odjezdu zbývalo 10 dní, když se ozval Jirka, že se doslechl, že někoho hledáme na tejdenní vejlet do Alp. Slovo dalo slovo a v pátek 18. července navečer jsme vyrazili Márovým galaxy s bydlíkem v závěsu. Nad ránem jsme na místě, trochu jsme se vyspali, zaregistrovali, rozjeli a po pasta párty šli na kutě. 

Neděle – v 7 budíček, snídaně příprava kola a věcí sebou. V 9 do startovního koridoru, který už byl skoro plný a v 10 se vydáváme na trať. Je vedro a dusno a nás čeká 97 km s 2200 metry převýšení. Úvodních 30 km se jede po asfaltu docela slušný tempo za autem jedoucím vepředu. Jede to všechno pohromadě a na 15. km jdu asi ve 30 km rychlosti k zemi, když mě zprava sejme kolega šněrující v balíku. Kola jsem se nepustil, tak to dopadlo docela dobře. Rovnám sedlo a kontroluji ztráty. Vypadá to, že vyhodím jen rozervané kalhoty, dres a rukavice. Než jsem se zvedl, tak nás předjelo asi 200 lidí, Mára čeká a jede mi špici. V nájezdu do terénu je zácpa, tak slézáme s kola a asi 10 minut čekáme, než se to v singlu rozjede. Nejede se mi nijak dobře, ale dělám, co můžu. Na 50.km první bufet, doléváme bidony a na 60. km najíždíme do největšího kopce dne. Začíná to mírně a docela mi to jede. Na 71. je druhý bufett a kopec přitvrzuje. Dávám nejlehčí, co mám, poslední část z velké části strkám, zatímco Mára jede a stoupáme spolu s ostatnímí do 1800 metrů. Následný sjezd a roviny do cíle už jsou v pohodě. Dokonce nám i trochu sprchlo. Před večeří při důkladné prohlídce zjišťuji, že mám na rámu prasklou zadní vzpěru. Jirka mi nabízí svého simplona, tak neváháme a přestrojujeme to, co jde, abych měl v pondělí na čem jet do Neuders.

OČISTEC DO NEUDERS
V pondělí vstáváme o půl sedmé, je zataženo, ale neprší. Moc jsem toho nenaspal, odřeniny, spáleniny a naraženiny docela bolí. Po vydatné snídani začíná pršet a déšť se s blížící devátou hodinou postupně mění v liják. Jedeme na čáru na poslední chvíli a řadíme se do třetího bloku. Dnes nás čeká 86 km a 3 zásadní kopce s celkovým převýšení 2900 metrů. Po krátkém sjezdu následuje 20 km dlouhé stoupání, zpočátku po asfaltu, takže je to jenom o wattech. Těch moc neušlapu, tak se plácáme někde kolem stovky. Do kopce to docela jde ale v 1800 metrech je maximálně 10°C, prší a fouká. Ve sjezdu mrzneme, dole oblíkáme aspoň pláštěnky, občerstvujeme se a pokračujeme vstříc dalšímu kopci. Je strmější, ale má jen 8 km. Dolů je opět kosa jako sviňa, přejezd po silnici do Švýcarska, občerstvovala a tunelem zpátky do Rakous, kde na 76. km začíná poslední kopec. Konečně se mi to trochu rozjíždí a posunujeme se o docela dost míst dopředu. Zdá se, že už toho mají všichni dost. V závěrečném sjezdu do cíle předjedem ještě pár dvojic včetně první ženské. Ty baby jsou fakt dobrý… Po 4 hodinách a 53 minutách dojíždíme 12. v kategorii a posouváme se na 73. místo celkově a 13. v masters. Vítězný tým Centurion Vaude 2 ve složení Geismayer – Genze to dal za neuvěřitelné 3 hodiny a 40 minut. Teplá polévka, teplý jonťák a rychle na lanovku, kde budeme bivakovat. Ze záchodů si děláme sprchu, a hned je nám líp. Na pasta party jedeme lanovkou do 2200 m, což je super zážitek výletní i gastronomický. Na mítinku se dozvídáme, že do úterní 100 km dlouhé etapy s převýšením 3300 metrů a cílem v italském Naturns startujem už v 8 hodin …   

KRÁLOVSKÁ ETAPA
Úterní etapa Trans Alpu je nejdelší a má největší převýšení, proto se startuje o hodinu dřív. Ráno pro změnu prší a 11°C není žádné vedro. Otázka je jak se obléct, většina startujících, včetně nás, vyjíždí v pláštěnkách. Startujeme ze 1400 m a čekají nás tři velké kopce s vrcholy kolem 1800 m a většinu času se budeme pohybovat nad 1000 m. Podle průběžného pořadí máme druhý startovní blok, tak přijíždíme až na poslední chvíli. Hned první stoupání má přes 20%, což natahuje startovní pole do nekonečného hada. V naší skupině jsou i tři nejlepší ženské týmy a několik mixů, které vůbec nejedou špatně. Závodí se už tady o to, kdo ve skupině zůstane a kdo ne. Kupodivu se neochlazuje, spíš naopak, začínáme vařit, ale první dva vrcholy ještě přejíždíme v rozepnutých pláštěnkách. Na 40. km je první občerstvovala, kde čeká Jirka a holky od High Tool Boys, takže odhazujeme pláštěnky a pokračujeme jen v dlouhých dresech. Oteplilo se a vaříme se ve vlastní šťávě v každém kopci, které se střídají se singltreky a cyklostezkami. Poslední kopec jedeme hodinu a 15 minut a já melu z posledního, naštěstí mě Mára občas popotáhne nebo potlačí a hned je to veselejší. Závěrečný sjezd a rovinku do cíle v Naturns už jsem v pohodě. Ještě stihneme jeden tým před cílem přespurtovat a je z toho po 5 hodinách a 54 minutách 13. místo v masters. Stejnou pozici jsme udrželi i v celkovém pořadí a v absolutním se posouváme na 70. příčku. Dnes vyhrál tým Centurion Vaude 1 (Kaufman – Kies) za 4 hodiny a 33 minut. Kristián Hynek s Albanem Lakatou dojeli druzí s minimální ztrátou a drží i druhé místo celkově. Odpolední činnost se už pomalu stává rutinou, najít místo pro karavan, umejt kola a sebe, něco pojíst, vysprchovat, tentokrát i s bazénem gratis, připravit kola na další den, zajít na pasta párty s vyhlášením výsledků a v deset jít spát. Oblečení jsme tentokrát svěřili do prádelny, kterou zajišťuje titulární sponzor závodu Craft. Dobrej nápad…  

ČTVRTÝ DEN NA TRANSALPU
Středeční čtvrtá etapa má 73 km s převýšením 2600 metrů z čehož 1700 m nastoupeme až v posledním kopci, kterej má 30 km. Tentokrát se startuje ve třech vlnách v 5 minutových intervalech, aby se to na singlech neucpávalo, což se nakonec stejně dělo. Vyjetou máme první vlnu, ale stojíme až na konci, protože jsme nějak nestíhali. Hned první kopec dělí startovní pole před následujícími singly. Pohybujeme se na nás docela vepředu, ale na 20. km Mára trefuje bokem nějakou trubku a chvíli se z toho vzpamatovává. Posílá mě napřed a sjíždíme se až na 26. km na 1. občerstvovačce, kde začíná téměř souvislé stoupání s nejvyšším bodem 2000 m na 62. km. Něco takovýho jsem ještě nikdy nejel a je to nářez. V nejprudším místě tlačíme asi kilometr v suti. Držíme se s vedoucí ženskou dvojkou a nebejt Máry, kterej mi pomáhá, bych je asi neuvisel… Druhá občerstvovačka je na 47. km a máme toho oba dost. Mára se za chvíli vzpamatuje, ale já se trápím až na vrchol a pár dvojic nás tady předjelo. Krásné výhledy a vrcholové singly jsou odměnou za vynaložené úsilí. U jedné horské chaty proti nám stojí dlouhosrstý býk se skloněnou hlavou a naštvaně bučí. Turisté to fotí a my ho radši objíždíme velkým obloukem. Na posledních 10 km do cíle se střídají singly a rychlé šotoliny a vše zakončuje závěrečný tříkilometrový enduro sjezd do cíle, za který by se nestyděl ani Véna. Do městečka Sarnthein přijíží jako první dvojice Centurion Vaude za 3 hodiny a 26 minut. My se cestou dolů posouváme o pár míst dopředu a dojíždíme 11. v kategorii za 4 hodiny a 36 minut a na stejné místo se posouváme i v průběžném pořadí.

BAJKOVÁNÍ BEZ FRONT
Pátá etapa Craft Bike Transalp vede ze Sarnthein do Kaltern, má 67 km a převýšení 2800 m.  Poprvé jsme si přivstali a dali kola do koridoru včas, abychom nestartovali zezadu. Potom jsme zašli do baru na ranní kávu a v klidu šli na start na poslední chvíli. Čeká nás 11 km dlouhé stoupání nejprve po asfaltu, potom šotolinou a v závěru kozí stezkou kolem Samer Hute do 2014 m na Stoanemen  Mandln, kultovní místo, kde se konaly obřady čarodějnic. Jedeme hranu, aspoň já, a přes Márovu pomoc dojíždíme vedoucí ženskou dvojku až u mužíků na vrcholu. V 15 km dlouhém sjezdu si to užíváme, posunujeme se výrazně dopředu a ženy necháváme daleko za sebou. Kupodivu se to moc neucpává jako v předchozích dnech, tak se dá trochu jet. Na Jirkovýho simplona jsem si už zvykl a konečně jsem vyladil i vidlici, kterou mám stále otevřenou, protože mi přestal fungovat lockout. Rozebrali jsme ho, žádnou závadu nenašli a ve stánku Sram nám ochotně řekli, že je kaput, což jsme věděli. Na první občerstvovačku na 31. km, přijíždíme společně se třetí mixovou dvojicí. V dalším 10 km kopci nám mix odjíždí a my bojujeme o udržení pozice, což se nám celkem daří. Na druhé občerstvovačce pod vrcholem Mára plní bidony a já zatím jedu. Dojíždí mě až na vršku, superdomestik. Závěrečných 30 km je prošpikováno prudkými výjezdy, singly a sjezdy, takže nám to příjemně utíká a dostáváme se přes další týmy. V jednom z výšlapů připomínajících via ferratu míjíme dva motorkáře, kteří tam bojují se svými stroji možná ještě teď. Poslední občerstvovačku jen míjíme a letíme do cíle. Dojíždíme a předjíždíme druhé grandmasters, jenže závěrečný spurt do cíle je do kopce a díky mně s nimi o kousek prohráváme. Přesto jsme dojeli zatím nejlíp, 52. celkově a 9. v masters. Vítězný Scott team ve složení Franz Hofer a Daniele Mensi to dal za 3 hodiny a 20 minut, my jsme na to potřebovali 4 hodiny a 15 minut. V celkovém průběžném pořadí jsme se posunuli na 60. místo a v masters zůstáváme 11. s téměř 48 minutovou ztrátou na 10. flek.

POPRAVA NA TRANSALPU
Šestý den bajkování na Transalpu nás zavede z Kaltern do Trenta. Čeká nás 98 km s převýšením 2900 metrů, takže docela slušnej maratonek. Kempujeme za pekárnou, tak o půl sedmé už sedíme na kafi a croissantu. Martin Haman mi namontoval svůj rezervní lockout, tak se mi určitě pojede líp. Je krásně a startuje se z kopce. Prvních 15 km za autem  je trochu nervózních, ale pak přijde 25 km dlouhé stoupání do 1800 metrů na Valdonegu, a tam už to je jenom o výkonnosti a tu nemám takovou, jakou bych chtěl. Mára mě sem tam přistrčí nebo potáhne a jakž takž se držíme kolem 50. místa. Od občerstvovačky na 35 km se to ale zvedne a začínám mít problémy viset. Na vrchol se dostávám v mlze. Naštěstí za každým dokopcem následuje skopec. Trochu ožívám a zase pár lidí dojíždíme. Technických sjezdů je tentokrát poskrovnu, ale díky za to málo. Na 70. km je druhá občerstvovačka a poslední, 10 km dlouhé stoupání na Monte Calisio. Dělám co můžu, ale už nemůžu! Mára se taky nefláká, před vrcholem za to berem a skupině, ve které jsme byli poodjíždíme. Ve sjezdu do Trenta míjíme několik defektářů, předjíždíme pár týmů a po 5 hodinách a 7 minutách jsme v cíli. Tentokrát na 12. místě v masters a asi 60. celkově. V průběžném pořadí měl někdo před námi asi problém, tak se posouváme do top ten v masters a na 55. místo celkově. Vítězný tým Centurion Vaude 1 to dal za 4 hodiny a 7 minut. Odpoledne klasika: umejt se, najíst se v cíli, dát do kupy kola, naklepat nohy, uvařit večeři, zajít na kafe, dát si sprchu, dojít na pastaparty, napsat report a v deset jít spát. A zejtra nás čeká poslední 63 km dlouhá etapa přes Monte Bondone k Lago di Garda. Snad se z toho vyspím a nebudu Máru moc brzdit.

Nakonec kluci dorazili do cíle na Lago di Garda na báječném 10. místě v kategorii Masters (54. celkově). Poslední etapu objeli za 3 hodiny a 55 minut, a tak se celková časomíra zastavila na 33 hodinách 17 minutách a 3 vteřinách. Celkem najeli 587 km a nastoupali 19 147 metrů - pěkná týdenní porcička. Gratulujeme a Tomášovi přejeme rychlé hojení jeho "bifťouru" na zadku. :-)