Horská výzva, aneb jak jsme se ztráceli a nalézali v Krušných horách

Maruška Jiřičková a Jarda Jisl poslali sepsané zážitky z dalšího dílu Horské výzvy. Tady jsou:

V pátek 14. srpna odstartoval v pořadí již třetí díl seriálu Horské výzvy tentokrát v Krušných horách, a my jsme samozřejmě museli být u toho. Trať v porovnání s ostatními výzvami patřila mezi ty lehčí, a přesto původně plánovaných 63 km běžel jen málokdo, trasa se některým nečekaně protáhla až o dalších 7 kilometrů…

Když jsme v pozdním odpoledni dorazili na Boží Dar, vydali jsme se na prezentaci vyzvednout startovní čísla, kde jsme se setkali s několika kamarády – závodníky a potkali již důvěrně známé soupeře.

V průběhu posledních příprav před závodem se nám trochu rozpršelo, obloha se občas prosvítila bleskem a my bedlivě sledovali předpověď počasí. Poslední echo o srážkách slibovalo jen malou přeháňku. Zbývá několik minut do startu, všichni jsme již naštosovaní před startovní čarou, adrenalin se dá krájet a nejnedočkavějšími závodníky jsou v tu chvíli psí parťáci dogtrekařů.

3-2-1 start… nejlepší závodníci v první lajně se rozběhli a my s nimi chvíli držíme krok, ale cesta je daleká a nám je jasné, že se nechceme uvařit hned na začátku, proto zvolníme a mužské čelo závodu nám rychle začíná ukazovat záda. Ačkoliv předpověď nezněla nijak hrozivě, na hřebeni to vypadalo trochu jinak. Zvedl se vítr, déšť a přímo nad hlavou nám zuřila bouřka. Docela příjemné osvěžení po těch vedrech, ale tady jsme zase museli šlápnout do kroku a zmizet z hřebene dřív, než to do nás řízne.

První občerstvovačka v Abertamech mi udělala radost šťavnatým melounem, ale není času nazbyt, nevíme, kolik máme náskok před druhým mixem a holkami, takže rychle odpípnout čip a letíme dál. Sbíháme křižovatku a po značce ani památky. Chvíli se rozkoukáváme a vydáváme se zpátky hledat poslední bod, zřejmě jsme špatně odbočili. Naproti nám běží tým KrušnoHolek, které nám jako „domácí“ ukazují cestu a tak se díky nim z nepřehledného úseku celkem snadno vracíme na trať. Chvíli běžíme spolu a u Jáchymova vbíháme do lesa. Běžíme si tak na pohodu po značené trati a naproti nám se vrací závodníci před námi s tím, že trať někdo přeznačil a běžíme špatně.  Vracíme se tedy zpátky k poslednímu rozcestí a chvíli tam celá skupinka postáváme a přemýšlíme kudy dál. Vydáváme se k dalšímu rozcestníku, kde jsou pro změnu otočené šipky opačným směrem. Mapka, kterou jsme měli od pořadatele, byla totálně promočená deštěm, ale naštěstí celou skupinu zachraňuje Jarda, který trasu dopředu nastudoval a věděl, že vede po modré turistické značce. V rychlosti otáčím šipku správným směrem pro závodníky za námi a dobíhám skupinu. Ta se pomalu roztrhá a s KrušnoHolkami opět běžíme sami.

Na Jardu přichází krize a tak trochu zvolníme. Holky se nám ztratí podezřele rychle z dohledu, ale zaměstnaní sami sebou tomu nevěnujeme pozornost a bohužel ani značení trati. Tentokrát vlastní vinou přehlížíme značení a běžíme dál. Až po dobrém 1 km nám začíná být divné, že nejsou nikde fáborky. Opět se tedy vracíme najít poslední značku, a když ji nacházíme na křižovatce, kde jsme měli odbočit, potkáváme i druhý mix Renču s Tomem. Chvíli běžíme spolu, pro změnu opět hledáme značku a bloudíme. Já z toho začínám být trochu rozladěná a Jarda prohlásí, že dnešní závod je tak trochu orienťák - jo tak to sedí, říkám si. Prolezli jsme ostružiním, kopřivami, v botách nám žbluňká a sláva, vidíme fáborek.

Druhému mixu se celkem rychle vzdalujeme a snažíme vytvořit si další náskok. Probíháme několika pastvinami v dost husté mlze. Nevidíme si na špičku nosu a já přemýšlím, jestli to, po čem právě kloužu, je jen bláto, nebo kravské lejno. Z téhle úvahy nás vytrhne další ztráta trasy. Už se tomu smějeme. Potkáváme dalšího zbloudilého dogtrekaře, který zoufale neví kudy dál a tak se rozdělíme hledat značku s tím, že na sebe pak houkneme. Fáborek nalezen, ale bohužel o náskok, který jsme si udělali, jsme hledáním opět ztratili a znovu se potkáváme s druhým mixem. Naštěstí to bylo naposledy, co jsme nevěděli kudy dál a tak jsme definitivně nechali Renču s Tomem za sebou.

Déšť už dávno ustal, mlha také zmizela, vylezlo sluníčko a z dálky je vidět Klínovec.  To nám rázem dobíjí baterky, protože víme, že pak už nás čeká jen 4 km seběh zpátky do Božího Daru. Výšlap po sjezdovce nebyl vůbec tak hrozný, jak jsme předpokládali. Nahoře jsme se zastavili na poslední občerstvovačce a rychle vyrazili na cestu, protože jsme neměli představu o tom, jak to vypadá za námi.
Seběh příšerně bolel, nohy už měly dost a dolů to šlo mnohem hůř než nahoru. Když jsme vběhli do městečka, už tam panoval čilý ruch a někteří fandící se podivovali, že dobíháme s úsměvem. Mě to přijde naprosto přirozené. Radost z toho, že to máme za sebou, že jsme doběhli se slušným umístěním a bezprostřední sdílení z dojmů s ostatními závodníky nás prostě nedokáže nechat chladnými.

Máme radost. Fakt obrovskou! Získáváme třetí zlatou v kategorii mix na královské trati long.