B7 – Limit ? Je potřeba zjistit, kde ještě není

Craft team Jablonec - Maruška Jiřičková a Jarda Jisl - na Beskydské sedmičce

95 km – nastoupáno 5500 m 

Před rokem jsme se potkali a zkusili spolu běžet 37 km v Krušných horách. Oba dva bez zkušeností s dlouhými horskými běhy. Maruška dokonce po absolvování prvního závodu v životě!

V pátek 4.9. v deset večer jsme se postavili společně na start jednoho z nejtěžších horských běhů v Česku - B7 – Mistrovství ČR dvojic v horském maratonu. Chvilkami mi problesklo hlavou, že je to  drzost,  i když celou sezónu prokazujeme výsledky slušnou výkonnost…  ale tady se ukáže.

Craft team Jablonec je značka, která v závodech dvojic kategorie MIX  je na bedně :-) Proto jsme bohužel na start nešli jenom s přáním dokončit závod,  ale s ambicí podívat se na soupeře z výšky stupňů vítězů …

Závod je to výjimečný;  na jaře jsme běželi jeho úvodní část, která byla součástí Perun Skymaratonu,  a jeho brutalita mě překvapila. Výběhy černých sjezdovek a prudké kamenité seběhy a teď to celé 95 kilometrů …

Vybavení není problém, ještě jsme vyzvedli lehké větrovky od Craftu, protože všechno poneseme opravdu dlouho (náš odhad je něco kolem 15 hodin :-) ) S botami jsme trochu laborovali, ale terén je různý ….

Na startu jsme si našli soupeře a čekali.... Z klidu nás hned vyvede nefunkčnost mých dvou čelovek – do startu cca 4 minuty a pocit jako když vám ujede poslední autobus v pustině... prostě PANIKA! Zrovna nám kněz z podia přál hodně štěstí na cestu ! :-)

Hlavně klid, řeknete si … Před závodem, abychom splnili pravidla, dokoupili jsme čtvrtou čelovku ve vietnamském krámku za 49,- Kč. Maruška to při nákupu nevydržela a šla se raději smát před krámek :-) .

A teď přišel čas této čelovky – dám do ní baterky ...a kupodivu svítí – super. No co, první dvě tři hodiny ji v tom davu nebudu potřebovat . 

Start tyto úvahy přeruší! Začal boj a v hlavě je pořád ta myšlenka cca 15 hodin práce …:-)

Hned na začátku se vytvoří skupinka aspirantů na medaile. My si hlídáme favority v kategorii Mix, na vrcholu první sjezdovky se dostáváme nečekaně i na první pozici a v podstatě do poloviny závodu se o první místo přetahujeme a nabýváme pocitu, že je možné bojovat o celkové prvenství v mixech.

Marušce se sice ozvaly opět bolesti kolen, ale její komentář ...“ tenhle závod nevzdám, jakože se Jiřičková jmenuju“ ...zní až komicky při myšlence, kolik kilometrů nás čeká .

Za polovinou závodu se začíná lámat chleba. Vypadnou naši největší soupeři Skalická s Bolhou  (což my netušíme) a zařadí se do společnosti další tisícovky závodníků, kteří cíl neuvidí. Mimochodem včetně postav,  jakou je Zdenda Kříž.

Mě bohužel postihne krize a s pocitem, že je potřeba to zlomit, dělám chyby a natáhnu si stehenní sval. V kopcích ztrácím a dostávají se před nás Hecková s Blažkem a vytvoří si rozhodující náskok skoro 30 minut.

Posledních 20 kilometrů se mění v nový závod. Ze zadních pozic se na nás dotáhli Kateřina Piechwitz s Markem Balcarem a my musíme zahájit úprk s cílem ubránit stříbrnou pozici. Stoupání na Radhošť je nakonec rozhodující, po 75 kilometrech zabereme a vytvoříme si na dotírající mix během 5 kilometrů náskok 9 minut a přes těžké seběhy ho úspěšně držíme až do cíle. Cestou ještě předběhneme několik mužských dvojic a je vidět, že na konci závodu docházejí síly, ale hlavně motivace závodit. My jsme ji měli a odměna ve Frenštátě v podobě špalíru fandících diváků je balzám na duši . (srovnatelnou atmosféru jsme zažili asi jen ve Švýcarsku)

Náskok prvních se po naší stíhačce smrsknul na 16 minut a za námi zůstal odstup 9 minut. Rozdíly po 15 hodinách běhu jsou opravdu minimální.

Celkově 18. místo z cca 300 dvojic na delší trati Sport. Druhé v kategorii Sport Mix a zlato v Sport Mix 40-50.

Vyhlášení a krásná zlatá medaile je odměnou za protrpěné kilometry.