Před letošní sezónou byla velká očekávání. Věděl jsem, že budu střídat 50 na 50 fourcross (4x) a enduro. Důvod, proč se dělit o mou hlavní disciplínu - 4x - byl prostý. To, že se mi v ní v minulých letech nedařilo podle mých očekávání, bylo zapříčiněno spoustou zranění, které jsem si vždy přivodil v tréninku těsně před začátkem sezóny. Nebyl to však zdaleka ten hlavní důvod, protože jak já říkám, fourcross byla, je a bude vždy moje srdcovka! Důvod byl ten, že od té doby co nás UCI vyřadila ze světových pohárů (2011) a vznikla nová světová série 4x ProTour, šlo to s naším sportem ke dnu rychleji a rychleji, jezdci ubývali, a to jak ti světový, kteří přešli na downhill, tak i obecně počet závodníků rok co rok upadal o desítky.
Sám jsem pochopil loni, že je třeba hledat alternativu, a tu jsem objevil právě v enduru.
Zlom nastal loni na podzim. Tři týdny před MS mi podruhé vypadlo pravé rameno, výkon na MS byl tragický, atmosféra zdaleka nevypovídala o tom, že by se jelo MS ve 4x ani zdaleka. Týden poté jsem jel svůj druhý enduro závod v Rychlebech jako sprinter, a to jsem měsíc předtím netrénoval! Skončil jsem 6. ze 180 závodníků, i když jsem 3x zabloudil. Ale hlavně jsem se ježděním zase bavil.
Letos na jaře, na soustředění ve Finale Ligure mi pravé rameno opět vypadlo, a to jsem ani nijak nespadl. Nečekaně rychle jsem se dal do kupy a stihl jsem tak první závod Euro Enduro Series v italské Punta Ala (těsně před tímto závodem mi stihly přijít enduro kraťasy Craft Trail - v lepších kraťasech jsem enduro nejel). Opět jsem měl natrénováno minimum, protože jsem zimní přípravě dal pouze 2 měsíce, jelikož jsem se v říjnu 2013 podrobil operaci pro změnu levého ramene a měsíc před velkou premiérou jsem zas chodil s rukou v ortéze.
55km, téměř 1600m převýšení - v evropské konkurenci, kde nechyběla špička, jsem skončil 23. což jsem absolutně nečekal. Poté mi snad během 3 týdnů vypadlo 3x pravé rameno a já věděl, že operace mne nemine. Nakonec jsem zariskoval a v polovině května jsem skončil 6. na světové sérii 4x ProTour což byl super výsledek na to, že mi týden před závodem rovnali rameno v nemocnici. Poté začala příprava na vrchol sezóny, červnové MS ve 4x. Přípravě jsem dal 110%, ovšem 4dny před MS jsem si rozsekl na tréninku loket a vyfasoval 13 stehů. I s tím jsem na MS odjel, protože jsem věděl, že to není to, co by mě mělo zabrzdit.
Po MS jsem měl v plánu objet kompletně celou Euro Enduro sérii (Švýcarsko, Itálie, Německo, Rakousko a Slovinsko) a českou enduro sérii + fourcrossový "svěťák" v Jablonci za předpokladu, že rameno nevypadne - celý uplynulý měsíc drželo.
Při první vyřazovací jízdě na MS 4x, kde startovalo pouze 50 závodníků, mi opět rameno vypadlo (už posedmé) - na dropu před pro sekcí, když jsem byl na první pozici. V tu chvíli se mi hlavou prohnaly nejčernější myšlenky, které byly naplněny:
A) opět ukrutná bolest, převoz do nemocnice a narovnání
B) co nejdřív v ČR najít odborníka na ramena a ukončit předčasně sezónu
Hned v pondělí po příjezdu jsem kontaktoval MUDr. Avenariuse v Ústí nad Labem, který dělá volejbalisty a házenkáře, takže jsem věděl, že jdu do pravých rukou. Vzal mě přednostně a týden na to už jsem ležel na sále. A výsledek? Operace nebyla vůbec jednoduchá, téměř všechny vazy byly přetrhané, kloubní pouzdro zcela poničené a tak místo plánované hodiny mi to operovali 3 hodiny, 2x přidávali narkózu a aby to stihli museli to dělat hned 3 doktoři. Dali mi tam 6 titanových kotviček, vše přišili a zpevnili. Prý jsem měl pět minut po dvanáctý, vážně mi hrozilo, že už bych taky nemusel nikdy na kole jezdit, neříkám, že teď to bude vše 100% ready, stav není optimální, ale když budu teď správně rehabilitovat a poslouchat MUDr. Avenariuse, za jehož přístup ke mě jsem mu moc vděčný, tak bych se mohl na kole objevit na podzim a případně stihnout nějaký říjnový závod.
Výhodu to má v tom, přestože si už letos asi nezazávodím, stihnu se 100% připravit na příští sezónu a nebudu myslet na žádné zranění. Čeká mne přes zimu velká dřina, spousta hodin v sedle na válcích na silničce, v posilovně, na běžkách, v bazénu atd... protože enduro je úplně něco jiného než 40 vteřinový sprint při 4x. Já si tuto cestu zvolil a chci zajíždět u nás mezi TOP 3 a do 20.místa v evropských závodech, kde je konkurence ohromná!
Díky CRAFTu za podporu a hodně štěstí všem a hlavně bez zranění.
Milan Myšík
Žádné komentáře:
Okomentovat